Ivan Klánský, foto archiv PF
Nové divadlo v Plzni bude tento čtvrtek od 19 hodin patři dvěma světově proslulým dílům. Přední český klavírní virtuos Ivan Klánský zde provede s Plzeňskou filharmonií slavný Koncert pro klavír a orchestr č. 2. f moll Fryderyka Chopina. Koncert je mimořádně lákavý. V druhé půli večera totiž zazní další z posluchači oblíbených skladeb, a to Symfonie č. 6 h moll Petra Iljiče Čajkovského Patetická. Koncert diriguje šéfdirigent filharmonie Tomáš Brauner.
„Znám své hranice a vím, že bych udělal chybu, kdybych se vzpínal příliš vysoko. Přemlouvají mne, abych psal symfonie, opery… Chtějí ve mně jediném mít jak polského Rossiniho, tak Mozarta i Beethovena. Ale já se tiše usmívám… Jsem jenom pianista. Mám-li nějakou cenu, je dobře. Po mně přijdou větší lidé, kteří obsáhnou hudbu do větší šíře, a jimi se polská hudba rozšíří a rozkvete.“ Jak připomíná muzikoložka Lenka Bočanová, takto komentoval svou roli v uměleckém světě Fryderyk Chopin (1810 – 1849). „Klavír byl skutečně jeho doménou, v této oblasti ovšem zanechal odkaz zcela zásadní a jedinečný. Již současníci oceňovali kultivovanost a poetiku jeho děl i „hojnost původních myšlenek dosud nevídaných“, mající mnohdy kořeny v hudbě jeho rodného Polska. Vedle velkého množství sólových děl zaujímá v autorově tvorbě významné místo dvojice klavírních koncertů s orchestrem. Oba byly napsány takřka současně na přelomu let 1829 – 1830. Jejich číslování neodpovídá chronologii vzniku, ale vydání tiskem, jako první dokončil Chopin Koncert f moll (dnes označovaný jako č. 2),“ říká Lenka Bočanová. Dvacetiletý autor jej premiéroval na svém prvním koncertě ve Varšavě v březnu roku 1830. O dva roky později se stejným dílem představil na pařížském vystoupení v sále Pleyel. Úspěch byl mimořádný a Chopin se i přes velkou konkurenci, která v Paříži tehdy panovala, etabloval jako virtuóz první třídy. „Celé dílo je považováno za perlu klavírní koncertní literatury,“ shrnuje Lenka Bočanová.
Symfonie č. 6 představuje završení orchestrální tvorby Petra Iljiče Čajkovského (1840 – 1893) a zároveň jednu z nejvýznamnějších symfonických skladeb období romantismu. Nezvyklá, originální stavba, emotivní hloubka díla a také neočekávaný skon autora krátce po premiéře – to vše vyvolává představu, že nasloucháme skladatelovu odkazu, jeho hudební závěti. „Premiéra 6. symfonie se konala 28. října roku 1893. Jen o několik dní později, 6. listopadu, skladatel zemřel za okolností, které dodnes vyvolávají řadu dohadů,“ uzavírá Lenka Bočanová
