Na otázku, jaký je nový muzikál Robin Hood, se dá odpovědět jedním slovem: Profesionální. Producent Michal Kocourek měl šťastnou ruku už při výběru tvůrců a inscenátorů. Hudební skladatel Ondřej Soukup s textařkou Gabrielou Osvaldovou jsou sehraným autorským tandemem (Johanka z Arku, Elixír života), přitom však nepodlehli komerčnímu vábení a nevyrábí muzikály jak na běžícím pásu, tedy alespoň prozatím. Trefou do černého pak bylo příslovečně nejen angažování scénografa Martina Černého, ale zejména slovenského choreografa a režiséra Jána Ďurovčíka.
Zbojnická legenda o anglickém lidovém hrdinovi má mnoho podob, forem a překvapivě také několik naprosto odlišných závěrů. Jen zfilmována byla údajně třicetkrát. Muzikál se dějově nejvíce přibližuje k velkofilmu Kevina Reynoldse z roku 1991 s Kevinem Costnerem v hlavní roli. Po temné Johance jej autoři překvapivě zakončili happy endem, považujeme-li tedy svatbu ústřední dvojice za šťastný konec… Děj začíná působivým žalmem Robina nad otcovou smrtí. Návrat ze svaté války mu však přinesl alespoň nového přítele na život a na smrt – Asiata Li, jemuž zachránil život. Před smečkou šerifa z Nottinghamu se společně ukrývají v lese a učí zbojníky okrádat nikoli pocestné, ale bohaté šlechtice. Králova nezkrotná sestřenice Marianna, jejíž ochranu svěřil do Robinových rukou dívčin zemřelý bratr, je unesena šerifem, který chce sňatkem s ní podpořit svůj nárok na anglický trůn. Vzpupnou dívku se snaží získat pomocí nápoje lásky, který si obstará u čarodějnice. Do Sherwoodského lesa vysílá udatné Kelty – zbojníci podléhají přesile a několik z nich je zajato a odsouzeno k smrti. Léčkou se je podaří osvobodit. Šerif zuří. Čarodějnice, z níž se vyklube šerifova matka, radí uspořádat lukostřeleckou soutěž, která jistě zázračného střelce Robina přiláká. A vskutku – objevuje se tajemný stařík s orlím zrakem a neomylnou rukou, v němž šerif odhaluje svého soka. Osud mu však nepřeje a díky Robinovu důvtipu je přemožen a zabit. Lady Marianna konečně pochopí, kdo je jejím pravým ochráncem. Svatební obřad přerušuje příjezd krále, který prohlašuje, že urozená dáma se nemůže provdat za obyčejného zbojníka a pasuje Robina na rytíře…
Už během příprav muzikálu se objevily spekulace, zda Robin Hood nerozšíří řady depresivních, téměř nekoukatelných a tudíž neúspěšných muzikálů typu Němcové nebo Kladiva na čarodějnice. Kdo však zná tvorbu Gábiny Osvaldové, ví, že její humor vychází primárně z textu a přechodem od písní k většímu hudebně dramatickému formátu dosud naštěstí nevyschl, jako v případě Fanánka. Opět si tedy můžeme vychutnat celou plejádu geniálních dialogů a nečekaných slovních hříček, kterým dominují oba duety Šerifa s Čarodějnicí, průpovídky zbojníků a malého Toma, výstupy komorné Kitty a zejména pak textově asi nejvtipnější píseň Šerifa nad omámenou Mariannou. Stoprocentně vyšel i duet Šerifa s Biskupem, ve kterém zpěv střídá nahraný záznam myšlenek. V tomto kontextu se kontroverzní komické postavy dvou lesních skřetů, jakýchsi komentátorů děje, zdají jaksi nadbytečné, byť si podobnými figurami vypomáhá nejeden „vážný“ muzikál. Jejich zprvu roztomilé hádání se postupem času stává otravným, a jak jsem již uvedl, hlavně zbytečným. Do inteligentní nadsázky najednou vstupuje estrádní sranda, která rozdělila hned premiérové publikum na dvě skupiny: Zatímco jedni oceňovali potleskem každou nahozenou repliku, druzí nevěřícně kroutili hlavou. Škoda, že se nezdařilo jejich vstupy alespoň udržet na uzdě tak, jako v případě celkem decentních kreací zženštilého zbojníka.
Hudba Ondřeje Soukupa vedením některých melodických linek v pomalejších písních připomíná Johanku, ovšem v mnohém je nová. Soukup tentokrát na daleko větších plochách uplatňuje inspiraci starou hudbou, zejména keltskou, nechává často zaznívat i dobové nástroje (šalmaj, cistru, keltskou harfu či nejrůznější píšťaly). Od středověkých rytmů ovšem v davových zbojnických scénách často obratně přechází až k tvrdšímu rocku, čímž zároveň zvyšuje jejich dramatickou účinnost. Obecně se skladatel více zaměřil na celkovou hudební kompaktnost a šetřil šlágry. Radiohitem by se možná mohla stát ústřední píseň hlavní dvojice „Až se zblázním“, ale nový „Most přes minulost“ nečekejte. Jen škoda, že se tentokrát v zákulisí nenašel prostor pro alespoň malou kapelu, která by představení přidala říz.
