Ilustrační foto: Nové operetní studio (archiv)
Brno bylo vždy spjato s operetou. Uváděla se v Redutě od 19. století, vrcholné období pak zažila ve 20. století, v brněnském Národním divadle, když byl jeden ze souborů orientován výlučně na operetu a muzikál. Ovšem divadlo s činohrou, baletem, operou i operetou mělo problémy s návštěvností, s chodem tak velkého souboru. Po domluvě direktorů s městem bylo dohodnuto, že se ona operetní část, včetně interpretů, předsune do brněnského Městského divadla. Tam následně nastaly nutné personální změny, kterých výsledkem byl odchod mnoha zaměstnanců původní operety. Městské divadlo se dál a velmi úspěšně věnuje muzikálovému žánru, občas, ale spíš výjimečně, také operetě.
Umřela opereta v Brně? Byla by to škoda. Naštěstí už v roce 2014 se chytla myšlenky opět uvádět krásné operetní melodie paní Eva Šlapanská. Autorka publikací, které se věnují brněnskému jevištnímu umění, za něž byla po zásluze tento rok odměněna Cenou města Brna. Psalo se o její záslužné práci hodně, ale jaksi mimo pozornosti médií zůstala manažerská práce paní Šlapanské na poli oživování brněnské operety.
Eva Šlapanská, obklopena mladými nadšenci tohoto žánru, iniciovala založení Nového operetního studia. Má za sebou několik realizovaných operet, inscenovaných především v divadle Reduta, které patří do skupiny scén Národního divadla v Brně, ale genius loci této budovy je spjat právě s dávnou a slavnou historií operety.
Kromě ucelených her se Nové operetní studio věnuje koncertům, ve kterých znějí melodie operet našich i světových autorů. A je plno! Diváci i bez velké reklamy tyto koncerty navštěvují a je vidět, že po tomto „starém žánru“ je v Brně i v současnosti hlad. Poslední Vánoční koncert zazněl začátkem prosince v kulturním centru Semilasso. Zase bylo beznadějně vyprodáno, zase zněly hezké operetní melodie. Ovšem dominovala atmosféra Vánoc. Nové operetní studio spojilo svůj koncert s dětským pěveckým sborem Základní umělecké varhanické školy, což byl to opravdu dobrý nápad. Zněly staré známé melodie, ale slyšeli jsme i písně z muzikálu Bídníci nebo Ježkovu Když jsem kytici vázala…. A vůbec, kytice byla jakýmsi průvodním jevem koncertu, od hezké květinové výzdoby Michala Hrušeckého a sladkého mámení cukrárny DeFleurs až po báseň z Erbenovy Kytice, Štědrý den, s hudbou Zdeňka Fibicha. Hezky jí přednesla Ludmila Slancová Slavíková. Zpívaly sopranistky Silvie Adamová, Markéta Böhmová, Ivana Pavlů a často jsme viděli na scéně talentovaného tenora Josefa Šabaka. Na klavír všechny doplnila citlivým přednesem Stanislava Syrková.
Není třeba jednotlivě chválit či kritizovat umělecké výkony. Všichni byli velmi dobří. Bylo až neuvěřitelné, jak zaplněný sál Semilassa příjemně akusticky rozezněl jednotlivá hudební čísla. Zasloužený potlesk diváci věnovali také moderátorce večera, Žanetě Zieglerové.
Diváci odcházeli spokojení. A mně napadla myšlenka, že je přece jenom škoda žánru operety. Odchází nenápadně do zapomnění, ač diváky stále baví.
