Vídeňský skladatel Johann Strauss ml. napsal na čtyřicet operet. Část jich pohltil zub času, jiné opráší některé z divadel sem tam, ale minimálně pět z nich tvoří trvalou součást světového operetního repertoáru. Je to Cikánský baron, Noc v Benátkách, Krajkový šátek, autorem nedopsaná a až po jeho smrti uvedená Vídeňský krev a samozřejmě Netopýr, jeho dílo nejslavnější, které se s Lehárovou Veselou vdovou dělí o post celosvětové jedničky v operetním žánru.
Za úspěchem Netopýra nestojí, jako v případě mnoha jiných operet, jen krásná hudba Johanna Strausse, ale také velmi povedené libreto, jehož autory jsou Carl Haffner a Richard Genée. Ti tentokrát nepracovali s klasickým sladkobolným milostný příběhem, ale vystavěli story na skutečně komediální zápletce, kterou situovali v prvním jednání do rezidence pana Eisensteina, ve druhém na reprezentační ples u prince Orlovského a ve třetím do městské šatlavy. Spíše než na obligátní operetní klišé vsadili na dobře rozehranou situační komiku. Vypráví o vtipné pomstě doktora Falkeho za silvestrovský žertík, při němž jej jeho kamarád Gabriel Eisenstein nechal sedět až do rána opilého na městské lavičce v maškarním kostýmu netopýra. Úžasně prý se bavilo celé město! Dr. Falke vymyslí odplatu – a ta mu vyjde znamenitě: Pozve Eisensteina na ples k princi Orlovskému místo jeho nástupu do vězení (kam má jít na týden za banální důvod – políček úředníkovi) a zároveň tajně přizve i jeho komornou Adélu vydávající se za umělkyni, jeho manželku převlečenou za uherskou hraběnku a ještě k tomu samotného ředitele věznice Franka. Díky tomu se rozehrává důvtipný kolotoč situací, obohacený známými melodiemi v rytmu valčíku i čardáše. Vše se k všeobecné radosti hlavních aktérů rozuzlí přímo na půdě místního vězení a jak se nakonec ukáže, za všechno vlastně může jen šampaňské, které s grácií tak rychle stoupá do hlavy.
Když měl Netopýr premiéru, bylo skladateli již 49 let. Pro divadlo začal psát poměrně pozdě; Netopýr byla jeho teprve třetí opereta. Napsal ji ale dokonale vyzrálý muzikant – v té době již slavný a uznávaný skladatel valčíků, pochodů a písní. Libreto ho zaujalo do té míry, že hudbu složil za pouhých šest týdnů a během dalších dvou měsíců napsal instrumentaci. Přesto byl Netopýr po premiéře 5.dubna 1874 v Divadle na Vídeňce stažen po pouhých šestnácti reprízách. Obrat nastal po srpnovém uvedení v Berlíně, odkud se geniální dílo rozletělo po všech světových jevištích, na kterých zůstává dodnes. Uvádí jej kromě vysloveně operetních divadel i řada velkých světových operních domů a okouzlil mnoho významných dirigentů – Gustava Mahlera, Richarda Strausse, Bruna Waltera i Herberta von Karajana.
Sláva Netopýra a jeho obliba neklesla dodnes. Důkazem je i skutečnost, že v letošní divadelní sezoně jej zinscenují hned tři divadelní domy v Čechách: Východočeské divadlo v Pardubicích v režii Petra Novotného, v Národním divadle Brno se Netopýra ujme režisér Ondřej Havelka a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě pak mezinárodní tým složený z významných osobností hudebního divadla. Premiéra je naplánovaná už na 19. prosince. Povšimněte si zajímavosti, že postava prince Orlovského bývá obsazována jak muži, tak ženami, jako tzv. kalhotková role.
Johann Strauss: NETOPÝR
Libreto: Carl Haffner a Richard Genée
Překlad libreta: Luboš Šterc
Zpěvní texty: Miroslav Homolka
Dirigent: Christian Pollack j. h.
Režisér: Imré Halási j. h.
Výtvarník scény: Robert Menczel, György Selmeczi j. h.
Výtvarnice kostýmů: Henriette Láczó j. h.
Dramaturgie, příprava bulletinu, úprava: Gabriela Haukvicová j. h.
Choreograf: Judit Szamosi j. h.
Osoby a obsazení:
Gabriel Eisenstein: Jan Drahovzal, Peter Svetlík
Rosalinda, jeho žena: Janka Hoštáková, Gabriela Jelínková j. h., Jana Kurečková
Dr. Falke, notář: Jakub Kettner j. h., Martin Štolba, Petr Volný j. h.
Alfréd, tenor komorní opery: Pavel Ďuríček, Václav Morys, Petr Volný j. h. – studijně
Frank, ředitel věznice: Miroslav Liška, Miroslav Urbánek
Princ Orlowský: Jan Berko j. h., Jan Rychtář, Veronika Höpflerová – studijně
Dr. Blind, advokát: Čestmír Olka, Libor Olma
Frosch, vězeňský dozorce: Josef Novák-Wajda, Jiří Sedláček
Adéla, komorná u Rosalindy: Oľga Bezačinská, Martina Šnytová
Ida, její sestra: Eva Nováková, Eva Villámová
Ilustrační foto: Jef Kratochvil (poslední nastudování Netopýra v MdB)