Jak známo, mediálně vstoupil nový muzikál do povědomí veřejnosti díky castingové show Cesta ke slávě. Zásadní otázkou tedy bylo, zda tento, zčásti reklamní kolotoč, skutečně přivane na pražskou muzikálovou scénu nový vítr. Odpověď jsme našli již ve zveřejněném obsazení – kromě Jana Kříže a Martiny Bártové casting poskytl příležitost ještě Radce Pavlovčinové (Čarodějnice), Marii Blahynkové a Michaele Doubravové (Kitty) nebo Viktoru Poláškovi a Petru Novotnému(Much). Režisér Ján Ďurovčík se tedy musel vypořádat s mimořádným přílivem divadelních nováčků, mezi které samozřejmě Jana Kříže a Petra Novotného nepočítám. Naprostá většina z nich ovšem svůj jevištní debut díky Ďurovčíkově vedení zvládla skvěle. Režisérův rukopis, který známe nejen z mnoha muzikálů, ale také třeba z moderně pojaté baletní Kouzelné flétny, je i v Robinovi snadno čitelný. Klade důraz na herecky, až činoherně propracované charaktery, ale zároveň lpí na profesionálním zvládnutí náročných pohybových kreací. Přes nevelký počet účinkujících neuvěřitelně zalidňuje jeviště, sólisté musí tanečně stačit company. Jeho muzikál šlape bez oddechu od začátku do konce. Zdatného spolupracovníka nachází ve scénografovi (Martin Černý), který na poměrně malé ploše kalichovského jeviště vykouzlil dokonalou iluzi Sherwoodského lesa, čarodějnické sluje i temnou atmosféru popraviště. Tradičně slušivé jsou kostýmy ušité podle návrhů Romana Šolce. Jinou otázkou je, zda dokonale padnoucí a nákladné korzetové šaty dam a kožené kalhoty pánů už pomalu nezačínají nudit…
Vedle brilantní režie jsou největší devizou nového muzikálu pěvecké výkony. V Londýně a New Yorku samozřejmost, v Praze spíš příjemné překvapení. Druhé premiéře dominoval pěvecký výkon Jana Kříže v titulní roli, jímž potvrdil, že patří v současnosti k nejtalentovanějším muzikálovým hercům nastupující generace. Ač není zjevově ideálním představitelem Robina, ba není ani drsným rockerem, pro něhož by byly dynamické písně interpretačně snazší, vše dohání herecky. Připočteme-li, jak odlišné role hraje v Plzni a Liberci, docházíme k závěru, že zahraje patrně cokoli. Svou roli Marianny si ovšem zaslouží i Martina Bártová. Pěvecky suverénní byla již během castingu, nicméně tanečně a herecky působila rozpačitě. V muzikálu už je všechno jinak. I když se zatím jevištní zkušeností nemůže vyrovnat Lucii Šoralové a Nele Pociskové, pokroky udělala neuvěřitelné. Zpívá, tančí, šermuje, prvotní nejistota je ta tam.
Další parádní postavou je Šerif z Nottinghamu v podání Martina Pošty. Učebnicový prototyp padoucha toužícího po moci v Poštově podání působí tu děsivě a cynicky, jindy až směšně. Jeho karikaturu věrohodně dokresluje temperamentní Čarodějnice Radky Pavlovčinové, jíž, až na maskování, výtvarník vtiskl spíš podobu atraktivní dominy. Proč ne, když dnes je podobně zobrazována i Ježibaba z Dvořákovy Rusalky… Pověst komické herečky pak naplnila Michaela Doubravová jako komorná Kitty, přesvědčivější v úvodní ztřeštěné poloze, než v tklivých „Lístcích čaje“ v závěru. K excelentním pěveckým výkonům musíme přiřadit vystoupení Petra Opavy (Malý John) a Petra Dopity (Herne a Biskup), pohybovým nadáním překvapil Jan Karásek (Li), jenž se dříve uplatňoval na poli opery. Síla Divadla Kalich je ale také v kvalitní company, což naznačila už Johanka z Arku a Touha.
Robin Hood je muzikálem, na který stojí za to zajít. Drobné nedostatky se jistě najdou, ale vezmeme-li v potaz, že pražská komerční muzikálová scéna postrádá jakékoli dramaturgické vedení, je to kus řemeslně povedený. Ukazuje, že při dobré práci s hercem může být i rytmické mlácení klackem o klacek divadelně účinnější, než nákladné projekce. Dílo nabízí nosné melodie, atraktivní šermířské souboje i vtipné texty. A také to, co má divák nejraději: Akční love story s happy endem.
Foto: Josef Hrubý
1) Jak Kříž v titulní úloze
2) Scéna z muzikálu Robin Hood
3) Radka Pavlovčinová (Čarodějnice) a Martin Pošta (Šerif)
4) Lady Marianna v podání Martiny Bártové
5) Radka Pavlovčinová
