Díky zveřejnění konkursů pronikla k veřejnosti zpráva, že dalším repertoárovým titulem Hudebního divadla v Karlíně bude klasická opereta Oskara Nedbala Polská krev.
Určité signály vedoucí směrem k tomuto dílu bylo možné vypozorovat již na druhé tiskové konferenci k muzikálu Carmen. Tehdy vedení divadla uvedlo, že uvažuje po úspěchu Čardášové princezny o nastudování další operety, tentokrát české, ovšem v závislosti na komerčním úspěchu Carmen – nejdříve na jaře letošního roku, ale spíše v příští sezoně. Protože nám bylo naznačeno, že půjde o jeden z neslavnějších českých operetních titulů, přicházelo vedle Polské krve v úvahu ještě Vinobraní téhož autora, případně Rose Marie Čechoameričana Rudolfa Frimla, která ale měla v HdK premiéru před deseti lety. Jelikož si Carmen vede velmi dobře, nebyl zatím důvod repertoár doplňovat. Nyní se spekuluje o podzimním termínu premiéry, ovšem na září, říjen i listopad se v hracím plánu zatím objevuje pouze zmíněná Carmen.
Dodejme, že Polská krev je nejen nejznámější českou „velkou“ operetou, ale slaví dodnes úspěchy po celém světě. Do HdK a dalších českých divadel se vrací víceméně pravidelně už od své premiéry v roce 1913 – jen například v Plzni byla uvedena v posledních dvaceti letech třikrát. Původní libreto napsal slavný Leo Stein v němčině a premiéra se konala ve Vídni. Dnes se u nás hraje převážně v překladu Zdeňka Knittla.
Všechny karlínské inscenace Polské krve od 60. do 90. let viděla jedna z našich čtenářek, vystupující pod nickem Lavera. Vzpomíná zejména na provedení premiérované v sezoně 1973/74. Udrželo se na repertoáru dvanáct let a zmíněná čtenářka jej viděla jednasedmdesátkrát! Následně se do HDK Nedbalova slavná opereta vrátila ještě v sezonách 1989/90 a 1994/95.
OSKAR NEDBAL (1874-1930)
Hudební skladatel Oskar Nedbal se narodil v Táboře v rodině advokáta 26.března 1874. Děti byly vychovávány ve vlasteneckém duchu a s náklonností k hudbě. Mladý Oskar nejprve studoval gymnázium, ale pak ho otec přehlásil na pražskou konzervatoř. Zde se spřátelil s Josefem Sukem a byl mj. žákem Antonína Dvořáka. Od roku 1891 je spolu se Sukem vůdčí osobností Českého kvarteta, které založili. V roce 1896 poprvé dirigoval Českou filharmonii. Po deseti letech, v roce 1906, odjel do Vídně, kde se oženil a stal se význačným dirigentem i skladatelem. V tomto období napsal většinu nejslavnějších děl – operety Cudná Barbora, Polská krev a Vinobraní i balety Z pohádky do pohádky a Pohádka o Honzovi. Po vzniku Československa se vrátil do vlasti, kde ovšem umělecky strádal. Proto posléze přijal funkci ředitele Slovenského národního divadla v Bratislavě. Ač velmi pozvedl úroveň této scény, přivedl jí do ekonomických nesnází. Znechucen odejel v prosinci roku 1930 řídit premiéru své Pohádky o Honzovi do Zábřehu. Den po premiéře, na Štědrý den, spáchal sebevraždu skokem z okna v budově chorvatského divadla. Byl pohřben na místním hřbitově. Až po 76 letech byly jeho ostatky převezeny do rodné vlasti a od roku 2006 Oskar Nedbal odpočívá na pražském Slavíně.
POLSKÁ KREV – OBSAH
Na plese ve Varšavě se schází polská smetánka. Přichází šlechtic Popiel a vyhlíží svou novou lásku, primabalerinu Wandu s matkou. Očekáván je i hrabě Boleslaw Baraňski, který již většinu majetku prohýřil a raději než práci má tanec. Zachránit jej může jen výhodný sňatek. Však se také hned objevuje jeho kmotr, bohatý statkář Zaremba a nabízí mu svou dceru Helenu. „Než tvou dceru, vezmu si raději první selskou holku, kterou potkám,“ kontruje Bolo, aniž by se s Helenou byl ochoten setkat. Dvoří se tanečnici Wandě. Helena slibuje pomstu.
Na statku se místo práce propíjí poslední peníze a hrají karty. Přichází hospodyně Maryna, ve skutečnosti Helena, která má hospodářství zachránit. Veselou společnost vyhání a na statku zavádí řád. Bolo je z hospodyně nadšen – dá se říct, že se do ní zamiloval, stejně jako jeho přítel a věčný rival v lásce Popiel.
Dožínkový průvod ohlašuje úspěšnou sklizeň. Práci pod vedením „Maryny“ přivykli všichni, dokonce i Bolo. Ten jí vzdává dík – má právo na první tanec s hospodářem, kterého se dožaduje i Wanda. Helena sama váhá, zda dát přednost lásce nebo pomstě. Wanda však lstí vyláká její pravou identitu a hru prozradí. Už se zdá, že milenci se kvůli uražené hrdosti bolestně rozejdou. Zasahuje však Zaremba – pokud je na světě nějaký pořádek, Bolo patří přece k Heleně. Wandu vrací do náruče Popiela a šťastným finále opereta končí.
Kromě zábavy Polská krev nabízí i značnou dávku slovanského citu, snesitelnou míru sentimentu a především celou plejádu krásných melodií, které zná i každý příležitostný návštěvník divadla – Blondýnky sladké, Jste kavalír…, Jednadvacet nebo Diplomat. Polská krev byla i dvakrát zfilmována, poprvé Karlem Lamačem v roce 1934 a podruhé jako TV inscenace v roce 1978 Františkem Filipem.
O obsazení rolí v HdK zatím nebudeme spekulovat, byť se některé alternace přímo nabízí. Konkursy se konají 29. a 30. března od 9:00 v budově divadla.
Ilustrační foto: Pavel Berounský /scéna z operety Polská krev v podání SDOB Ústí nad Labem/
