Když v říjnu 1913 český hudební skladatel a dirigent Oskar Nedbal poprvé uvedl ve Vídni svou operetu Polská krev, slavil velký úspěch. Těžko však mohl předpokládat, že se právě toto dílo stane nejslavnější a nejčastěji reprízovanou českou operetou. V olomouckém divadle se v pátek 16. března 2012 v 19 hodin dočká Polská krev už své čtrnácté premiéry. Nejnovější inscenaci režíroval Gustav Skála, který již v Olomouci s úspěchem nastudoval jiné věhlasné tituly jako Hello, Dolly! či My Fair Lady.
OSKAR NEDBAL (1874-1930)
Hudební skladatel Oskar Nedbal se narodil v Táboře v rodině advokáta 26.března 1874. Děti byly vychovávány ve vlasteneckém duchu a s náklonností k hudbě. Mladý Oskar nejprve studoval gymnázium, ale pak ho otec přehlásil na pražskou konzervatoř. Zde se spřátelil s Josefem Sukem a byl mj. žákem Antonína Dvořáka. Od roku 1891 je spolu se Sukem vůdčí osobností Českého kvarteta, které založili. V roce 1896 poprvé dirigoval Českou filharmonii. Po deseti letech, v roce 1906, odjel do Vídně, kde se oženil a stal se význačným dirigentem i skladatelem. V tomto období napsal většinu nejslavnějších děl – operety Cudná Barbora, Polská krev a Vinobraní i balety Z pohádky do pohádky a Pohádka o Honzovi. Po vzniku Československa se vrátil do vlasti, kde ovšem umělecky strádal. Proto posléze přijal funkci ředitele Slovenského národního divadla v Bratislavě. Ač velmi pozvedl úroveň této scény, přivedl jí do ekonomických nesnází. Znechucen odejel v prosinci roku 1930 řídit premiéru své Pohádky o Honzovi do Zábřehu. Den po premiéře, na Štědrý den, spáchal sebevraždu skokem z okna v budově chorvatského divadla. Byl pohřben na místním hřbitově. Až po 76 letech byly jeho ostatky převezeny do rodné vlasti a od roku 2006 Oskar Nedbal odpočívá na pražském Slavíně.
POLSKÁ KREV – OBSAH
Na plese ve Varšavě se schází polská smetánka. Přichází šlechtic Popiel a vyhlíží svou novou lásku, primabalerinu Wandu s matkou. Očekáván je i hrabě Boleslaw Baraňski, který již většinu majetku prohýřil a raději než práci má tanec. Zachránit jej může jen výhodný sňatek. Však se také hned objevuje jeho kmotr, bohatý statkář Zaremba a nabízí mu svou dceru Helenu. „Než tvou dceru, vezmu si raději první selskou holku, kterou potkám,“ kontruje Bolo, aniž by se s Helenou byl ochoten setkat. Dvoří se tanečnici Wandě. Helena slibuje pomstu.
Na statku se místo práce propíjí poslední peníze a hrají karty. Přichází hospodyně Maryna, ve skutečnosti Helena, která má hospodářství zachránit. Veselou společnost vyhání a na statku zavádí řád. Bolo je z hospodyně nadšen – dá se říct, že se do ní zamiloval, stejně jako jeho přítel a věčný rival v lásce Popiel.
Dožínkový průvod ohlašuje úspěšnou sklizeň. Práci pod vedením „Maryny“ přivykli všichni, dokonce i Bolo. Ten jí vzdává dík – má právo na první tanec s hospodářem, kterého se dožaduje i Wanda. Helena sama váhá, zda dát přednost lásce nebo pomstě. Wanda však lstí vyláká její pravou identitu a hru prozradí. Už se zdá, že milenci se kvůli uražené hrdosti bolestně rozejdou. Zasahuje však Zaremba – pokud je na světě nějaký pořádek, Bolo patří přece k Heleně. Wandu vrací do náruče Popiela a šťastným finále opereta končí.
Režisér Gustav Skála se k Polské krvi vrací po více než sedmnácti letech. V říjnu 1994 nastudoval tuto operetu v Hudebním divadle Karlín. „Mezi šesti operetami, které Nedbal za svůj život složil, je Polská krev skutečně nejlepší. Snese srovnání s díly takových autorů, jako byli Strauss, Offenbach či Lehár. Podle mě je Polská krev co do hudebních kvalit na rozhraní mezi operetou a operou. Úspěch díla je daný skladatelskou invencí a melodickou svěžestí,“ sdělil Skála, který je zároveň autorem úpravy libreta a choreografem inscenace. „Překládal jsem původní německé libreto a došel k závěru, že je potřeba text lehce zmodernizovat, zestručnit dialogy, aby byly svižnější. Co se týče tanečních pasáží, spolupracoval jsem opět s baletním souborem. Jsou v něm milí a šikovní tanečníci a já s nimi pracuji rád,“ doplnil Skála.
Oskar Nedbal: POLSKÁ KREV
Libreto: Leo Stein
Překlad a úprava libreta: Gustav Skála
Režie a choreografie: Gustav Skála
Hudební nastudování: Tomáš Hanák
Dirigenti: Tomáš Hanák a Pavel Šnajdr
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Scéna: Eva Brodská
Kostýmy: Josef Jelínek
Osoby a obsazení:
Helena Zarembová: Elena Gazdíková / Lea Vítková
Hrabě Boleslaw Baranski: Petr Martínek / Milan Vlček
Wanda Kwasinskaja: Barbora Polášková / Vendula Hlubková / Věra Veselská
Bronio von Popiel: Ondřej Koplík / Antonín Valenta
Jan Zaremba: Jiří Přibyl / Vladimír Třebický
Jadwiga Pawlova, Wandina matka: Magda Málková / Zdeňka Mollíková
Mirski: Ondřej Doležal / Petr Šíma
Senowicz: Jakub Rousek / Ivo Melkus
Gorski: Vladislav Zápražný / Jan Vaculík
Wolenski: Jiří Horowitz / Radek Leszczynski
Paní von Drygulska: Marcela Brožová / Michaela Dvořáková
Wlastek, sluha: Jindřich Suk
Premiéra v Moravském divadle Olomouc 16. března 2012
Foto: Moravské divadlo Olomouc a archiv autora (Oskar Nedbal)
