Herecká setkání probíhají již řadu sezon v Plzni pod záštitou Západočeské galerie v Plzni, buď ve Výstavní síni „13“ nebo ve větších Masných krámech. Moderátoři Jiří Šantora a Jiří Hlobil i letos pokračují v tradici příjemných klubových podvečerů a v úterý 27. října, v předvečer státního svátku, pozvali do svého pořadu hned čtveřici významných umělců spjatých se žánrem operety – mladou operní pěvkyni a operetní herečku Radku Sehnoutkovou, jednoho z nejpopulárnějších plzeňských muzikálových herců Františka Dvořáka, jeho kolegu Ladislava Beneše a slavného dirigenta Maria Klemense.
Začněme posledně jmenovaným. Že je Vám jeho jméno povědomé, ačkoli jste nikdy v plzeňském divadle nebyli? Aby ne – vždyť je podepsán jako dirigent filmových orchestrů pod několika sty českých filmů! Mario Klemens (nar. 1936) vystudoval dirigování na AMU a své první stálé angažmá získal právě v plzeňské operetě, kde dirigoval v letech 1966 – 1971. Poté přešel do Státní filharmonie do Košic a také vyučoval na pražské konzervatoři. Od roku 1979 dirigoval Filmový symfonický orchestr (Fisyo), přičemž v letech 1989-92 stál v jeho čele. Na svém kontě má hudbu k více než třem stům filmů a televizních inscenací a natočil patnáct nahrávek pro hudební vydavatelství Supraphon a Panton.
Divákům poutavě vysvětlil, jak vlastně filmová hudba vzniká a jak se práce liší od dirigování v divadle nebo na koncertu:
„Největší rozdíl je v tom, že zatímco v divadle se před premiérou třeba dva měsíce zkouší, u filmu dostanete většinou partituru až těsně před natáčením, protože film se sestříhává na poslední chvíli. Nechávám si aspoň vysvětlit základní charakteristiku postav a o jaký žánr se jedná, jestli je to komedie nebo drama. Jasně, bylo by lepší se na film nejdřív podívat, ale ten zkrátka ještě není k dispozici. Možná to vyzní divně, ale těm muzikantům je úplně jedno, co nahrávají. Jsou to profíci, kteří se v notách rychle zorientují. Dobře napsaná filmová muzika se musí z osmdesáti procent zahrát skoro napoprvé z listu bez technických problémů a zbytek mohou být skryté kulišárny. Jsou filmy, jejichž melodie si pamatuji pořád, i takové, kdy odcházím ze studia a vlastně už nevím, co jsme nahrávali. Musel bych se zbláznit, kdybych všechny ty melodie nosil v hlavě, takže své jméno často najdu až v titulcích,“ vypráví Mario Klemens.
Čerstvého sedmdesátníka Františka Dvořáka netřeba divákům příliš připomínat. Celou řadu let patřil a patří k oporám plzeňského operetního a muzikálového souboru. Nezapomenutelný zůstává například jeho Limonádový Joe, z pozdějších let třeba vodník Čochtan z Divotvorného hrnce a z doby nedávné pak Horác Vandergelder v Hello, Dolly, Tovje ze Šumaře na střeše, Alfred Doolittle z My Fair Lady či Herr Schulz v Kabaretu. Zcela strhující výkon pak podal společně se Stanislavou Fořtovou v klubové inscenaci muzikálu Každý má svého Leona (Song pro dva) v režijním nastudování Petra Novotného. Přestože jsou jeho doménou muzikály a hudební komedie, výrazně se uplatnil také v mnoha operetách, ať už máme na mysli Mamzelle Nitouche, Pařížský život, Vídeňskou krev, Piráty z Penzance nebo u nás méně známou operetu Peppina. Moderátor Jiří Hlobil jej uvedl citátem z recenze jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních publicistů Josefa Hermana, který Františka Dvořáka v jednom ze svých článků označil za jednoho z vůbec nejlepších českých muzikálových herců. Sám umělec, který i v současné době hraje v několika muzikálech aktuálního repertoáru, chvíli neposeděl a během pořadu se věnoval svému nejnovějšímu koníčku – fotografování a natáčení.
