Foto: Archiv Plzeňské filharmonie
S koncem měsíce března skončil úspěšný 38. ročník mezinárodního multioborového festival Smetanovské dny, jehož pořadatelem je Plzeňská filharmonie. Festival lákal na slavná jména interpretů, atraktivní témata a díky svému propojení s Plzeňskými sympozii a výtvarným uměním oslovil širokou škálu příznivců umění.
A krátce po jeho skončení nastudovali filharmonici hned v prvním dubnovém týdnu další ze svých pravidelných abonentních koncertů. A to na 5. dubna od 19 hodin. Sólistou tohoto večera bude Zuzana Rzounková a sólovým nástrojem lesní roh. Dirigovat bude šéfdirigent Plzeňské filharmonie Tomáš Brauner.
V první polovině koncertu zazní Tance z Galanty autora Zoltána Kodály a Koncert pro lesní roh a orchestr autora Jiřího Pauera. V druhé polovině koncertu se můžete těšit na Johannese Brahmse a jeho Symfonii č. 4 e moll, op. 98.
„Jako snad každé dítě jsem hrávala na zobcovou flétnu. Na mé cestě není nic výjimečného. Hudební škola, kam jsem chodila, měla málo žáků na lesní roh. Nabídli mi ho, zjistila jsem, že mi to jde a líbí se mi… a už jsem u toho zůstala. Bylo to přitom pouze na mně, protože rodiče nejsou hudebními profesionály,“ říká Zuzana Rzounková, který se plzeňskému publiku představí právě v Pauerově koncertu.
Jiří Pauer je významnou osobností, velmi plodným komponistou a organizátorem českého kulturního života, v čele Národního divadla v Praze stál deset let, před tím byl v padesátých a šedesátých letech minulého století šéfem opery pražského ND. Působil pedagogicky mimo jiné na pražské AMU. Je obdivuhodné, že při vší této činnosti Jiří Pauer vytvořil i velké skladatelské dílo. Čítá na 150 opusů a zasahující do všech žánrů. Zásadní je jeho přínos v oblasti hudebně dramatické tvorby. Ta zaujímá mimořádně významné místo nejen v rámci skladatelova vlastního díla, ale v národním kontextu hudební tvorby pro divadlo celého poválečného období. Symfonická tvorba Jiřího Pauera je reprezentovaná zejména Scherzem pro orchestr z počátku 50.let, I. symfonií pro velký orchestr (1963), symfonickým obrazem Panychida (1969), Symfonickým prologem (1972), symfonickou větou Iniciály (1974) a Symfonií pro smyčce (1978). „Pozoruhodným dílem je nesporně monodrama pro baryton a orchestr Labutí píseň (1973) komponované na vlastní text podle dramatické studie A.P. Čechova– ztvárňující sugestivní výpověď zestárlého herce, který zůstává po svém posledním představení osamělý na setmělém jevišti. Další velmi cenou a vyhledávanou položkou Pauerovy tvorby jsou díla koncertantní: koncerty pro fagot, trubku, hoboj, lesní roh i marimbu, významným způsobem obohatily literaturu jednotlivých oborů. Mimořádně početná je jeho tvorba komorní, interpretačně vděčná, psaná s důkladnou znalostí problematiky jednotlivých nástrojů a proto hudebníky často vyhledávaná,“ napsal o Jiřím Pauerovi Otomar Kvěch.
