Igor Ardašev
Plzeňská filharmonie prověří prostory Nového divadla v Plzni. Ve čtvrtek 20. října zde bude poprvé ve své historii koncertovat. A pro koncert abonentní řady B si zvolila posluchačsky velmi atraktivní kusy. Slavný Klavírní koncert č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského a Symfonii č. 6 D dur Antonína Dvořáka. Plzeňští filharmonici budou hrát pod taktovkou svého šéfdirigenta Tomáše Braunera. Jako sólista vystoupí renomovaný klavírista Igor Ardašev.
Igor Ardašev (1967) reprezentuje už dlouho české pianistické umění na mezinárodním fóru. V současné době kromě koncertů se věnuje i pedagogické činnosti na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Ardaševův talent byl formován zprvu otcem, později na konzervatoři i na JAMU Inessou Janíčkovou, v mistrovských kurzech Paulem Badurou-Skodou v Rakousku a Rudolfem Serkinem v USA. Je ověnčen řadou úspěchů a vítězství na světových renomovaných soutěžích. Čajkovského Koncert b moll rovněž nahrál. Na svém kontě má ovšem CD nahrávek celou řadu, mimo jiné realizoval s houslistou Ivanem Ženatým realizoval soubornou nahrávku Beethovenových houslových sonát pro Český rozhlas. Z jeho nahrávek připomeňme i Janáčkovu Žárlivost s Rudolfem Firkušným, Dvořákovy Slovanské tance a klavírní verzi Smetanovy Mé vlasti s Renatou Ardaševovou, kompozice Lisztovy, Martinů, ale i Ježkovy.
Koncert b moll pro klavír a orchestr Petra Iljiče Čajkovského patří k nejpopulárnějším dílům světového koncertního repertoáru. „Skladatel zde vytvořil opus, v němž se šťastně pojí bohatá invence, opojná melodika i efektní pojetí sólového partu. Přestože Čajkovskij později pro klavír napsal další koncertantní díla, žádné z nich nedosáhlo umělecké hodnoty a popularity Prvníhokoncertu. „Klavírní koncert b moll je vybudován na stavebných principech velkých romantických děl schumannovského či lisztovského typu. Klavírní part zde není založen na přednostním využití prstové brilance, ale spíše na velkém zvuku tvořeném častým využitím oktáv či hustých akordů v obou rukách. Výsledkem je nosný zvuk klavíru sebevědomě zářící na pozadí velkého symfonického orchestru. Tento charakter má již vstupní věta,“ říká muzikoložka Lenka Bočanová. Zajímavé je, že iniciátor díla, významný pianista a umělecký ředitel moskevské konzervatoře Nikolaj Grigorjevič Rubinstein, koncert, který mu Čajkovskij věnoval, odmítl. „Poté, co skladatel představil svou kompozici slavnému interpretovi, Rubinstein dílo příkře odmítl. V dopise mecenášce Naděždě von Meck popisuje Čajkovskij celou událost takto:“… Rubinstein začal mluvit nejdřív tiše, pak stále hlasitěji, až hřímal jako Jupiter. Řekl, že můj koncert je špatný, nedá se hrát, pasáže jsou banální a nešikovně napsané, invence slabá. A kradl jsem, prý kde jsem mohl…“ Skladatel odmítl učinit v díle zásadní úpravy a raději dedikoval svou kompozici velkému německému pianistovi Hansi von Bülowovi. Ten je také poprvé veřejně provedl roku 1885 v americkém Bostonu. Rubinstein brzy uznal, že se ve svém prvním úsudku ukvapil a stal se jedním z nejlepších interpretů tohoto díla. S velkým úspěchem je uvedl například na světové výstavě v Paříži v roce 1878,“ připomíná Lenka Bočanová.
Druhá půle večera bude patřit dílu Antonína Dvořáka. Jeho v pořadí v pořadí 6. symfonie D dur označována hudebními znalci za autorovo první slohově dokonale vyvážené dílo. „Kompozice, která bývá na našich pódiích poněkud zastiňována trojicí posledních symfonií, představuje dílo vrcholné zralosti, oplývající bohatou melodikou, rytmickou invencí a barevným orchestrálním zvukem. Představuje ideální spojení beethovenovské tradice s již vykrystalizovaným skladatelovým osobitým kompozičním stylem, ryze dvořákovskou plnokrevností a bohatstvím hudebního obsahu,“ charakterizuje Lenka Bočanová. Symfonie D dur je odrazem šťastných životních pocitů svého tvůrce a je naplněna slunnou pohodou. „Inspirace českou hudbou včetně užití stylizace lidového tance ve třetí větě z ní činí přední dílo reprezentující Dvořákovo tzv. „slovanské „ období,“ charakterizuje muzikoložka. Symfonie vznikla během velmi krátké doby – pouhých sedmi týdnů na přelomu léta a podzimu roku 1880. Autor ji věnoval šéfdirigentovi Vídeňských filharmoniků Hansi Richterovi, jenž byl významným propagátorem Dvořákova díla na mezinárodních pódiích. Shodou okolností však dílo poprvé provedl Adolf Čech s orchestrem Filharmonie v Praze v březnu 1881, Richter uvedl symfonii s velkým úspěchem v Londýně až o dva měsíce později.
Koncert začíná v Novém divadle v obvyklých 19 hodin.
