Americký výpravný muzikál Anything Goes (uváděný pod českým názvem Děj se co děj) konečně zamířil i na česká jeviště. Jako první u nás jej odpremiéroval muzikálový soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni v sobotu 28. listopadu na scéně Nového divadla. Zkomponoval jej král Broadwaye první poloviny 20. století Cole Porter, v Plzni populární zejména díky muzikálu Kiss Me, Kate!, jenž zde měl českou premiéru jako teprve druhý americký muzikál v roce 1963 (jeho další nastudování z roku 1999 vyneslo Cenu Thálie Janu Ježkovi). Anything Goes patří k vůbec nejúspěšnějším muzikálům 30. let. Svou světovou premiéru si odbyl v Alvin Theater v roce 1934, na Broadway se pak vrátil ještě třikrát: Revival z roku 1962 přinesl několik dalších písní z jiných děl Cola Portera, verze z roku 1987 novou orchestraci pro menší šestnáctičlennou swingovou kapelu a revizi libreta (Timothy Crouse a John Weidman). Velmi úspěšné je i zatím poslední broadwayské nastudování z roku 2011, které zaznamenalo 521 repríz a získalo tři ceny Tony, včetně té za nejlepší muzikálový revival. Plzeňská inscenace vychází ze zpracování z roku 1987. Zdařilým překladem a zpěvnými texty písní dílo opatřil Michael Prostějovský.
Inscenace režiséra Romana Meluzína divákům nabízí vše, co od klasického amerického muzikálu čekají. Tedy spoustu humoru, nečekaných situací i bizarních převleků, jež rámují velkolepá hudební, taneční a stepařská čísla. Vcelku banální děj, ve kterém samozřejmě nemůže chybět trojitý milostný příběh, si neklade jiné ambice, než vkusně pobavit diváky, kteří si přijdou do hlediště odpočinout a nechtějí sledovat nic nepěkného a násilného. Jen dobrou show, doprovázenou mnoha swingovými hity v interpretaci skvělého muzikálového orchestru vedeného Jiřím Petrdlíkem (alternuje dirigent Pavel Kantořík). Pochválit musím i citlivé nazvučení, svižné melodie tentokrát neburácí a zpěvákům je dobře rozumět. Broadway první poloviny minulého století, kdy se muzikál teprve dral na jeviště, vstoupila na plzeňskou scénu s plnou parádou.
Pohybově muzikál nastudovali hned tři choreografové – Richard Ševčík, Lukáš Vilt a Jan Kaleja. V jednotlivých scénách jistě najdete jejich typický rukopis, ať už se jedná o klasický tanec nebo moderněji střižené kreace. S bravurním stepem pomáhal Laco Hudec Šubrt. Scéna proslulého výtvarníka a architekta Daniela Dvořáka nás zavádí do kajut i na palubu zaoceánské lodi, jejíž příď zasahuje až do orchestřiště. Parník působí skutečně monumentálně. Neotřelé řešení, kdy se většina scén odehrává na zvýšené „palubě“, bohužel příliš neocení diváci v prvních řadách, kterým uniká řada akcí na mizanscéně, případně herce vidí jen od pasu nahoru. Pánové v oblecích (i převlecích) kostýmní návrhářky Dany Haklové působili v souladu s dějem tu k popukání, tu elegantně, dívky a dámy byly k nakousnutí.
Ač dílo nemá jednoznačnou hlavní roli, je za ní považována postava zpěvačky Reno Sweeney, jíž Porter napsal pro tehdejší celebritu Ethel Mermanovou. V Plzni ji hraje Petra Vraspírová, která není jen „modelkou“ z plakátu, ale živou muzikálovou figurou, která má všechny atributy hvězdy show – je krásná, výborně tančí a dobře zpívá. Zkoušky naznačily, že o nic horší nebude ani alternující Karolína Gudasová. V naivku Hope Harcourtovou se proměnila trochu nečekaně Soňa Hanzlíčková Borková, ovšem hraje jí neodolatelně. Snad nejvíce proměn čeká Jozefa Hruškociho alias Billyho Crockera, muže, jenž pro lásku zdárně překoná mnohá úskalí. Skvělé výkony na pomezí grotesky předvádí i Aleš Kohout (Moonface Martin) a Kateřina Herčíková (Erma). Že je zcela komplexním muzikálovým hercem, pak dokazuje Pavel Režný coby nejprve trochu introvertní a v závěru excentrický lord Oakleigh. Čitelně vystavěné jsou také úlohy dalších figur, tedy matky Hope (Stanislava Topinková Fořtová), zmateného milionáře Whitneyho (Roman Krebs) či dvou „Číňanů“ v podání Jana Kaleji a Martina Šefla.
Na humor muzikálu Děj se co děj, jeho scénky a chytlavé písničky, se musíte naladit podobně, jako na prvorepublikové filmy. V repertoáru jde o výpravný titul určený i pro milovníky operety, který tvoří protiklad k náročnějším dílům rezonujícím se současností, jako je například Probuzení jara.
PLZEŇSKÝ DENÍK ZE DNE 3.12. 2015
Foto: Pavel Křivánek
