Josef Špaček
Plzeňská filharmonie zahajuje ve čtvrtek v 19 hodin letošní sezónu v Měšťanské besedě v Plzni, a to hned dvěma hudebními lahůdkami. Pod taktovkou šéfdirigenta filharmoniků Tomáše Braunera zazní Koncert pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka, v němž se jako sólista představí náš vynikající houslový virtuóz Josef Špaček. Druhá polovina koncertu bude patřit Šeherezádě Nikolaje Rimského-Korsakova.
Koncert pro housle a orchestr a moll, op. 53 je považován za jedno z vrcholných kompozic autorova tzv. slovanského období. Podnět k jeho zkomponování dal Dvořákovi významný houslový virtuóz Joseph Joachim, přítel Johannese Brahmse. Premiéru měl koncert v říjnu 1883 s tehdy mladým českým houslistou Františkem Ondříčkem. Ondříček jej pak hojně uváděl později na svých zahraničních turné a zajistil mu tak světovou popularitu. „Koncert překvapí již vstupní větou, představující volnou kombinaci sonátové a rondové formy, v níž chybí obvyklá orchestrální expozice. Housle nastupují po krátké předehře orchestru s kantilénou vysloveně slovanské povahy. Následný jakoby uvolněný, fantazijní průběh přináší vroucí, zpěvné plochy i vášnivé pasáže spojené s technicky náročnými postupy. Orchestr je vypracován poměrně hustým až symfonickým způsobem, přesto je sólovému hlasu ponechán dostatečný prostor. Plynule bez přerušení přichází druhá věta, připomínající líbeznou romanci. Závěrečná část je temperamentní, jiskrnou stylizací českého lidového tance furiantu s melancholickou jakoby dumkovou střední epizodou,“ charakterizuje muzikoložka Lenka Bočanová. Josef Špaček patří k našim nejlepším houslovým virtuózům. V současné době kombinuje úspěšnou sólovou dráhu s kariérou koncertního mistra České filharmonie. V minulých letech vystupoval Josef Špaček sólově například s Českou filharmonií a orchestrem PKF – Prague Philharmonia, se zahraničními tělesy Philadelphia Orchestra, Auckland Philharmonia Orchestra, Kansas City Symphony. Josef Špaček hraje na housle vyrobené v roce 1855 v dílně Jeana-Baptista Vuillauma.Na svém kontě má i řadu úspěšných nahrávek.
Pohádky Tisíce a jedné noci jsou každému známé, lákají svým bezbřehým světem fantazie, ale i samotným příběhem Šeherezády, který je spojuje. Velkým vítězstvím vtipu, chytrosti a nakonec lásky nad zlobou. Šeherezádin příběh je notoricky známý. Krásná a chytrá žena vypráví sultánovi, svému krutému manželovi, který popraví všechny ženy, s nimiž strávil noc, napínavé příběhy. Vladař nenechá Šeherezádu popravit, nedozvěděl by se konec pohádky. A dívka každou noc končí a hned začíná novou pohádku. Tisíc a jednu noc mu vypráví, až obměkčí jeho srdce. Pohádky tisíce a jedné noci lákají snad všechny umělce a své zpodobnění našly v nejrůznějších oblastech tvorby. V hudbě si nesmírnou popularitu vydobyla symfonická svita Šeherezáda Nikolaje Rimského – Korsakova, kterou zařadila filharmonie do svého úvodního koncertu. Jako inspirační zdroj sloužila Rimskému – Korsakovovi především ruská kultura, důležitou součástí jeho tvorby jsou však i vlivy jiných, mnohdy exotických zemí. Některé z nich poznal osobně během tříleté zámořské plavby, kterou podnikl jako čerstvý absolvent námořní kadetní školy v Petrohradě . Šeherezáda dokončil v roce 1888 a skládá se ze čtyř částí propojených houslovým sólem, které představuje vyprávění krásné a moudré Šeherezády. „První věta Moře a Sindibádův koráb přináší nejdříve tvrdý, panovačný motiv sultána Šahriara, jemuž je vyprávění určeno, a pak něžné akordy dřevěných nástrojů, líčící kouzlo měsíční noci. Po nich se ozve svůdná houslová melodie Šeherezádina vyprávění. V kolébavém rytmu se před posluchači rozvíjí nádherný obraz moře a pohádkového korábu. Druhá část (O careviči Kalendáři) má charakter rušného a epicky širokého scherza a představuje sled dvorských slavností, turnajů, bitev i lásek ukončených nabádavým hlasem muezzina. Láska careviče a princezny je lyrickou větou milostného okouzlení s hravým tancem arabských dívek uprostřed. V závěrečné části svity (Slavnost v Bagdadu, Ztroskotání korábu) se před posluchači vynořuje bujný rej orientální nádhery a poté divoké řádění přírodních živlů. Po utišení bouře se ještě ozve úvodní motiv sultána Šahriara. Tentokrát však zklidněný, plný smířený se proplétá s Šeherezádiným tématem a naznačuje tak šťastné rozuzlení příběhu,“ popisuje Lenka Bočanová.
Foto: Archiv Plzeňské filharmonie
