Nadcházející koncert Plzeňské filharmonie ve čtvrtek 28. dubna v Měšťanské besedě přivede do západočeské metropole vyhledávaného španělského dirigenta José Morenu, hudebního ředitele hned dvou orchestrů – Orquesta Filarmóca de Málaga a Sinfónica de Quintana Roo v Mexiku. Pod jeho taktovkou zazní na abonentním koncertu z řady Platina Serenáda pro dechové nástroje Es dur, op. 7 Richarda Strausse, Pět písní na slovo Mathildy Wesendonckové (Fünf Gedichte für eine Frauenstimme – „Wesendonck Lieder“) Richarda Wagnera a Variace a fuga na Mozartovo téma, op. 132 Maxe Regera. Jako sólistka vystoupí s Plzeňskou filharmonií oceňovaná mezzosopranistka Jana Sýkorová.
Serenádu pro dechové nástroje Es dur komponoval Richard Strauss jako sedmnáctiletý student v roce 1881, poprvé byla provedena 1882 Dvorním komorním orchestrem v Drážďanech pod taktovkou Franze Wüllnera. Tato melancholická skladba postavená na harmonické libozvučnosti vznikla zřejmě pod vlivem Richardova otce Franze Strausse, který byl hráčem na lesní roh v Bavorské státní opeře a obdivoval zejména Haydnovu, Mozartovu a Beethovenovu hudbu. Proto tato skladba (podobně jako pozdější Suita B dur) svou hudební dikcí může připomínat i tvorbu Schumannovu nebo Schubertovu. Její klasicky pojatou parituru autor obohatil ale už svojí vlastní invencí, poznáváme zde už typicky „straussovskou“ instrumentaci a způsob vedení melodické linky, jaký je v jeho pozdějších operách (Salome, Elektra, Růžový kavalír), či symfoniích a symfonických básní (např. Enšpíglova šibalství či Tak pravil Zarathustra).
Richard Wagner složil svých pět písní Anděl (Der Engel; 1857), Stůj tiše! (Stehe still!; 1858), Ve skleníku (Im Treibhaus; 1858), Bolesti (Schmerzen; 1857) a Sny (Träume, 1857) v době, kdy psal opery Valkýra a Siegfried. Je to jediné neoperní vokální dílo Richarda Wagnera a skladatel je zkomponoval pro manželku svého mecenáše Otto Wesendoncka Mathildu Wesendonck. Ona je také autorkou básní. Píseň Sny (Träume; 1857) sám Wagner instrumentoval pro komorní orchestr s houslovým sólem, aby ji mohl zahrát pod Mathildiným oknem k jejím narozeninám. Orchestraci všech dalších písní dokončil Wagnerův současník, dirigent a propagátor jeho oper Felix Mottl. V pozdějších letech vznikla celá řada různých verzí doprovodu. Wagnerovy písně jsou hudbou neoperní a hodně introvertní. Sám Wagner nazval dvě z písní Ve skleníku (Im Treibhaus; 1858) a Sny (Träume; 1857) „studiemi“ pro svoji operu Tristan a Isolda. Poprvé zde použil určité hudební nápady, které se později rozvinuly v opeře. Ve Snech lze slyšet kořeny milostného duetu ve 2. aktu, zatímco v písni Ve skleníku slyšíme hudbu, která se později výrazně rozvinula v předehře ke 3. dějství této opery.
Variace a fuga na Mozartovo téma Maxe Regera vznikly v roce 1814, rok před skladatelovou smrtí. Téma díla, v němž Reger hojně uplatňuje polyfonii, využívá k osmi variacím téma z první věty Klavírní sonáty A dur K 331 W. A. Mozarta. Mozartovo téma je nejprve prezentováno hobojem a dvěma klarinety, následně jej opakují smyčce. Jeho druhou část opět hraje hoboj a klarinet podpořen smyčci a opakován smyčcovou sekcí. Následuje osm variací a pak fuga, která končí vítězným zvukem trubek. Skladba patří k nejčastěji uváděným Regerovým kompozicím. Premiéru ještě skladatel sám dirigoval v Berlíně 5. 2. 1914.
