Poslední květnové pondělí uspořádalo Plzeňské orchestrální sdružení (POS) svůj Jarní koncert v sále Vodárny Plzeň. Komorní orchestr řídil tentokrát Ivan Pařík, mimo jiné i dlouholetý šéfdirigent opery Divadla J. K. Tyla, který od poloviny dubna převzal pomyslnou taktovku po zesnulém dosavadním dirigentovi orchestru Ivo Pavelkovi. S maximálním nasazením dovedl zkušený dirigent smyčcový komorní orchestr, z něhož pouhý zlomek hráčů má profesionální zkušenosti, k mimořádnému výkonu. Program pro sdružení tohoto typu, velmi náročný, sahal od baroka k hudbě 20. století včetně hudby filmové. Otevřela jej Ouvertura g moll BWV 1070 Johanna Sebastiana Bacha, následoval Koncert pro dvě violy G-dur Georga Philippa Telemanna, hudba Ennia Morriconeho a Suita pro smyčcový orchestr anglického skladatele Christophera Wilsona (1874-1919).
Pořadem provázel fundovaně a s noblesou člen činohry Divadla J. K. Tyla Josef Nechutný. Přiblížil bohatou profesní kariéru Ivana Paříka a postupně představil autory a jednotlivá hudební díla. Slovem obohatil koncert i Ivan Pařík, který celý večer zahájil netradičně – aby zpřístupnil lépe publiku barokní Ouverturu g-moll, vysvětlil vtipně a jasně principy fugy, přičemž nechal orchestr zahrát jednotlivá témata, aby je publikum mohlo následně ve skladbě snadno identifikovat a „luštit tak hudební křížovku“. Pregnantnost provedení barokního díla, jeho čitelnost a silná hudební působivost vyvolala pak v publiku první projevy nadšení. Sólové party Telemannova koncertu pro dvě violy suverénně přednesli člen POS Eduard Rohan a sóloviolista Plzeňské filharmonie Vít Hošek, Ivan Pařík řídil provedení od cembala.
Druhou polovinu koncertu otevřela slavná filmová melodie Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát na západě v úpravě Ivo Pavelky, která se stala emotivní vzpomínkou na umělce, jenž vedl orchestr 24 let. Dílo Christophera Wilsona, který je známý zejména svou divadelní hudbou, nezaznívá u nás často, vzhledem k jeho kvalitám a celkové atraktivitě je to s podivem. Šestivětá neobarokní taneční Suita pro smyčcový orchestr napsaná ve stylu pozdního romantismu není vůbec snadná a úroveň hudební interpretace, s níž ji Plzeňské orchestrální sdružení pod vedením Ivana Paříka provedlo, byla vysoká.
V sále Vodárny Plzeň orchestr potěšil početné publikum ještě působivým přídavkem odkazujícím opět k Ivo Pavelkovi – zdařilý koncert uzavřelo Snění Roberta Schumanna v jeho úpravě. Celý večer byl velkým hudebním zážitkem. O to obdivuhodnějším, že jej přinesl komorní orchestr, jehož členové mají občanská povolání jiného charakteru a připravovat se na veřejnou hudební produkci mohou jen ve svém volném čase. Dlouhotrvající srdečný aplaus publika byl pro všechny zaslouženým oceněním.
POS a J. Nechutný 
POS a Ivan Pařík
