Před pár dny jsem se vrátil z New Yorku a dovolte mi, abych se s vámi podělil nejen o divadelní zážitky z této mekky světového muzikálu. Nemohl jsem samozřejmě vynechat slavnou Broadway, ovšem nebudu psát jen o jednom momentálně slavném americkém slavném muzikálu.
1/ Ne nadarmo statistiky WTO (Word Travel Organizacion) tvrdí, že je město New York nejnavštěvovanější turistickou destinací na světě. Ano, je to tak. Na ulici Broadway, tam kde se setkává se Sedmou Ave, je nejhustější provoz turistů, jaký jsem kdy kde zažil. Je jich tam, což je s podivem, na metr čtvereční víc, než na istanbulském tržišti. Na Broadwayi je předlouhá fronta u turistické pokladny, kde si můžete koupit lístky na muzikály hrané v ten den za poloviční ceny. Ovšem muzikál The Book of Mormon, který se hraje nedaleko, na 49. Ave v divadle Eugene O’Neill Theatre, v seznamu chybí. Tento cenami Tony ověnčený kus premiérovaný v roce 2011 je totiž každý den beznadějně vyprodaný.
2/ Jak se obléct do divadla? V našich zeměpisných šířkách samozřejmě pro pány platí tak nejméně sako a kravata. V slavném Eugene O’Neill Theatre (podobně jako v dalších divadlech v New Yorku) jsem v obleku vypadal jako člověk z jiné planety. Pokud chcete splynout s davem, tak džíny a vytahaný svetr jsou tím správným oděvem. Ještě poznámka: Amerika chodí většinou v teniskách. I do divadla. A o přestávce se můžete postarat o svůj žaludek. Není to ovšem o lecjakém chlebíčku, jí se především vysoké hamburgery, z papírového tácku. Kečup vám teče po bradě, ale to nic, ubrousků je všude hromada. Kafe se pije výlučně z uzavřených papírových kelímků brčkem, stejně jako ostatní nápoje. Cola rovnou z plechovek. V divadle je dost velkoobjemových kontejnerů na smetí. Do konce přestávky byly úplně naplněny…
3/ The Book of Mormon je nádherný komediální muzikál. Do svěží zapamatovatelné hudby (orchestr samozřejmě hrál bezvadně) zpívají a tancují herci, na mé překvapení ne zrovna mladí. Na scéně se často objevuje skupina lektorů mormonské víry a jsou to muži tak mezi pětatřiceti a padesáti léty. Tančí a stepují však s lehkostí Freda Astaira. Nevím, jak je to technicky vyřešeno, ale mikroporty na hercích nikde nevidíte (ani malý hlavový mikrofon) a přece se všichni ozývají ze správného směru. Že by i reproduktory nosili na těle…? V našich divadlech je s tím ozvučením vždycky trochu potíž. Herec zpívá u levého portálu a jeho hlas slyšíme z celého jeviště, teda i vpravo… Zvláštní pozornost si pak zasluhuje scénická výprava. Pestrobarevná a naturalistická, téměř bez stylizace, všechno, i africká vesnička, jsou tady „jako živé“. To je taková americká specialita, často viděná i v MET. Na druhé straně hodně pro výsledný efekt dělá svícení: bodové, laserové, také hodně barevné.
4/ The Book of Mormon je skvělé zábavné divadlo, a přese se k nám nehodí. Je to totiž příběh dvou mormonských misionářů, kteří jdou šířit víru Mormonů do Afriky. Tam se setkávají s nedorozuměním. Hned po příletu je okrade skupina samopaly ozbrojených partyzánů, vesnický šaman je zaklíná, tam, kde se usadí, je uvolněnější sex, než v původních ideách mormonského náboženství. Musíte být dostatečně znalí mormonské problematiky, abyste rozuměli množství humorných narážek, kterými dialogy nešetří. Vše samozřejmě dobře končí, mormonští misionáři po překonání všech překvapivých překážek přece jenom ty černé vesničany na pravou víru obrátí. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů – jak se oficiálně mormonská víra jmenuje, se stane tou pravou, takže misionáři svůj nelehký úkol splnili.
5/ I když je muzikál po všech stránkách výborný, jak už jsem předeslal, do středoevropského prostředí těžko přenositelný. Ta církev má v České republice podle statistik necelých tisíc věřících, a není se čemu divit. Když si přečtete ve Wikipedii o čem to vlastně je, zjistíte, že Mormoni věří, že původní Židé z Babylonu se přestěhovali do Ameriky a byli z nich potom indiáni, které Evropané po novém objevení Ameriky vyhubili… Pro jednoduchost vkládám informaci: „Kniha Mormonova pojednává o osudech Izraelitů, kteří se měli kolem roku 600 př. n. l. přeplavit do Ameriky. Jeden z proroků, o kterých Kniha Mormonova píše, se jmenoval Lehi a žil v Jeruzalémě kolem roku 600 př. n. l. Bůh Lehimu přikázal, aby odvedl skupinku lidí do nové zaslíbené země. Skupina izraelských emigrantů pod vedením proroka Lehiho tak uprchla po zničení jeruzalémského chrámu babylónskou říší na americký kontinent a vytvořili zde velkou civilizaci. Původní obyvatelé amerického kontinentu (Indiáni) jsou podle Knihy Mormonovy Židé – potomci obyvatel 10 ztracených kmenů ze Severního království v období babylónského zajetí. Text pravého Ježíšova učení, a záznam dějin předkolumbovské Ameriky, proto Mormon, syn historiografa Mormona, uschoval do schránky v zemi na hoře Cumora a tento text byl nalezen až v 19. století n.l. Josephem Smithem“. A pak se v tom vyznejte..
6/ Summa sumarum: The Book of Mormon se opravdu veselý, hudebně a tanečně krásný muzikál, obecenstvo se baví, kritika jej chválí, ale bohužel, do zemí českých moravských a slezských se mi nějak nehodí. Protože jsem byl v New Yorku poprvé, odnesl jsem si ještě zkušenost, že se v Americe i v divadlech jedí rukama a z papírových tácků a ubrousků, téměř jako v době kolonizace Ameriky. Mimochodem, byl jsem také v Metropolitní opeře, na Bizetově Carmen. Tam se ještě navíc o přestávce pilo v bufetu šampaňské z plexisklenných stopek, které se po dopití také hází do velkých kontejnerů na smetí… Již zmíněné džíny se svetrem nebo mikinou jsou i v slavné MET často k vidění, ale mísí se podivně s velkými večerními toaletami. New York je prostě opravdu svobodomyslná a příjemně srandovní “vele vesnice” s devíti miliony obyvatel.
Ilustrační foto: Peter Stoličný, Joan Marcus a archiv redakce
