Muzikál Ráj, foto: MDB, Tino Kratochvil
Čekání na nový muzikál z pera osvědčené autorské dvojice Stanislav Moša – Zdenek Merta, jehož premiéra byla oproti původním předpokladům o rok odložena, se vyplatilo . Poslední část volné trilogie s názvy Peklo – Očistec – Ráj měla premiéru na Hudební scéně Městského divadla v Brně v sobotu 8. února. Připomeňme, že zatímco Peklo vyznívalo jako drama a Očistec spíš coby bláznivá komedie (celá trilogie vychází z myšlenek Danteho Božské komedie), Ráj nás metaforicky přenáší do blízké budoucnosti, kdy naše osudy (možná…) budou řídit stroje – počítače a roboti…
Zdenek Merta se poprvé sešel se Stanislavem Mošou nad revue Ptákoviny, kterou inscenovali premiérově v době sametové revoluce v Národním divadle v Praze. Od té doby tvoří autorský pár, který má za sebou nejen řadu titulů na mateřské scéně, ale také přeslavné Sny svatojánských nocí, které slavily obrovský sukces na Křižíkově fontáně v Praze a dočkaly se úspěchu i v dalších evropských zemích. Nebo scénické oratorium Bastard. Nejnovější muzikál Ráj nás přenáší do blízké budoucnosti, kdy se naše těla a smysly pokusí ovládnout stroje, aniž by ovšem mohly zničit nejmocnější lidský fenomén – totiž lásku. Ač cestu k vysněnému cíli hlavním hrdinům vlastně proti vůli všech zkomplikují novodobé technologie a záhadná mimozemská civilizace, vysněný Ráj se přece jen kdesi v dálce rýsuje…
Hlavní lidskou postavou příběhu, který se odehrává čtyřicet let poté, co na naší zemi došlo k záhadné katastrofě a lidstvo se ve svém vývoji ocitlo celá staletí zpět, je Ruden, zestárlý muž, kdysi brilantní klavírní virtuóz, který se potkává s chlapcem, jenž v troskách města náhodou objeví funkční klavír. Chlapec, nesoucí jméno Malej, se do toho záhadného nástroje zamiluje a s nadšením i s velkou Rudenovou pomocí se jej v průběhu svého dospívání naučí ovládat. A není mezi mladými sám, kdo svůj talent zúročí v umění, jež nás lidi od nepaměti fascinuje. Je uhranut krásou a uměním mladinké tanečnice Oré. Jejich láska je však ve světě, zničeném roboty a čím dál víc ovládaném mimozemskou civilizací, téměř nemožná. Tedy jen zdánlivě nemožná…
Muzikál Ráj, foto: MDB, Tino Kratochvil
Pro pochopení obsazení je nutné doplnit, že postava dospělého „Malého“ a mladého Rudena je obsazena jedním hercem. Což může rovněž symbolizovat, jak se vzájemně postavy příběhu odráží v zrcadle času. Obrovskou devízou nového díla je hudba Zdenka Merty. Opět dokázal zkomponovat výsostně muzikálovou muziku, v které se prolínají různé žánry od hudby symfonické až po elektronickou. Zazní i několik působivých šansonů, pro Mertu typických, a také krásná klavírní sóla napsaná v různé obtížnosti pro tři generace klavíristů (herců). Celá kompozice se velmi příjemně poslouchá. Děj skrývá, jak jsme u Stanislava Moši zvyklí, celou řadu metafor a úvah, zároveň ale nepostrádá ani humor a nadhled. Snad jen scéna, kdy se robot pokouší ničit svými nesmyslnými příkazy naši civilizaci, je trošku dlouhá, ovšem závěrečná katarze, dávající lidstvu naději, stojí za to.
Hlavní postavu onoho nadějného klavíristy ztvárnil během premiéry Lukáš Janota, zcela přesvědčivý ve všech odstínech své figury. Ať už se jednalo o zprvu povýšeného floutka, který má raději hudbu, než lidi, tak v dalších scénách muzikálu, kdy se příběh „trochu (ne)lidsky zvrhne“. O čtyřicet let starší stejnou postavu pak ztvárňuje charismatický Ladislav Kolář, jako vždy lidský a niterný. Krásný muzikální výkon předvádí coby desetiletý chlapec Martin Bajer. Pak je tu ovšem Viktória Matušovová, ohnivá Oré, hlavní ženská postava příběhu. Výborná zpěvačka i herečka, s talentem na rozdávání. Temperamentní tanečnice, pro níž také začíná být život plný počítačů, robotů, nesmyslných příkazů a dokonce zákazu plodit děti čím dál nesnesitelnější. Další velkou, a hodně netradiční muzikálovou postavou, je robot AM111, kterého při prvním uvedení mistrně sehrál Daniel Rymeš. Během celého večera absolutně nevypadl z pózy, co se týče gest, mimiky, robotické chůze a specifické řeči. Rozesmával i děsil., přičemž pochvalu si zaslouží i skvělé namaskování. V uhrančivou vědmu, nádherně zpívající Mertovy šansony nezaměnitelnou barvou hlasu, se proměnila Zora Jandová. Podobnou postavu už vytvořila v novodobé operetě Ferdinand. V už menších, ale důležitých a mnohdy emočně vypjatých rolích vystupují například Jan Mazák, Rastislav Gajdoš, Jakub Uličník, Dušan Vitázek, Aleš Slanina, Ondřej Studénka, Dagmar Křížová, Robert Jícha a řada dalších. A zejména pak skvěle secvičená dospělá a dětská company.
Muzikál Ráj, foto: MDB, Tino Kratochvil
Vedle myšlenkově sevřené režie spoluautora díla Stanislava Moši dílu maximálně posloužila temperamentní, atraktivní a zejména výrazově přesná choreografie Michala Matěje. Jeden z nejlepších tanečních zážitků, který jsem v poslední době na české muzikálové scéně viděl! Scénograf Christoph Weyers si tentokrát vystačil s technicky jednodušším řešením. Dominantou scény jsou dřevěné tyče, lana a bílá plátna, jež dle potřeby ohraničují a vymezují prostor až k zadnímu jevišti, na kterém tentokrát hraje orchestr MdB, jako obvykle příkladně sehraný pod vedení dirigenta Dana Kalouska. Úspornější scéna působí zajímavě v kontrastu s nadčasovými kostýmy Andrey Kučerové, které jako by diváky odkazovaly z blízké budoucnosti až ke kořenům lidstva.
Muzikál Ráj završuje autorskou trilogii Stanislava Moši a Zdenka Merty velmi působivě. Nabízí nejen zamyšlení nad světem, ke kterému nás mohou dovést často zneužívané moderní technologie, ale také dobře poslouchatelné melodie a doslova strhující a dynamická taneční čísla. Dramaturgicky náročnější autorský kus navíc výborně zapadá mezi celosvětově osvědčené muzikály superlativů – již odpremiérovaný divácký hit Mamma Mia a připravovaný Grand Hotel.
Muzikál Ráj, foto: MDB, Tino Kratochvil
