Muzikál Noc na Karlštejně, který bude mít v plzeňském Komorním divadle premiéru už tuto sobotu, studuje s plzeňským souborem režisér a překladatel Petr Palouš, absolvent oboru divadelní režie na pražské DAMU. V roce 1977 byl jedním ze zakladatelů Dílny 24, díky mobilní scéně známé jako Divadlo ve stanu. Průbojný pokus o vytvoření generačně a názorově spřízněného divadla byl však po dvou letech administrativně zlikvidován.
Po osmiletém angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (do r. 1990) se Petr Palouš stal nejprve režisérem a v letech 1991-93 také uměleckým šéfem Divadla „K“ při Městských divadlech pražských, od r. 1994 působí ve svobodném povolání. V jeho bohatém režijním rejstříku v oblasti činoherního divadla asi nechybí žádná výrazná struna, žádná podstatná nuance. Nevyhýbá se však ani hudebnímu divadlu: v Liberci inscenoval Rossiniho Lazebníka sevillského, v Plzni se v roce 2004 představil režií operety Mamzelle Nitouche. Po Noci na Karlštejně bude v muzikálové linii pokračovat v Jihlavě, kde ho čeká Zpívání v dešti.
Bohatá je i jeho překladatelská činnost, proslul zejména jako „dvorní překladatel“ anglické skupiny Monty Python. Jeho brilantní převod Monty Pythonova létajícího cirkusu ocenila Obec překladatelů v r. 1999 tvůrčí odměnou v rámci Cen Josefa Jungmanna. Je také autorem českých titulků k řadě filmů.
Námět Vrchlického hry, ono laskavé sesazení Otce vlasti z piedestalu, na který jsme si ho instalovali, je vám předpokládám velmi blízké. Vzhledem k vaší duchovní spřízněnosti s Monty Pythony se spíš ptám, jestli to pro vás není příliš krotké?
No jistě. Kdyby se tady nedával Spamalot, určitě bych měl nutkání udělat z Karlštejna Kamelot à la Monty Python. Ale i takhle už z předlohy vyplývá, že nic se tu nebere vážně, atmosféra na Karlštejně je velmi rozverná – a má to samozřejmě i přesahy dobové. V žádném případě se nesnažím o jakoukoliv historickou věrnost, koneckonců celý Vrchlického nápad se segregací žen na Karlštejně je čirý výmysl. Ono to bylo trošku jinak. Takže nás nic nesvazuje a mně se jedná především o to, aby výsledkem naší práce bylo skutečně zábavné a současné divadlo. Aby se lidé potěšili a neodcházeli odsud v chmurách.
Máte pochopení pro opatření typu „ženským vstup zakázán“?
Rozhodně ne, v žádném případě. Žiju sám, proto naopak každou společnost vítám.
Část plzeňského souboru už znáte z práce na Mamzelle Nitouche, ke „staré gardě“ ale právě přibyla parta čerstvých absolventů muzikálového oboru JAMU. Projevuje se příliv mladé krve už teď při zkouškách?
Aby ne!
Shledáváte u nich podobný náboj, s jakým jste kdysi spolu s generačními druhy vstupoval na divadelní scénu vy sám?
Určitě. Elán a nadšení jim mohu jen závidět. Pro mne je veliká radost i úleva pracovat s mladými herci, kteří nejsou dosud zatíženi žádným zklamáním z divadla, z divadelního provozu atd. Jenom chtějí hrát divadlo a těší je stát na jevišti, nic víc zatím před sebou nevidí. Proč to nepřiznat, z jejich mladistvého nadšení těžím i já.
A oni na oplátku čerpají z vašich zkušeností…
S mladými lidmi jsem vždycky dělal strašně rád – a myslím, že si snad i rozumíme. Necítím žádnou bariéru ani distanci.
Muzikálová Noc na Karlštejně si zachovává diváckou oblibu už skoro čtyřicet let, a to i navzdory současnému muzikálovému boomu. Proč se z ní stal takový evergreen?
Neměli bychom zapomenout, že Noc na Karlštejně byla jedním z nejhranějších titulů v činoherním divadle vůbec. Každé divadlo ji mělo na repertoáru a k letní sezoně patřila neodmyslitelně. Já sám jsem ji viděl už jako dítě přímo na nádvoří Karlštejna, kde ji mnoho let provozovalo kladenské divadlo.
Vrchlického námět je velice vděčný a dává možnost úsměvného pohledu na historii. A co se muzikálové podoby týče, její hodnota je především v tom, že spousta písniček – nechci říct zlidověla – ale dostala se do širšího povědomí a trvale v něm zakotvila. Ať už je náš osobní vkus jakýkoli, nelze popřít, že to jsou hezké písničky a lidé je mají rádi. Potvrzuje se tím ještě jeden specifický fenomén, že diváci u nás jsou zvláštním způsobem úzce vázaní na domácí provenienci. To vůbec nepominulo, české původní tvorbě zůstávají věrní – a já si myslím, proč ne.
Foto: Pavel Křivánek
1) Režisér Petr Palouš
2) Šestice nových herců – Petra Vraspírová, Martin Hubeňák, Eva Marešová, Jozef Hruškoci, Aleš Kohout, Jitka Cafourková
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
