Po loňském úspěšném provedení Rekviem Antonína Dvořáka, za které Plzeňská filharmonie obdržela Uměleckou cenu města Plzně za rok 2014 v kategorii výjimečná kulturní událost, chystá na letošní dušičky další rekviem, tentokrát Requiem d moll Wolfganga Amadea Mozarta. Mimořádný koncert proběhne v pondělí 2. listopadu 2015 od 19h v katedrále sv. Bartoloměje v Plzni. Sólisté večera jsou Gabriela Eibenová – soprán, Lenka Čermáková – alt, Tomáš Kořínek – tenor a Jaromír Nosek – bas. Dále se diváci mohou těšit na Pražský filharmonický sbor, jeden z nejvýznamnějších evropských profesionálních sborů, který slaví v tomto roce 80 let své existence) pod vedením jeho sbormistryně Miriam Němcové, a samozřejmě na Plzeňskou filharmonii. Koncert proběhne pod taktovkou jejího šéfdirigenta Tomáše Braunera.
Requiem v d-moll od Wolfganga Amadea Mozarta je soubor 14 skladeb napsaných ve Vídni v roce 1791 a nedokončených před autorovou smrtí v témže roce. Mozart začal skládat Requiem na základě velkorysé zakázky od anonymního člověka, který byl ve skutečnosti služebníkem hraběte Franze von Walsegg Stuppach, bohatého šlechtice, který chtěl Requiem vydávat za vlastní dílo, složené k uctění památky své manželky. Mozart byl však uprostřed práce přemožen infekční nemocí. Zemřel 5. prosince 1791 a Requiem nedokončil. Po skladatelově smrti se Mozartova vdova Constanze zavázala hudebnímu nakladatelství Breitkopf und Hartel, že Requiem bude dokončeno a připraveno k vydání. Constanze nejprve požádala o pomoc Josepha Eyblera – skladatele, kterého si Mozart velmi vážil. Eybler krátký čas na Requiem pracoval, utřídil několik částí, ale nakonec zjistil, že dokončení všech rozpracovaných částí by bylo příliš časově náročné a vrátil partitury Mozartově vdově. V průběhu následujícího období bylo osloveno několik dalších hudebníků, kteří však přispěli minimálně, až se Requiem dostalo do rukou skladatele Franze Xavera Süssmayra, jenž byl po většinu roku 1791 Mozartovým žákem, a ten dílo dokončil. Süssmayr použil všechny Mozartovy originální partitury, které se dochovaly. Použil i některé hudební náměty Josepha Eyblera a sám zkomponoval nový materiál pro další části (jako např. zbytek „Lacrimosa“). Zopakoval, resp. znovu použil Mozartovy motivy z „Introitus“ a „Kyrie“ a Requiem dovedl do finálního, dnes známého pojetí. Díky nejasnému podílu Mozarta na celkovém provedení je tedy dílo předmětem častých dohad a kontroverzí. Existují Mozartovy vlastnoručně psané partitury pro „Kyrie“ a části „Dies irae“ a „Lacrimosa“, Süssmayr se později přihlásil k autorství skladeb „Sanctus“ a „Agnus“. Ačkoli bylo učiněno mnoho dalších pokusů o dokončení Requiem, mnohokrát se zkoušelo je vylepšit nebo i zcela nahradit Süssmayrovu práci, je to nakonec jeho verze, která se stala nejznámější od smrti skladatele až do dnešní doby. První představení zkompletovaného Requiem se konalo ve Vídni v roce 1793, a skladba se stala v krátké době dobře známá v celé Evropě. Mozartovo Requiem je uváděno při velkých příležitostech a na slavnostních koncertech. Není bez zajímavosti, že právě scéna kolem Requiem patří k nejpůsobivějším v moderním muzikálu Mozart! od Michaela Kunzeho a Silvestera Levaye, který se nyní s velkým úspěchem hraje ve Vídni.
