Těžko bychom hledali ve zlatém muzikálovém fondu kontroverznější titul. Polibek pavoučí ženy (v originálu Kiss of the Spider Woman) diváky zavádí do jakési jihoamerické věznice, do uzavřeného světa, kde platí jiná pravidla. Zde dlí homosexuál a aranžér výkladních skříní Molina, odsouzený za pohlavní zneužití nezletilého chlapce. Na život za mřížemi i soustavné ponižování ze strany dozorců si již zvykl, koneckonců mu přináší i jisté výhody. Při životě jej drží vzpomínky na matku a zejména iluzorní svět filmu 50. let. Zná všechny snímky s jistou herečkou Aurorou, jíž platonicky miluje. Ředitel věznice jej vytipuje jako špicla a předhazuje mu na celu zmučeného levicového extrémistu, mužného Valentina. Oba muži se zpočátku nesnášejí – Valentin zesměšňuje Molinu pro jeho sexuální orientaci a nenávidí jeho ustavičné žvanění a teatrální výklady různých filmových scén. Problematický vztah, izolace i mučení a utrpení ve vězeňském prostředí oba muže nakonec spojuje, stávají se postupně přáteli a nakonec i sexuálními partnery. Ocitají se v pavoučí síti, z níž není úniku. Do šedi žaláře vnáší světlo jen Molinovy vzpomínky na Auroru, která pravidelně vystupuje přímo ze stříbrného plátna do neútulné cely. Je ona tím andělem smrti, onou pavoučí ženou, o které se traduje, že koho políbí, záhy zemře? A kdo tentokrát zakusí chuť jejího polibku, jenž přináší nejen smrt, ale i smíření, klid a únik od hrůz tohoto světa?
Když jedna z nejslavnějších autorských dvojic Broadwaye, hudební skladatel John Kander a textař Fred Ebb, jejichž tým se rozrostl ještě o libretistu Terrence McNallyho, napsala muzikál Kiss of the Spider Woman, měla už za sebou řadu oslnivých úspěchů: Cabaret, Chicago, Zorbu… Polibek pavoučí ženy, zkomponovaný podle předlohy stejnojmenného románu Manuela Puiga, měl světovou premiéru v londýnském Shaftesbury Theateru 20. října 1992 v režii slavného Harolda Prince. Ač nové dílo sklidilo nadšení kritiky, širokou diváckou obec neoslovilo a hrálo se pouhých devět měsíců. Podobné to bylo za rok i ve Vídni. Daleko lépe si nový muzikál vedl na Broadwayi, kde se ve stejné režii a se stejným obsazením hlavních rolí jako v Londýně (Brent Carvent – Molina, Antony Crivelo – Valentin, Chita Rivera – Aurora) inscenace dočkala více jak devíti set repríz a získala sedm prestižních cen Tony, včetně té nejhlavnější, za nejlepší muzikál roku.
V Čechách bude Polibek pavoučí ženy nastudován Romanem Meluzínem vůbec poprvé a už zkoušky ukázaly, že se muzikáloví labužníci mají opravdu nač těšit. Například Zuzana Kolářová, představitelka Aurory, uvedla, že hudba je “Wagnerem mezi muzikály”.
Více už prozrazuje režisér Roman Meluzín v našem krátkém rozhovoru:
Muzikál Polibek pavoučí ženy máte, domnívám se, v dramaturgickém výhledu už delší dobu. Proč jej inscenujete právě teď a tady?
Od začátku svého působení v roli šéfa v Plzni vybírám, kromě jiného, tituly, které zobrazují pravdivě vrstevnatost a složitost lidského bytí. Akceptace těchto titulů plzeňským divákem mne podněcuje k odvaze v této dramaturgii pokračovat. Upřímnost, hluboká citovost Pavoučí ženy, přesah těchto atributů – to jsou skutečnosti, které toto mimořádné dílo dovedly na naše jeviště. A pak přirozená ctižádost mne vede k tomu, aby si náš divák, jemuž s hlubokou pokorou sloužím, mohl říci: Tak, to můžeme vidět jen u nás v Plzni, tak, to je titul, na který si nikdo jiný netroufne, než náš muzikálový soubor. Prostě chci, aby publikum mohlo být na svůj muzikálový soubor po všech stránkách hrdé.
