Po krátké nemoci nás dnes navždy opustil jeden z nejvýraznějších českých barytonistů Dalibor Tolaš.
Narodil se v roce 1960 v Ostravě. Své první sólové angažmá získal v operním souboru v Ústí nad Labem a od roku 1990 je sólistou opery Divadla J.K.Tyla v Plzni, kde ztvárnil většinu stěžejních barytonových rolí ze světového i českého repertoáru. Zpíval většinu verdiovských partů, Scarpiu z Tosky, ale také téměř celý smetanovský a dvořákovský repertoár. Je držitelem řady ocenění: Ceny Českého literárního fondu, Ceny Svazu českých dramatických umělců, laureátem soutěže Mozartova Praha, dvakrát byl nominován na cenu Thálie. Hostoval nejen na většině českých operních scén, ale po celé Evropě a také v Japonsku. Vedle činnosti operní a koncertní se nikdy neodříkal exkurzů do jiných žánrů – zejména operety a muzikálu, kde se s chutí a úspěchem zhostil mnoha velkých rolí (Fred Graham v Kiss me Kate, Otto ve Ferdinandovi, Jupiter v Orfeovi v podsvětí, Obolski v Ohňostroji, Populescu v Hraběnce Marice, Dr. Falke v Netopýrovi, Starobyl Vznešený v muzikálu Cats, Otec Lorenzo v muzikálu Romeo a Julie a dalších a titulní role v kultovní plzeňské inscenaci muzikálu Řek Zorba. V operetě Polská krev (premiéra v září 2009 v Hudebním divadle Karlín) ztvárnil roli statkáře Zaremby.
Pokud právě nezpíval, velmi rád a skvěle vařil. Nejen svým kolegům, ale několikrát také v kulinářské show v někdejší vinárně Kajetánka. Patřil k bavičům souboru, na jeho vtípky divadelníci zřejmě nikdy nezapomenou.
Na Dalibora Tolaše vzpomíná i současný šéf opery Jiří Petrdlík: „Dalibora jsem poznal hned na začátku svého angažmá v DJKT jako charismatického člověka plného optimismu a energie, vstřícného a velkorysého kolegu a zároveň příkladného a nesmírně zkušeného profesionála. A vždy jsem mu v dobrém slova smyslu záviděl, jak kromě toho umí výborně vykládat skvělé vtipy, což mně nikdy nešlo. I jen letmé setkání s Daliborem třeba na chodbě v zákulisí mi často zvedlo náladu. Myslím, že mnoho mých kolegyň a kolegů toto cítí podobně. A Dalibor takový zůstal až do posledního období, kdy i přes své zdravotní peripetie dokázal s naprostou přirozeností kolem sebe šířit úsměv a radost. I nyní, když s lítostí píši tyto řádky, jsem se přistihl, že při vzpomínání na něj se usmívám. Díky, Dalibore!“
Před pár dny musel být Dalibor převezen do nemocnice. Zde po krátké nemoci k překvapení mnohých bohužel skonal ve věku pouhých třiašedesáti let.
