Scénické oratorium Jana z Arku na hranici je podivuhodným dílem francouzského hudebního skladatele švýcarského původu Arthura Honeggera (1892 – 1955) na text básníka a dramatika Paula Claudela (1868 – 1955). Podobně jako básníkův styl vychází z tradic symbolismu. Claudelovy postavy jsou povětšinou zároveň alegorickými symboly, v jeho hrách se často odehrává křesťanský zápas o duši i tělo. Nutno přiznat, že Honeggerova forma oratoria je poněkud zvláštní – vyhýbá se opernímu stylu, v díle jsou hlavní postavy tlumočeny činoherci a mohutné pěvecké party náleží sboru. Přesto se jedná o dílo fascinující a monumentální, které muzikologové a teatrologové umísťují někam mezi operu, oratorium, činohru, balet a starou duchovní hru.
Příběh Jany z Arku byl ztvárněn jevištně už mnohokrát. Netuším, zda jsem počítal správně, ale ve svém archivu jsem našel záznam o jedenácti operách, dvou baletech a dalších dvou zpracování oratorních. Z oper do dnešních dnů přežily dvě, Čajkovského Panna orleánská a Verdiho Jana z Arku. Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na populární muzikál Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové Johanka z Arku. Zajímá-li vás geneze těchto děl, přečtěte si naši starší studii zde .
Honeggerovo zpracování je originální zejména v tom, jak promítá celý Janin příběh do scény těsně před její smrtí. Prostá pasačka se díky „hlasům“ dostala až ke králi, postavila se do čela demotivované armády a vedla vojsko od vítězství k vítězství. Nakonec byla zrazena a odsouzena jako kacířka k smrti upálením na hranici. Oratorium ústřední scénu díla staví do momentu, kdy se světici promítá dosavadní život v sérii klíčových okamžiků celého příběhu. Prolínají se zde časové roviny jejího života, historické postavy v různých podobenstvích, ději samozřejmě nechybí fascinující atmosféra ani dramatický spád.
Ihned po svém uvedení se Jana z Arku na hranici stala hitem světových jevišť a čas od času ji uvádí i české ansámbly. V paměti odborníků patrně zůstává nastudování České filharmonie z roku 1970 s Václavem Neumannem za dirigentským pultem. Zatím naposled toto oratorium u nás provedla Plzeňská filharmonie letos v březnu za řízení dirigenta Jiřího Maláta s Markétou Hrubešovou a Otakarem Brouskem v hlavních mluvených rolích Jany a bratra Dominika. Dílo je hudebně velmi náročné a sám autor předepisuje pro svůj titul velmi specifické nástrojové obsazení – místo lesních rohů hrají saxofony a značně netradičním Honeggerovým požadavkem je uplatnění Martenotovy vlny, což je zvláštní elektronický nástroj, vynalezený v roce 1928.
V Brně zazní monumentální oratorium Jana z Arku na hranici 14. října od půl osmé večer v hale Rondo v rámci festivalu Moravský podzim v režii Stanislava Moši a v hudebním nastudování dirigenta a sbormistra Jakuba Kleckera. S ostravskou Janáčkovou filharmonií bude spoluúčinkovat Pražský filharmonický sbor, brněnská Kantiléna a tanečníci Městského divadla Brno.
Arthur Honegger: JANA Z ARKU NA HRANICI
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Stanislav Moša
Asistent režie: Stanislav Slovák
Kostýmy: Andrea Kučerová
Scéna: Jaroslav Milfajt
Choreografie: Igor Barberič
Asistentka choreografie: Aneta Majerová
Korepetice: Ondřej Tajovský
Osoby a obsazení:
Mluvené role:
Jana z Arku: Svetlana Slováková
Bratr Dominik: Ladislav Lakomý
Mužské role: Jan Mazák, Viktor Skála, Jiří Mach
Ženské role: Mária Lalková, Lenka Janíková
Zpívané role:
Panna Maria/Markéta: Jana Doležílková (soprán)
Kateřina: Kateřina Jalovcová (alt)
Herold I.-písař/Porcus: Jozef Kundlák (tenor)
Herold II.: Jan Šťáva (bas)
Foto: Archiv autora
1) Jana z Arku na hranici (Hermann A. Stilke)
2) Portrét Arthura Honeggera
3) Dirigent Jakub Klecker
