Hudební scéna Městského divadla v Brně uvedla dnes již slavný romantický muzikál libretisty Leslie Bricusseho a skladatele Franka Wildhorna na motivy románu Roberta Louise Stevensona Podivný příběh Dr. Jekylla a pana Hyde. Podívejme se nejdřív na samotný horrorový příběh a jeho „příbuzné“, abychom co nejpřesněji ozřejmili muzikálovou verzi s přídomkem „romantická“.
Příběhy s rouškou tajemna lákaly autory, čtenáře, posluchače i diváky snad odjakživa. Vždyť všechny dávné pohádky, od Perníkové chaloupky, až po různé verze Panny a obludy (Krásky a zvířete), obsahovaly jistý prvek hrůzy. Předobrazem moderního příběhu s temným zázračnem je Doktor Faust z 16. století. Adalbert von Chamisso, německý básník a botanik, napsal v 18. století Podivuhodný příběh Petra Schlemihla a romantismus 19. století potom dal tomuto žánru křídla – připomeňme například romány Mary Shelleyové Frankenstein (1818), Šagrénová kůže od Honoré de Balzaca (1831) nebo horror Drákula Brama Stokera (1897). Do tohoto žánru se trefil i Robert Louis Stevenson, jinak mnohem známější knihou Ostrov pokladů (1883). Jeho Podivný příběh Dr. Jekylla a pana Hyde (1886) na sebe strhl pozornost okamžitě po vydání. Společnost je totiž lačná po záhadách. Ten hlad vyvolal už E. A. Poe svým Rukopisem nalezeným v lahvi, Vraždou v ulici Morgue, Králem Mor nebo Zánikem domu Usherů (1841 – 45). Touha po záhadách roste a Stevensonův příběh je vydáván ve všech zemích civilizovaného světa. V Čechách vyšel poprvé v nakladatelství Otto v roce 1900, naposledy v nakladatelství Dokořán v roce 2008, celkem lze napočítat 13 vydání a 10 různých překladů. Ve světové filmografii napočítáme 12 zpracování původního příběhu a snad desítky filmů, které se více či méně příběhem o dvojí tváři jednoho člověka, o fenoménu dobra a zla v nás, inspirovaly.
Na jevišti se však (pokud je autorovi těchto řádků známo) atraktivní příběh nikdy neobjevil, i když bylo dílo autorsky volné po zákonných 70 letech ochrany práv již v roce 1964. Teprve v roce 1995 se po těžkých porodních bolestech (nahrané gramo, ale špatné libreto, výměna libretisty) dostal Stevensonův román, značně přepracován, na jeviště. Obcházel Spojené státy, aby nakonec zakotvil v Atlantě a píseň z muzikálu This Is The Moment se stala písní Olympiády v USA a posléze písní inaugurace Billa Clintona do úřadu prezidenta USA. To už je dostatečně vlivná legitimace na vstup do muzikálového ráje. Oficiální broadwayská premiéra byla v Plymouth Theatre v roce 1997 a inscenace se dočkala 1548 repríz. Je zřejmé, že co se objeví na Broadwayi, to povětšinou dobude celý divadelní svět. I Jekylla a Hydea čekal takový osud… V roce 2005 se dočkala i Praha. Karlínské divadlo bylo načas přestěhováno do Paláce kultury nad Nuselským mostem, aby se mohlo po ničivé povodni od základu opravit. A právě tam, kde kdysi znělo skandování z komunistických sjezdů, rozezněla se hudba Franka Wildhorna. Ústřední postavu zpíval Dan Hůlka, v té době již slavný a proslavený zpěvák z českého muzikálu (a také horroru) Draculy, a to byl dostatečně silný „tahák“, aby i sjezdový palác zaplnili milovníci tohoto žánru. Po opravě karlínského divadla se alespoň na chvilku přestěhoval Jekyll na domovskou scénu HdK, kde dospěl v prosinci roku 2007 přes protesty mnoha fanoušků k derniéře.
V Evropě se hraje několik mírně odlišných verzí díla. Na rozdíl od producentského domu Cameron Mackintosh z Londýna, který často přesně diktuje inscenátorům obsah i vnější design svěřených muzikálů, se mohou chovat inscenátoři v případě Jekylla a Hydea volněji. Brněnská inscenace je údajně nejblíže vídeňskému provedení, které inscenačně spoluvytvářel dirigent Caspar Richter, stálý spolupracovník Městského divadla v Brně. Ten také premiéru v Brně dirigoval.
Psycholog Ludvík Běťák se v bulletinu k inscenaci zamýšlí nad „světlem a stínem v lidské duši“. Poznamenává, že „Dnes, jeden a čtvrt století od vzniku novely, se v hlubinné psychologii vztah vědomého já a stínové stránky osobnosti velmi zevrubně zpracovává. Pro povahu stínového je příznačné, že se problém nezvládne či nezmizí prostým pojmenováním, popisem….“ Velice si vážím chytrého postřehu autora, ovšem nutno dodat, že ani Stevensonovy myšlenky o propastné zradě odvážného lidského bádání, ani ony „jungovské“ pohledy do nitra psychiky, nemají dostatečný prostor v muzikálu. Ten je jako pohádka. Jednoduchý a průzračný. Dodejme, že narozdíl od původního textu, jde o pohádku moderní. Odráží se v ní současné problémy vědeckého bádání. Má či nemá se experimentovat s klonováním, se změnami v DNA? Má či nemá se rozvíjet metodika a výzkum FMRI (funkční magnetická rezonance), díky které nahlédneme do lidského mozku, můžeme v něm dělat opravy, změny, můžeme s mozkem manipulovat…? Můžeme snad v budoucnosti pacienta vyléčit ze schizofrenie, ale můžeme díky zásahům do mozku udělat člověka i odvážnějším nebo zbabělejším… Armádní laboratoře světa s tím již potichu pracují. A to je, zdá se, etická otázka, do které se scvrkla veškerá myšlenka romantického a horrorového muzikálu. Což je taky dobře. Od muzikálu nemůžeme chtít, aby řešil nuance myšlenkových a mentálních procesů.
