Plzeňská filharmonie v letošní sezóně cestovala mezi žánry, nabídla jazz, swing, muzikál a samozřejmě klasiku. Zaměřila se na dětské publikum a tomu dospělému připravila hudební výlety do řady koutů světa. Poslední koncert letošní sezóny pořádá tento čtvrtek 5. května od 19 hodin v Měšťanské besedě v Plzni. A publikum se může těšit na díla Bohuslava Martinů, Ludwiga van Beethovena a Johannesa Brahmse.
Filharmonici budou hrát pod taktovkou Ronalda Zollmana, v Koncertu pro klavír a orchestr Ludwiga van Beethovena se představí klavírista Jeremy Menuhin, syn významného houslisty Yehudi Menuhina. Jeremy Menuhin debutoval jako patnáctiletý s Londýnskou filharmonií na koncertě k padesátinám svého otce. Od té doby měl možnost vystupovat s řadou významných hudebních těles a spolupracovat s předními hudebními osobnostmi. Jeremy Menuhin realizoval řadu hudebních nahrávek, které získaly vysoká ocenění publika i hudební kritiky. Jeho interpretace je hodnocena jako “bezesporu lyrická, vzorová, dokonale vybroušená, a přesto jasně expresivní“ (The New York Times). Vedle sólové dráhy se plně věnuje komorní hře a účastnil se mnoha hudebních festivalů.
Dirigent Ronald Zollman pochází z belgických Antverp. Po studiích na konzervatoři ve svém rodišti a v Bruselu se stal v roce 1967 v Paříži žákem Igora Markevitche a Nadii Boulanger. Jeho dirigentská kariéra odstartovala po roce 1973, kdy začal spolupracovat s předními světovými tělesy, v průběhu následujících let byl hostem sto padesáti orchestrů na pěti kontinentech. Kromě symfonické oblasti se Ronald Zollman úspěšně uplatnil i jako operní dirigent. K jeho zájmům patří soudobá hudba.
I proto bude jistě inspirativní zaposlouchat se do významným hudebních děl provedených filharmoniky pod jeho taktovkou. Předehra, H. 345 B. Martinů, je poměrně málo známou orchestrální kompozicí, jež je koncipovaná jako koncertní ouvertura barokního typu. Beethovenův čtvrtý koncert G dur, v němž se představí J. Menuhin, lze v každém ohledu označit za mistrovské dílo. Dokončen byl v roce 1806, první náčrty ovšem pocházejí již z roku 1804 a najdeme je ve skicáři k Eroice. Své dílo premiéroval sám autor 22. prosince 1808 ve Vídni na památné (čtyři hodiny trvající) akademii, kde koncert zazněl spolu s Pátou a Šestou symfonií, částí Mše C dur a Chorální fantazií. Již tehdy zaznamenal velký úspěch.
Vliv Beethovena na současníky i následovníky byl nesmírný a pro mnohé autory až omezující. Ani Johannes Brahms se necítil být dlouho schopen vstoupit do sféry, kde Beethovenoven řekl zdánlivě polední slovo. Mnoho let se odhodlával, aby nakonec ve svých jedenačtyřiceti letech napsal první symfonií (i ta byla nakonec pro jistou poplatnost dílu velkého předchůdce označena zlými jazyky za “Beethovenovu Desátou“). První symfonii c moll předcházelo několik přípravných pokusů, směřujících nakonec do jiné žánrové oblasti jako např. 1. klavírní koncert d moll nebo Serenáda č. 1, op. 11, kterou uslyší publikum v druhé části koncertu. Své šestivěté dílo z roku 1859 koncipoval skladatel zpočátku jako komorní oktet, jenž na naléhání Clary Schumannové přepracoval na skladbu orchestrální. Serenáda op. 16 představuje svébytný druh cyklické kompozice obdařený romantickou poetikou a expresivitou, jenž našel své pokračování v tvorbě řady dalších skladatelů 19. i 20. století.
Foto: Archiv Plzeňská filharmonie (Jeremy Menuhin a Ronald Zollman) a archiv redakce (Ludwig van Beethoven)
