Musical - opereta na cestách: Piráti z Penzance v Mnichově

K létu patří cestování a k cestování cestopisy. Přijměte proto naše pozvání na krátký výlet do zahraničí, tentokrát do nedalekého bavorského Mnichova, kam jsme v polovině července zavítali nejen na představení klasické anglické operety Gilberta a Sullivana Piráti z Penzance.

Zážitkem je již přistání na letišti Franze Josepha Strausse, které patří k největším, nejmodernějším a nejpřátelštějším vzdušným přístavům Evropy. Denně se zde schází nejen desetitisíce cestujících, ale také celá řada spotterů a příznivců létání, kteří buď fotografují startující a přistávající stroje z vyhlídkové pyramidy, nebo navštíví zdejší proslavený Besucherpark, jemuž vévodí legendární Lockheed Constellation.

Jak známo, Mnichov patří k nejvýznamnějším německým městům s téměř tisíciletou historií. Bavorská metropole leží na řece Isar a je po Berlíně a Hamburku třetím největším německým městem. Mottem města je „München mag dich“, což znamená „Mnichov tě miluje“. Bohatá historie zde zanechala celou řadu památek, ale setkáme se i se současnými zajímavostmi. Mnichov se stal duchovním centrem již od dob císaře Louise IV., kdy zde byli někteří filozofové chráněni císařem. Univerzita Ludwiga Maxmiliana a Technická Univerzita Mnichov patří k prvním ze tří univerzit v Německu. Nachází se zde však mnohem více vysokých škol, kde studují jak místní lidé, tak zahraniční studenti. Nás zaujalo, že se zde nachází nejen pověstná Umělecká akademie München, ale také neméně slavná Vysoká škola divadelní a hudební, založená v roce 1830 jako pěvecká škola, jež byla roku 1867 na podnět samotného Richarda Wagnera převedena na Královskou bavorskou hudební školu, která byla dále v roce 1892 povýšena na Státní akademii hudebního umění. Ve městě se samozřejmě nachází celá řada kulturních památek, muzeí, galerií a také divadel. K těm nejznámějším patří Bayerisches Nationaltheater, Münchner Volkstheater, Bayerische Staatsoper, Komödie im Bayerischen Hof a Staatstheater am Gärtnerplatz, kde se právě Piráti z Penzance hrají. Divadlo se zaměřuje na operu, operetu, muzikál a balet. Z muzikálů zde můžeme navštívit například Čaroděje ze země Oz, Grand Hotel, Heimatlos nebo La Cage aux Folles, z operet pak Netopýra, Mikádo, Orfea v podsvětí a Piráty z Penzance. My si vybrali posledně jmenovaný titul, už proto, že jej známe naživo jen z jediného českého uvedení před několika lety v Plzni.

Přestože opereta Piráti z Penzance (a vůbec díla Gilberta a Sullivana) patří k celosvětově nejoblíbenějším (Mikádo je dokonce po Netopýrovi a Veselé vdově třetí nejhranější operetou světa), u nás si z neznámého důvodu přílišnou oblibu diváků nezískala. Přitom se jedná o titul nesmírně vtipný, s líbivou, jiskrnou a nápaditou hudbou, která svou interpretační náročností v mnohém konkuruje opeře. Více než tři čtvrtiny délky představení tvoří hudební čísla, jen zbytek dialogy, kterých zde celkem nalezneme pouhých sedm. Dílo uvádí rozsáhlá předehra. Avšak navzdory blízkosti k opeře zůstala Sullivanova hudba nesmírně lehká, živá a hravá, čímž skvěle doplňuje Gilbertův text. Nejznámějším hudebním číslem je zcela určitě rychle oddeklamovaný kuplet Generála „Am the Very Model of a Modern Major-General“, ovšem neméně půvabné jsou i árie a duety Mabel, Frederika a Krále pirátů. K vrcholům díla pak patří hudební parodie Seržanta a sboru policistů „A Policeman’s Lot Is Not A Happy One“.
Oficiální premiéra Pirátů z Penzance se uskutečnila v New Yorku ve Fifth Avenue Theatre na Silvestra roku 1879, o tři měsíce později je uvedla Komická opera v Londýně.