Brněnskou inscenaci režíroval umělecký šéf zpěvohry, zkušený herec a režisér Petr Gazdík. Hrál samozřejmě onu rozporuplnou postavu Jekylla a Hydea, pro niž je jako stvořený (alternuje Dušan Vitázek). Hudební scéna MDB je moderní, technicky vyspělá a toho využil scénograf Christopher Weyers (jistě za vydatné pomoci brněnského asistenta Lubomíra Spáčila a realizátora projekcí Petra Hlouška). Světelný design měl na starosti David Kachlík. Do jevištních realizací se stále častěji dostává digitální osvětlovací technika, aby spoluvytvářela celkový dojem z představení. Jekyll a Hyde v Brně je toho důkazem – jedná se o výtvarně jedno z nejpůsobivějších a nejopuletnějších představení, jaké se tu kdy hrálo.
Hudební nastudování původní verze bohužel autor těchto řádků nemá natolik v paměti, aby mohl zcela relevantně konfrontovat vídeňskou verzi Caspara Richtera s původní broadwayskou. Ovšem orchestr pracoval příkladně a krásná hudba Franka Wildhorna se nesla hledištěm a byla, napíši to poněkud amatérsky, uchu velmi příjemná. Zásadní změnou oproti karlínské verzi je pořízení nového překladu (Petr Gazdík, Jan Šotkovský, Karel Škarka), který je zpěvnější a ve frázování přesnější.
Na rozdíl od původní literární předlohy, kde neměly ženy žádnou podstatnou roli, v libretu muzikálu je to Emma, snoubenka doktora Jekylla a Lucy, dívka lehkých mravů, o kterou má zájem alter ego Henryho Jekylla, násilník a vrah pan Hyde.
Hana Holišová jako mladičká Emma hrála a zpívala tak, jak se od ní očekává. Zkušená umělkyně, kovaná Karlínem, Státní operou i Novou scénou v Bratislavě, je od roku 2005 kmenovou členkou MDB. Roli čisté, láskou naplněné, ale i rázné Emmy zahrála výborně. Ale umím si v ní představit i alternující Johanu Gazdíkovou, kterou si pamatuji jako Jane z Čarodějek z Eastwicku nebo jako jednu z Mary Poppins.
Druhou ženskou rolí je Lucy, dívka z ulice, prostitutka, do které se bohužel zakouká Hyde. Vedle zkušené Ivany Vaňkové (například Anita z West Siude Story) jsem v alternaci viděl Viktóriu Matušovovou, která hostovala ze Slovenka. Nevím o ní téměř nic, ale jde opravdu o objev. Hrála a zpívala zcela bravurně a jistě se s ní na hudební scéně MDB ještě setkáme.
Přítele doktora Jekylla, Johna Uttersona, hraje Milan Němec, kterého sice mám v představách zejména jako komického ženáče v Dokonalé svatbě, ale věřím, že i přítele doktora hrál naprosto profesionálně. Viděl jsem však v alternaci Karla Škarku, univerzálního umělce, překladatele, libretistu, sbormistra a samozřejmě herce. Jeho Utterson byl věrohodný, opravdový přítel. Tady je nutné připomenout, že na rozdíl od původního příběhu, kde se Jekyll zabije sám, aby v sobě zase neoživil vraha Hydea, v muzikálové verzi je to právě přítel Utterson, který člověka postiženého dvojí tváří zastřelí. Je do divadelnější, dramatičtější, myslím si, že se libretista rozhodl správně.
Dušan Vitázek je určitě dobrý typ na Jekylla a Hydea. Jeho Ježíš ve světoznámém muzikálu mu určitě dával vstupenku do náročné role. Známe ho také jako Berta z Mary Poppins nebo CHE z muzikálu Evita. Na druhém premiérovém večeru jsem viděl v této roli režiséra představení Petra Gazdíka. V Městském divadle v Brně působí již 18 let. Stále mladě energický, vždy silná osobnost na scéně. Plný hlas, pravdivé herectví, skvělá pěvecká technika. Zdá se, že od romantického Tonyho ve West Side Story přece jenom za ta léta vyzrál. Jeho David v Mošově Pekle, nebo Jean Valjean v Bídnících, to byly bohaté a náročné role. Ale snad tu nejnáročnější si přidělil právě v muzikálu, kde hraje dvojí postavu. Mírného, ale umíněného vědce, ve kterém je druhé já – hrozný vrah. Rád věřím, že si tu roli užil. Jeho charizma přeskočilo z jeviště do hlediště, zejména závěrečná Konfrontace byla strhující.
Mohli bychom postupně jmenovat všechny role. K tomu účelnou choreografii Lucie Holánkové, práce na textu či dobře do inscenace zapadající kostýmy, které navrhla Andrea Kučerové.
Na druhé premiéře, kde jsem byl přítomen, se na konci roztleskalo hledište ve stoje, potlesk byl dlouhý, bouřlivý a upřímný. Městské divadlo v Brně má na kontě další světový supermuzikál, na který bude určitě dlouho a po zásluze vyprodáno.
Foto:
Tino Kratochvil, MdB (snímky z inscenace)
Archiv České televize (Frank Wildhorn)