V díle se mistrně snoubí drsné prostředí jakési jihoamerické věznice s kabaretními výstupy povětšinou snového světa. Je obtížné tyto situace bez možnosti střihů přesvědčivě přenést na jeviště?
Každá tvorba je obtížná a strastiplná, pokud je brána vážně. Důležité je, aby jazyk stylizace jednotlivých tematických linií byl konstantní, tedy aby divák nebyl maten voluntaristickou volbou vyjadřovacích prostředků. Divák snese sebesložitější strukturu, pokud s ním hrajete fér hru, tedy když mu poskytnete k té Pandořině skříňce jasný, artikulovaný a neměnný klíč.
Ženský element je oproti knižní i filmové předloze v muzikálu značně posílen. Dvojrole Aurory / Pavoučí ženy je pěvecky i tanečně nelehká, právě ona je interpretkou většiny hudebních čísel. Napadlo vás hned jméno Zuzany Kolářové, když jste jednotlivé role obsazoval?
Zuzana Kolářová a její herecká tvorba, je významnou komponentou vývoje našeho souboru. Připomínám její ocenění prestižní Cenou Thalie za roli Velmy Kellyové v inscenaci muzikálu Chicago. Z této charakteristiky pak vyplývá odpověď na vaši otázku.
Muzikál, i přes zmíněné kabaretní scény, patří k divácky náročnějším titulům. Velmi sugestivně líčí mučení a ponižování vězňů, odvážně rozkrývá témata homosexuality, přátelství, smrti i politického odboje. Zatímco ve Vídni a Londýně příliš neuspěl, v Americe zazářil. Čím může oslovit plzeňského diváka?
Tam uspěl, tak neuspěl… To by chtělo sociologickou studii, že, abychom mohli seziózně, teatrologicky a semioticky strukturovaně vyzkoumat, proč to bylo tak a ne jinak. Tak za prvé : Žijeme v roce 2013 a to je významná determinata divácké percepce. Za druhé: Já se snažím vyjadřovat jevištním obrazem, ne naturalismem! A za další: Všechny ty vnějškovosti, které vypočítáváte, jsou jen souřadnicí toho, o čem toto dílo doopravdy je – o lásce, oddanosti, zradě, podlosti. A v těchto tématech hledejme přesah tohoto k dnešnímu publiku. V kontextu současného světa a divadla se podle mě jedná o titul zcela mimořádný svou upřímností a otevřeností.
Díky a “Zlomte vaz!”
John Kander – Fred Ebb – Terrence McNally: POLIBEK PAVOUČÍ ŽENY
Překlad a české texty: ADAM NOVÁK
Režie: ROMAN MELUZÍN
Dirigenti: PAVEL KANTOŘÍK / JIŘÍ PETRDLÍK
Choreografie: ALENA PEŠKOVÁ
Scéna a kostýmy: MICHAELA HOŘEJŠÍ
Dramaturgie: JIŘÍ UNTERMÜLLER
Osoby a obsazení:
Molina: PETR JENIŠTA / ALEŠ KOHOUT
Valentin: JOZEF HRUŠKOCI
Pavoučí žena / Aurora: ZUZANA KOLÁŘOVÁ
Ředitel věznice: BRONISLAV KOTIŠ
Esteban: JAN KAŠTOVSKÝ
Marcos: MARTIN HUBEŇÁK
Molinova matka: VENUŠE DVOŘÁKOVÁ
Marta: JITKA MACHÁŇOVÁ
Gabriel: ROMAN KREBS
a další
Česká premiéra na scéně Komorního divadla v Plzni 30. listopadu 2013
Foto: Pavel Křivánek
1) Jan Kaštovský, Petr Jeništa a Martin Hubeňák
2) Zuzana Kolářová a company
3) Zuzana Kolářová, Jitka Macháňová
4) Zuzana Kolářová a Jozef Hruškoci
5) Petr Jeništa, Jozef Hruškoci
6) Jozef Hruškoci a Bronislav Kotiš