W.S.Gilbert – Arthur Sullivan: The Pirates of Penzance

Staatstheater am Gärtnerplatz

Hudební nastudování a dirigent: Andreas Kowalewitz
Režie: Holger Seitz
Scéna: Herbert Buckmiller
Kostýmy: Götz Lanzelot Fischer
Choreografie: Fiona Copley

Obsazení představení 15. Července 2011:

Generalmajor Stanley: Dirk Lohr
Piratenkönig: Stefan Sevenich
Samuel: Gregor Dalal
Frederic: Robert Sellier
Sergeant der Polizei: Martin Hausberg
Mabel: Thérèse Wincent
Edith: Frances Lucey
Kate: Carolin Neukamm
Isabel: Ulrike Dostal
Ruth: Susanne Heyng

Divadlo Staatstheater am Gärtnerplatz uvádí Piráty z Penzance v klasické podobě, nijak neposouvá děj blíže k současnosti, výprava je překrásně velkolepá. Na scéně se objevují koráby, velké hřbitovní kříže a sochy, zaujme působivé zpracování exteriérů i interiérů. Podobně půvabné jsou i kostýmy, jejichž současný původ prozradí snad jen pár doplňků z modernějších materiálů, jako je koženka. Scénograf Herbert Buckmiller měl v porovnání s Ivo Žídkem, který navrhoval dekorace v Plzni, výhodu většího prostoru, podobně nabízí mnichovský Staatstheater také prostornější orchestřiště. V podání orchestru vyzněla velmi dobře už rozsáhlá předehra, s podobnou jistotou a muzikálností pak Andreas Kowalewitz vedl orchestr i při efektních áriích, duetech a sborech. Beze zbytku naplnil vysoké hudební nároky díla, které, jak už bylo naznačeno, v mnohém připomíná spíš komickou operu. Přitom hudba musí znít odlehčeně, aby splynula s Gilbertovými texty a jeho specifickým humorem, který označujeme souslovím „topsy-turvy“, tedy postavený na hlavu, kdy si autor bere na mušku policii, námořnictvo i samotnou královnu.

Obsazení všech velkých rolí lze označit za nadprůměrně dobré, alespoň v alternacích, které jsme viděli. V úloze mladé dívky Mabel zazářila půvabná sopranistka Thérèse Wincent (účinkuje také v např. v operách Carmen a Věc Makropulos), které vyšly jak měkčí árie a duety, tak náročné koloratury parodující operní styl. V roli pirátského učně Frederika se představil dvaatřicetiletý, ale stále mladistvě vyhlížející tenorista Robert Sellier, jehož hlas příjemné barvy výborně ladil jak se zmíněnou představitelkou Mabel, tak i s altově posazeným zpěvem pirátské společnice Ruth (Susanne Heyng). Velkým aplausem bylo oceněno zřejmě nejznámější hudební číslo této operety, nesmírně náročná píseň Generála, který vstupuje na scénu až v závěru prvního dějství. Jeho hlavní árie je založena na co nejrychlejším odzpívání velkého množství jakoby drmoleného textu. Na její interpretaci si vylámala zuby už celá řada znamenitých pěvců, ovšem Dirk Lohr byl i uprostřed července v dobré formě, podobně jako Stefan Sevenich, který s naprostým přehledem zahrál a odzpíval buffo úlohu Krále pirátů. Salvy smíchu pak sklidil i patřičně vtipnou choreografií opatřený sbor policistů vedený Seržantem Martina Hausberga, jemuž k zvýraznění komiky nepomohly celkem běžné fyzické proporce (tato role bývá obsazována většinou tlustým, nebo naopak velmi hubeným hercem), takže musel vystačit s výrazem a samozřejmě s hordou zdatných pomocníků za zády. Uznání si zaslouží i skvěle sezpívaný a obdivuhodně ukázněný sbor Generálových dcer.

Představení Pirátů z Penzance stojí rozhodně v Mnichově za zhlédnutí. Uspokojí milovníky klasicky uváděných operet, ale všudypřítomným štiplavým humorem zároveň prokazuje, že tento žánr zdaleka nepatří do starého železa, je-li proveden vkusně a hudebně profesionálně. Inscenace uváděná v letech 2006 – 2008 v Plzni v režii Petra Novotného a pod taktovkou Pavla Kantoříka byla podobně kvalitní a dodnes mne vlastně udivuje, že si Pirátů nevšimlo žádné další české divadlo.