Mám kolegyni, která umí tak dokonale imitovat cikánskou mluvu, že v telefonu nepoznáte, že s vámi nemluví rodilá Romka. To chce cit pro jazyk, fonetiku i rytmus řeči. A všechny tyto atributy nechybí Radce Coufalové, která v Městském divadle v Brně nově ztvárňuje Lízu Doolitlovou (resp. Ďulínkovou) v přeslavném muzikálu My Fair Lady, který ovšem, jak známo, Stanislav Moša značně upravil a přepsal do brněnského hantecu (za odborné spolupráce prof. Marie Krčmové). Svojí kolegyni zmiňuji zaměrně, neb Radka Coufalová, ač měla na nazkoušení nové role opravdu minimum času a původem je Ostravačka, zvládla všechny záludnosti role i typické brněnské mluvy s naprosto odzbrojující dokonalostí.
Ovšem začněme popořádku. Muzikál My Fair Lady měl v Brně premiéru v roce 1999. Tedy v době, kdy ještě nestála Hudební scéna a kdy se soubor MdB výslovně na muzikál nespecializoval. Ano, měl již za sebou úspěšné inscenace Snů svatojánských nocí či West Side Story, ale strhující a mnohdy trnitá cesta k prestižnímu českému muzikálovému domu teprve začínala, slovy řidiče tak na patnáctém kilometru D1. Ostatně, i pohled do programu na fotografie hlavních protagonistů dává tušit, že nějaká ta doba opravdu utekla. Přesto právě tato inscenace dodnes patří k nejoblíbenějším. A naprosto právem. Zhlédl jsem po delším odstupu jednu z repríz (obnovená premiéra se konala 25.3. tohoto roku), a stejně jako před léty představení sklidilo bouřlivý standing ovation. Kromě všech účinkujících si jej zasloužila i perfektně šlapající osmičlenná kapela, kterou od kláves dirigoval Karel Cón.
Jak již bylo naznačeno, zejména díky “nové” titulní představitelce Radce Coufalové představení jede v neskutečně strhujícím a zábavném tempu. Její Líza nejenže prochází tradiční proměnou z ušmudlaného káčátka po sebevědomou a krásnou dámu, ale dává postavě ještě mnohem víc – úžasnou energii, dívčí půvab, temperament, ani během náročných tanečních čísel se nezadýchává. Je roztomilá i v okamžicích, kdy by jí profesor Hradský (Petr Štěpán), nebýt proslulý klidem Angličana a zvláštní arogancí, snad nejraději nafackoval. Samozřejmě nemohu opomenout vynikající pěvecký výkon Coufalové v notoricky známých šlágrech Jen se těš, profesore!, Chtěla bych tančit jen nebo Ukaž!. Skvělí jsou ale i představitelé dalších rolí. Zejména oceňuji do všech detailů dotaženou figuru popeláře Alfréda Ďulínka Ladislavem Kolářem, který ač konstitučně není typickým Doolittlem, vtiskl své postavě vedle obvyklého bodrého buranství i jistou noblesu a eleganci. Obrovským drivem opatřil obdivovatele Lízy Bedřicha Škodu Jiří Mach, který i během náročných písní budil dojem, že se na kolečkových bruslích (výborný nápad choreografa Vladimíra Kloubka) pohybuje od narození. V úlohách pánů ze staré školy, profesora Hradského a jeho přítele plukovníka Špičky, excelují Petr Štěpán a Zdeněk Bureš. A tak bych mohl ve výčtu mimořádných hereckých výkonů pokračovat až po Jana Apolenáře v epizodní úloze bláznivého Maďara Karpathyho.
Pro režiséra Mošu snad může být největší pochvalou, že jeho inscenace (a geniální úprava) ani po třinácti letech vůbec nezestárla. Kdykoli jsem totiž My Fair Lady na české scéně viděl, vždy jsem si kladl otázku, jak vlastně nespisovnou angličtinu správně přetransponovat do našich krajů, kde, narozdíl od britských ostrovů, řeč a výslovnost nekastuje jednoznačně společenské postavení obyvatel. Až brněnská inscenace našla správnou cestu, která odkrývá v My Fair Lady našim divákům dosud skrytý rozměr. A navíc je neuvěřitelně vtipná – mám-li být upřímný, už dlouho jsem se v divadle takhle nepobavil!
Obsazení recenzovaného představení:
Profesor Hradský (Henry Higgins): Petr Štěpán
Plukovník Špička (Pickering): Zdeněk Bureš
Líza Ďulínková (Elisa Doolittlová): Radka Coufalová
Alfréd Ďulínek (Doolittle): Ladislav Kolář
Paní Hradská (Higginsová): Irena Konvalinová
Paní Hrušková (Pearceová): Eva Jelínková
Paní Škoda – Vrchovská (Eynsford-Hillová): Eva Gorčicová
Béďa Škoda (Freddy): Jiří Mach
Zoltán Karpathy: Jan Apolenář
Pepek: Karel Škarka
Kuba: Jakub Przebinda
Šebelová: Tereza Martinková
a company
Ilustrační foto: jef Kratochvil