O Ladislavu Benešovi, který působil v plzeňské operetě více než čtyři desetiletí, bývalý šéf souboru Miroslav Doutlík prohlásil: „ Láďa Beneš sice nebyl hercem titulních rolí, ale znamenitým figurkářem, bez kterého se žádný muzikál ani opereta neobejde, možná nejlepším v republice. Diváci si jej často pamatovali déle, než některé představitele hlavních rolí.“
Během úterního podvečera diváky dnes již dvaaosmdesátiletý herec zasypal spoustou zábavných historek, z nichž nejvíce zaujala asi ta, jak obarvil svému hereckému kolegovi Rudolfovi Kutílkovi psa načerno…
Mladou generaci pak zastoupila sopranistka Radka Sehnoutková. Absolventka brněnské JAMU po promoci působila jako nezávislý umělec až do roku 2006, kdy přijala sólové angažmá v Divadle J.K.Tyla v Plzni. Vystupuje na koncertech, operních představeních a v dalších projektech českých i zahraničních umělců. K nejvýraznějším patří nahrávka role Lišky Bystroušky ze stejnojmenné opery L. Janáčka, v animované verzi z dílny Geoffa Dunbarta a v hudebním nastudování Kenta Nagana, vzniklé ve spolupráci BBC a České televize a dále koncertní provedení Cosi fan tutte pod vedením Jiřího Bělohlávka. Od roku 2007 hostuje v Národním divadle, od roku 2009 ve Státní opeře Praha, kde vystupuje v operetním pásmu Vivat opereta! V Plzni kromě celé plejády operních rolí nejprve hrála modelku Pepi Pleiningerovou v Straussově operetě Vídeňská krev a nyní zde exceluje v hlavní ženské roli Miss Mary Lloyd v Kálmánově Vévodkyni z Chicaga. K operetě i muzikálu vzhlíží Radka Sehnoutková s respektem: „Jsou to opravdu těžké žánry, mnohdy těžší než opera, kde se zpěvák může soustředit výhradně na zpěv. V operetě musí zvládnout navíc obvykle nelehkou choreografii a obtížné jsou i přechody do mluveného slova, kdy je hlas úplně jinak posazený, než při zpěvu. Ale mám ráda různorodost, takže operetní figury jsou pro mě velkou výzvou.“
Na naši otázku, zda jí neláká také účinkování v muzikálových produkcích, pěvkyně odpovídá:
„Dokonce jsem kdysi dávno zkusila konkurz do původního Draculy. Můj zpěv se jim líbil, ale přece jen měli pocit, zda není trochu moc operní, takže jsem na další kolo konkurzu už nešla. Strašně nerada se totiž někam cpu a obecně na konkurzy moc nechodím. Mám v Plzni spoustu krásných rolí a pokud vyrazím na nějakou soutěž, tak spíš ze zvědavosti, aby člověk viděl, jak na tom ve srovnání s konkurencí je,“ dodává sympatická pěvkyně, která za klavírního doprovodu korepetitorky Ivany Janečkové a vděčného aplausu diváků vystřihla během zmíněného pořadu několik písní z operet Země úsměvů, Rose Marie a Netopýr.
Tradičně příjemnou atmosféru klubového charakteru završila soutěž o dvě vstupenky na představení zmíněné operety Vévodkyně z Chicaga s Radkou Sehnoutkovou v titulní roli. Všichni účinkující i oba moderátoři pohladili posluchače po duši příjemným povídáním i krásnými operetními melodiemi.
Foto:
Marta Kolafová: Radka Sehnoutková v operetě Vídeňská krev
Vítězslav Sladký: Radka Sehnoutková zpívá za klavírního doprovodu Ivany Janečkové kuplet Adély z operety Netopýr
Pavel Křivánek: František Dvořák s Martinem Šeflem v hudební komedii Uličnice
Vítězslav Sladký: Hosté “hereckých návratů” Radka Sehnoutková, Ladislav Beneš, Mario Klemens a František Dvořák
