Divadelní dramaturg často stojí neprávem stranou zájmu diváků, kteří si na rozdíl od režiséra, dirigenta nebo výtvarníka jeho profesi nedokáží přesně představit. Proto jsme o rozhovor požádali paní Pavlínu Hoggard, která se již řadu let stará o dramaturgii hudebních titulů v Městském divadle v Brně. Mezi českými dramaturgy patří k nejvzdělanějším muzikálovým specialistům a můžete jí potkat na West Endu i na Broadwayi.
Paní Hoggard, všiml jsem si, že dramaturg v muzikálu i opeře bývá uveden až na samém chvostu inscenačního týmu. Nemrzí vás, že je práce toho, kdo velmi výrazně ovlivňuje tvar inscenace, poněkud nedoceněná? Jméno dramaturga většinou zaznívá pouze v souvislosti s divadelním programem…
P.H.: „Ano, dramaturg stojí trochu v pozadí, přestože se podílí na inscenaci od samého prvopočátku až do premiéry. Nejdřív musí spoustu her přečíst a vidět, aby mohl vedení divadla navrhnout repertoár. Znamená to sledovat veškeré novinky, poslouchat nahrávky, jezdit po divadlech… Pak spolupracuje s překladatelem, režisérem a také s herci. A nakonec má na starosti i ten program. Naše brožury jsou hodně obsáhlé, takže i tato práce zabere hodně času.“
Sešli jsme se bezprostředně po premiéře Evity, soubor ještě čeká v červnu Singoalla. Vy už ale jistě máte navržený repertoár na celou příští sezonu. Na co se mohou diváci těšit?
P.H.: „Naše divadlo se snaží repertoár pečlivě vyvažovat. To znamená, že obvykle střídáme světoznámé hity s autorskými novinkami, které pro nás píše několik výborných týmů. Vedle Bídníků, Evity nebo Ježíše tak u nás můžete vidět i řadu zcela původních titulů. Snažíme se hrát pro široké spektrum diváků a nezapomínat například ani na děti – velký úspěch teď slavíme s naší verzí Sněhurky.
V příští sezoně uvedeme dokonce tři světové tituly, z toho dva v české premiéře. Hned v září to bude muzikál Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye MOZART!, který pro nás překládá Michael Prostějovský a režírovat ho bude Stano Slovák. V listopadu nastuduje Stanislav Moša broadwayskou novinku Spring Awakening /PROCITNUTÍ JARA/, která získala osm cen Tony, včetně té hlavní za nejlepší muzikál. Následovat bude HELLO, DOLLY, muzikál ze zlatého světového fondu. Titulní roli si v něm po návratu z mateřské dovolené zahraje Alena Antalová, která je vnímána jako ikona krásy a muzikálového zpěvu, takže to bude úloha přímo pro ní. Dále máme v plánu NAHOU MÚZU, kterou píše Zdenek Merta se Zorou Jandovou. Spolupráce se Zdenkem Mertou si velmi ceníme, protože vyzrál v mimořádně schopného autora, který nejenže umí napsat pěknou písničku, ale hlavně mu nechybí nutné divadelní cítění. Hodně jsem ho sledovala při přípravě Pekla a je to pan autor a velký divadelní praktik. Dokáže zkomponovat jak rockový muzikál, tak operetu nebo operu. V této hře zazní především šansony, příběh z kumštýřské Paříže také trochu infiltruje do výtvarného umění, což vyhovuje bratrům Cabanům, kteří se na inscenaci budou podílet. Závěr sezony bude patřit PTÁKOVINÁM PODLE ARISTOFANA, které napsal už zmíněný Zdenek Merta s básníkem Jiřím Žáčkem před více jak dvaceti lety a v roce 1989 se stala tato hra v Národním divadle vůbec nejoblíbenější.“
Vraťme se ještě k první plánované premiéře, k Mozartovi. Přestože Michael Kunze patří k nejhranějším evropským autorům, u nás dosud žádný jeho muzikál nezazněl. Není to podivné, už proto, že je pražským rodákem?
P.H.: Kunzeho muzikály se hrají s úspěchem po celém světě a těžko říct, proč k nám zatím nedorazily. Jejich velkým propagátorem je Michael Prostějovský, který Elisabeth, Tanec upírů a Mozarta nabízel snad ve všech našich hudebních divadlech. U nás vládne ale nedůvěra ke všemu novému. A Kunze prezentuje známé osudy trochu jiným způsobem, čímž vzniká vlastně nový příběh. Naše divadlo nakonec zvolilo Mozarta, protože měl specifický vztah k Praze i Brnu. Pokud se bude divákům líbit, není vyloučeno, že v budoucnu uvedeme i některý z dalších titulů z Kunzeho autorské dílny.“
Často vyjíždíte za muzikály na nejznámější světové scény. Viděla jste v poslední době nějakou novinku, kterou byste pro Brno ráda získala?
P.H.: „Zcela nás okouzlilo na Broadwayi právě Procitnutí jara, které zanedlouho nastudujeme. Musím říct, že už dlouho na mě žádný muzikál tak nezapůsobil – svojí bezprostředností, silou příběhu a výbornou hudbou. A také strhujícími hereckými výkony. Nebyl to muzikál zahraný, ale prožitý. V Londýně se nám pak líbil Billy Elliot Eltona Johna, což je opravdu vynikající muzikál, ale nejsem si jistá, zda bychom ho byli schopní dávat, protože vyžaduje pro titulní roli malého chlapce /samozřejmě v několika alternacích…/, který nejenže musí výborně zpívat a hrát, ale zvládat na jedničku také klasický tanec.“
Souhlasím. Dětské role jsou bolestí české scény…
P.H.: „Ne tak docela. U nás se teď objevila spousta dětí, ať už v Bídnících, Pekle nebo Evitě. A třeba David Žák, který hraje Gavroche v Les Misérables, podává obrovský výkon a je naprosto přirozený. Děti jsou v muzikálu působivým prvkem a publikum je vnímá velmi emocionálně. Takže třeba se i Billyho Elliota jednou dočkáme…“
Ještě poslední dotaz /náš rozhovor probíhal kolem půlnoci po premiéře Evity/: Jak obecně hodnotíte úroveň překladů libret v našich divadlech?
P.H.: „K některým překladům se raději vyjadřovat nebudu. Naše divadlo se snaží vybírat spolupracovníky, kterým důvěřuje. Já osobně mám nejraději práce Jiřího Joska, který je pro mě divadelní, věcný a civilní. Nepotrpím si na pompéznost, ale na funkčnost a praktičnost. Jsem angličtinář a například loni jsem přeložila Godspell pro studio Marta, takže se snažím vnímat řeč a jak je role napsaná – jestli civilním jazykem, v ironii nebo nějakém slangu. Styl jazyka podstatně ovlivňuje charakter postav a ten je pro mě z pohledu dramaturga hodně důležitý.“
Děkuji vám za rozhovor.
Foto: Jef Krafochvil /portrétní foto Pavlíny Hoggard a ilustrační snímky z inscenací MdB Peklo a Orfeus v podsvětí/
