Poprvé na českém jevišti zazněl klasický americký muzikál Gypsy z roku 1959. V překladu Pavlíny Hoggard a v režii Romana Meluzína jej premiérově uvedl soubor muzikálu a operety DJKT v Plzni na scéně Komorního divadla v sobotu 4. prosince.
Muzikál Gypsy je prezentován jako klasická hudební show přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Napsali jej hudební skladatel Jule Styne (Sugar, Funny Girl, Do Re Mi) a textař Stephen Sondheim (pozdější znamenitý muzikálový skladatel) na podkladě knihy Arthura Laurentse o životním příběhu kabaretiérky a striptérky Gypsy Rose Leeové, jíž přehnaně ambiciózní matka Rose Hovicková navzdory všem dovedla až na vrchol šoubyznysu.
Režírovat Gypsy je nesnadné. V Plzni tento úkol vzal na svá bedra šéf muzikálového souboru Roman Meluzín. Dějová linka muzikálu je totiž značně monotématická a celý příběh se odvíjí od základní myšlenky, která je divákovi jasná už po deseti minutách – matka Rose své dvě dcery natolik miluje, že je chce prosadit za každou cenu, takže se stává nesnesitelnou usurpátorkou podléhající vlastním nesplněným snům. A to je na téměř tříhodinové představení málo. Řada situací zůstává vyslovena, ale nerozvinuta, například vztah jedné z dcer June k tanečníkovi Tulsovi (jehož předobraz se mimochodem pokusila Rose zavraždit), vlastně se ani divák nedozví, proč se zcela netalentovaná Gypsy nakonec stala hvězdou. Oslnila varietní publikum svým půvabem a mládím, nechtěnou komikou nebo naopak zlepšujícím se profesionálním výkonem? Možná by z Gypsy mohl být slušný kabaret (či chcete-li americký vaudeville), pokud by byl děj odvážně sestříhán a výrazně zkrácen. Přestože se Roman Meluzín snažil představení oživit varietními vsuvkami a choreografové Aneta Antošová a Pavel Strouhal efektními tanečními čísly, příběhově působilo velmi prostě a zastarale. Škoda, že nejvýraznější škrt se dotkl zrovna povedené předehry. Ač se všichni inscenátoři, včetně výtvarnice Ivany Brádkové, drželi tradiční broadwayské koncepce
a jejich zpracování působilo profesionálně, Gypsy není dílem, které by mohlo konkurovat Carousselu, West Side Story nebo The Sound of Music.
O český text Gypsy se postarala známá muzikálová specialistka Pavlína Hoggard (dramaturgyně Městského divadla Brno), jejíž jazykový cit našel uplatnění zejména ve zpěvních textech, dialogy upravil a lehce zmodernizoval Roman Meluzín. Orchestr řízený během premiéry Jiřím Petrdlíkem (alternuje Pavel Kantořík) nezněl přeexponovaně a předvedl velmi pěkný výkon, byť dirigent volit volnější tempa, než je tomu na newyorské nahrávce z roku 2008.
Hlavní postavou muzikálu je bezesporu démonická matka Rose, která nejenže zpívá většinu songů, ale téměř vůbec neopouští jeviště. Nesmírně těžké úlohy se výtečně zhostila Stanislava Topinková Fořtová, jejíž Rose je matkou sice velitelskou, ale stále milují. Její hlas je lyričtější, než je tomu například u poslední broadwayské Rose Patti LuPone a v měkčích pasážích zní pořád velmi mladistvě, takže v jejím provedení nadále cítíme spíš podtóny „paní Johnstonové“ z Pokrevních bratrů, než ženy – vampa. První z dcer, Luisu, pozdější slavnou striptýzovou tanečnici Gypsy Rose Lee, bravurně zvládla jako herecký protiúkol Soňa Borková, jíž ovšem po temperamentním tanečním čísle s Tulsou asi úděl netalentovaného outsidera věřil málokdo. V pěvecky i pohybově dobré formě se představila talentovaná Petra Doležalová jako druhá dcera June, přirozeným herectvím pak potěšil domácí operetní zpěvák Roman Krebs (Herbie). V dalších, už spíše epizodních rolích, upoutali Tomáš Löbl (Tulsa), Lucie Zvoníková (Agnes), Kateřina Šildová (Tessie Tura), Veronika Veselá (Mazeppa), Jiří Untermüller (strýček Žoko) a další. Představitelé dětských rolí byli, tak jak je tomu ostatně na české scéně zvykem, výrazně lepší pohybově než pěvecky, takže na komplexní osobnost schopnou zahrát titulní role například v muzikálech Oliver nebo Billy Elliot si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
Gypsy se české premiéry dočkala více než padesát let po prvním uvedení v Americe. Muzikálového fanouška jistě potěší, ale při vší úctě k autorům i inscenátorům, literatura 50. a 60. let dvacátého století nabízí daleko hodnotnější hudebně dramatická díla.
Foto: Pavel Křivánek
SNÍMKY JOSEFA HRUBÉHO Z GENERÁLNÍ ZKOUŠKY MUZIKÁLU GYPSY NALEZNETE VE FOTOGALERII K ČLÁNKU VPRAVO NAHOŘE.
Další informace o inscenacích DJKT Plzeň a kontakt na prodejce vstupenek naleznete zde:
DJKT Plzeň
Předprodej vstupenek DJKT Plzeň
