Absolventka pražské konzervatoře a AMU se již od počátku svého profesionálního působení prosazovala jako osobnost širokého uměleckého záběru. První dva roky své kariéry strávila v opeře libereckého Divadla F. X. Šaldy, kde kromě jiných rolí ztvárnila titulní postavu Carmen ve slavné Bizetově opeře. Od roku 1965 patřila čtyřicet let k hlavním osobnostem Hudebního divadla v Karlíně. Uvedla se v sezoně 1965/66 rolí Káči v Divotvorném hrnci, ztvárnila i kloboučnici Irenu Molloyovou v československé premiéře muzikálu Hello, Dolly!, Cirene v Řehtačce. Následovaly další role převážně elegantních a okouzlujících dam, nejrůznějších femme fatale i dominantních a rázných žen, jimž dodávala svůj pověstný osobní temperament. Z mnoha desítek jejích rolí na jevišti karlínského divadla jmenujme Mylady ve Frimlově Třech mušketýrech, Antonii v muzikálu Muž jménem La Mancha, Kateřinu Paarovou v Šachu králi, půvabnou Julii (a později Queenie) v Lodi komediantů, indiánku Wandu ve Frimlově Rose Marie, Momonku v muzikálu Edith Piaf, Veřejné mínění v Offenbachově Orfeovi v podsvětí, zpěvačku Sally Bowlesovou v Kabaretu, energickou Jarmilu Macarátovou ve Zvonokosech, svůdnou Corinu v Mam´zelle Nitouche, ráznou kapelnici Sladkou Sue v Sugar – Někdo to rád horké, Katastrofu v Nebi na zemi, starostlivou Paní Briceovou ve Funny Girl či řádovou sestru Bertu v muzikálu Za zvuků hudby, která její karlínské angažmá zakončila. V průběhu dlouholeté kariéry hostovala mj. v Divadle Semafor (Čarodějky či Člověk z půdy s J. Suchým, Taneční hodiny pro starší a pokročilé s J. Dvořákem) i v soukromých divadelních společnostech (Divadlo F. R. Čecha, Divadlo Háta). Vystupovala také na koncertních pódiích, a to především se šansony. Za jejich gramofonové nahrávky získala Zlatý štít Panthonu. Úspěchu dosáhla v benátském Teatro La Fenice, po němž následovalo italské turné s opusy C. Monteverdiho. Účastnila se hudebních festivalů, pravidelně natáčela v rozhlase i v televizi. Hrála ve filmové komedii Florenc 13:30, později následovala řada dalších rolí v nejrůznějších filmech, inscenacích či seriálech (Šílený kankán, Miláček, Anděl s ďáblem v těle, Hříšní lidé města pražského, Arabela, Náhrdelník atd.). Od 60. let až dodnes spolupracuje s dabingem, kde má na svém kontě neuvěřitelných sedm a půl tisíc filmů, z nichž se patrně nejvíce do povědomí diváků zapsala jako Jessica Fletcherová v seriálu To je vražda, napsala. V roce 2013 obdržela od Herecké asociace Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Letité zkušenosti z jevištní praxe bohatě zužitkovala i během své mnohaleté pedagogické činnosti.

Archiv Hany Talpové