Už jen z nebe nám bude kynout svou pověstně přesnou taktovkou dirigent Arnošt Moulík, jeden z posledních skutečných operetních bardů. Po dlouhé nemoci zemřel v Praze ve věku 87 let.
Arnošt Moulík (nar. 5. ledna 1935) hudebnímu divadlu zasvětil přes šedesát let uměleckého života. Hudebně nastudoval desítky titulů muzikálové i operetní literatury, dirigoval stovky a možná tisíce repríz v divadlech po celé republice. Většinu své umělecké tvorby zasvětil Státnímu divadlu v Brně (dnes Národní divadlo Brno) a Hudebnímu divadlu Karlín. Byl u toho, když začátkem 90. let začala nová éra muzikálu v Čechách – hudebně nastudoval legendární první české uvedení Bídníků v Divadle na Vinohradech i rockovou operu Jesus Christ Superstar ve Spirále. Na sklonku své bohaté umělecké kariéry dirigoval například v Plzni a Ústí nad Labem. Ještě coby osmdesátník, pokud mu to zdravotní stav dovolil, dirigoval Polskou krev v Hudebním divadle Karlín. Miloval totiž nejen muzikál, ale i klasickou operetu, za jejíž budoucnost aktivně bojoval do posledních chvil. S nadsázkou často říkal, že dnešní vysloveně muzikáloví dirigenti mnohdy netuší, že se valčík hraje ve tříčtvrtinovém taktu a „operáci“ že naopak dirigují Lehára stejně, jako Wagnera… Byl pyšný na to, že je operetním dirigentem a muzikantem, podobně, jako jeho předchůdci a současníci Miroslav Homolka, J.O. Karel, Jiří Karásek, Vladimír Brázda nebo Ivo Pavelka.
K divadlu Arnošt Moulík „zběhl“ už v šestnácti letech. Vystřídal řadu divadelních profesí, od pomocného technika přes inspicienta až po herce malých rolí. Shodou šťastných okolností stanul při repríze Polské krve v Městském divadle v Kladně poprvé coby devatenáctiletý mladíček před velkým orchestrem. Následně se stal nejmladším posluchačem dirigentského oddělení Pražské konzervatoře. Odtud vedly jeho kroky do Hudebního divadla Karlín, kde působil od roku 1959 jako sbormistr.
Jeho slavné dirigentské období začalo roku 1963, kdy jako sedmadvacetiletý dirigent nastoupil po Miloši Machkovi do souboru zpěvohry Státního divadla v Brně. Zůstal mu věrný až do roku 2003. Nastudoval nejen celou plejádu nesmrtelných i méně známých operet, ale také muzikály Když je v Římě neděle, Kiss Me Kate, Hello Dolly!, Muž z La Manchy nebo Šumař na střeše. K životu přivedl i spoustu novinek, jako Dámu na kolejích, Šeherezádu, Babylonskou věž či Nachové plachty. Nejplodnější část jeho uměleckého života završilo hudební nastudování slavné Bernsteinovy West Side Story v Janáčkově divadle. Orchestry vedl Arnošt Moulík povětšinou zpaměti s tím, že partitura nemá být na papíře, nýbrž v hlavě.
Od roku 1992 spolupracoval převážně s režisérem Petrem Novotným, se kterým nastudovali mnohdy jako první české verze muzikálů Sugar (Někdo to rád horké), Cikáni jdou do nebe, Funny Girl, Bídníci či Jesus Christ Superstar. V roce 2002 obdržel Diplom Oldřicha Nového, v roce 2012 zvláštní cenu Kolegia Cen Thálie a v roce 2016 Cenu Bard hudebního divadla od magazínu Musical-opereta.
