Ronald Zollman, foto archiv Plzeňské filharmonie
Plzeňská filharmonie uzavírá tento čtvrtek 14. června koncertní sezónu. Závěrečný abonentní koncert začíná v 19:00 v Měšťanské besedě. Na programu zazní dvě díla spjatá s válkami: Metamorfózy pro 23 smyčců autora Richarda Strausse a Beethovenova „Eroica“. Taktovku bude tento večer držet v ruce hlavní hostující dirigent Ronald Zollman, který se od následující sezóny stane šéfdirigentem Plzeňské filharmonie.
Metamorfózy, studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů (10 houslí, 5 viol, 5 violoncell a 3 kontrabasy) vznikly v závěru druhé světové války. Jedenaosmdesátiletý umělec byl svědkem zkázy světa, v němž vyrůstal a s nímž byl umělecky spjat. V trosky se proměnil jeho rodný dům v Mnichově, město i budova opery, stejně jako operní domy v Drážďanech, Berlíně i ve Vídni. Umírali blízcí lidé. „Z původní skici Trauer um München zvolna rostlo nejzávažnější dílo jeho stáří dokončené 12. dubna 1945 a premiérované Paulem Sachrem v Curychu v lednu 1946. Jednovětá, zvolna plynoucí kompozice je zhmotněním toho nejlepšího, co přinesla německá hudební kultura. Citátem prvních čtyř taktů smutečního pochodu z Eroiky je připomenut Beethoven, tristanovskou chromatikou Wagner, je zde Mozart, Bach, Mendelssohn, Brahms, Mahler. Hudebně silné dílo je hlubokou meditací i připomínkou síly lidského ducha, poselstvím naděje ve vzkříšení základních kulturních a lidských hodnot,“ charakterizuje dílo a jeho vznik muzikoložka Lenka Bočanová.
Svoji třetí symfonii napsal Beethoven původně jak oslavu Napoleona a jeho vítězství ve jménu Velké francouzské revoluce. Když však začal následně dobývat Evropu, Beethoven dedikaci přeškrtal a Eroicu věnoval památce hrdinů. Ludwig van Beethoven svými kompozicemi položil základy nové epochy orchestrální hudby a jeho devět symfonií vytvořených v letech 1799 – 1824 se stalo výzvou a inspirací pro všechny skladatele pozdějších dob. Beethoven učinil ze symfonie jeden z nejvýznamnějších žánrů hudby vyhrazený k tlumočení závažných myšlenek.
„Zcela mimořádný tvůrčí čin představuje v pořadí třetí symfonie Es dur, “Eroica“ op. 55, při jejíž veřejné premiéře 7. dubna 1805 byli současníci doslova omráčeni obsahovou novostí i její nezvyklou délkou (jen první věta má zhruba stejný rozsah jako rané symfonie J. Haydna). To, co činí Eroicu novátorskou, není jen její epická šíře, ale především způsob výstavby celého díla i jednotlivých vět, pozoruhodná provázanost hudebních myšlenek a – na tehdejší dobu nezvyklá – harmonická smělost,“ říká Lenka Bočanová.
„Vedle nepomíjejících hudebních krás je Beethovenova kompozice stále živým aktuálním mementem po stránce myšlenkové a zároveň otevírá téma hrdinství, utrpení velkých osobností v jeho následných dílech, jako jsou Kristus na hoře Olivetské, Fidelio, Coriolanus, a Egmont,“ uzavírá muzikoložka.
