Mistrovská Lehárova Giuditta zamíří do Plzně. Známe obsazení

Zhruba ob jednu sezonu uvádí operní soubor DJKT Plzeň jedno dílo operetního žánru. V posledních letech zazněly Veselá vdova, Netopýr a muzikálovo-operní férie Candide. V červnu bude mít v Novém divadle premiéru Guiditta, vrcholná opera Franze Lehára. V titulní roli se představí Soňa Godarská a Tatiana Hajzušová.

Franz Lehár /1870-1948/ je pokračovatelem zakladatelů vídeňské operety, jako byl Johann Strauss ml., Franz von Suppé a Karl Millöcker a zároveň nejúspěšnějším představitelem tzv. „stříbrného věku operety“. Přezdívalo se mu „skladatel operet v moll”. Lehár je rodákem ze slovenského Komárna, tedy přesněji severní části města Komárom v tehdejším Rakousko-Uhersku. Studoval housle a skladatelství na Pražské konzervatoři, kde mu Antonín Dvořák poradil, aby se věnoval komponování. Po absolutoriu v roce 1899 se připojil k orchestru svého otce ve Vídni, kde působil jako asistent kapelníka. V roce 1902 se stal dirigentem v historickém Vídeňském divadle, kde se ještě v listopadu téhož roku hrála jeho první opereta Vídeňské ženy. Světový triumf mu přinesla v roce 1905 Veselá vdova. K dalším populárním dílům patří Paganini (1925), Země úsměvů (1929), Carevič (1927) a jeho poslední opereta Giuditta, která je v současnosti na české scéně inscenována spíše výjimečně.

Děj Giuditty Lehár zasadil na temperamentní jih Evropy a orientální sever Afriky, přičemž v hudbě propojil skladatel typickou vídeňskou líbivost s exotickou smyslností, která v sobě spojuje různé kultury. Mezi nejznámější hity patří písně Meine Lippen (Moje rety) a Du bist meine Sonne (Jsi mé slunce). Zajímavý je melodram s podkresem orientálně laděného pánského sboru, který vystihuje prostředí a naznačuje povahové rysy Giuditty i budoucnost vztahu ústřední dvojice. Postava Giuditty v sobě nese rozpor temperamentní, vášnivé ženy toužící po absolutní lásce, jakési „operetní Carmen“, jenž sama není schopna pro svou netolerantní sobeckost, lehkovážnost a unáhlenost. Nejdříve uteče od svého staršího a žárlivého manžela k mladému kapitánovi Octaviovi a odpluje s ním do Afriky. Vztah se bortí ve chvíli, kdy Octavio musí na delší čas služebně odjet. Giuditta nutí Octavia k dezerci, ten ale po velkém váhání odchází splnit své vojenské povinnosti. Giuditta reaguje útěkem a rozhodnutím, že se nebude vázat na jednoho muže – bude tancovat a zpívat pro všechny. Octavio nakonec dezertuje a hledá svou velkou lásku. V nočním klubu nachází Giudittu, kterou si zaplatil boháč lord Barrymore. Otaviovi zůstává prázdnota, marnost, samota, …
Kontrastem k tomuto tragickému páru je šťastný vztah zelináře Pierrina a chudé Anity. Odplouvají stejnou lodí s Giudittou a Octaviem vydělat peníze jako hudební umělci. Když se octnou na mizině, najdou pomoc v cizině právě u našich hlavních aktérů a tím se proplétají osudy obou párů až do konce. Pierrino a Anita mají vztah postavený na toleranci, soudržnosti, humorném nadhledu, ne na vášni a proto překonávají problémy snadněji…

Giuditta byla uvedena poprvé v roce 1934 ve Vídeňské státní opeře, v hlavní roli po boku slavného Richarda Taubera excelovala Jarmila Novotná. Hned v témže roce se hrála poprvé v češtině právě v Plzni, kde nyní zazní po dlouhých devadesáti letech.

Franz Lehár: GIUDITTA

Libreto: Paul Knepler, Fritz Löhner-Bede

Úprava: Vojen Drlík, Martin Otava

Hudební nastudování: Jiří Petrdlík

Dirigent: Jiří Petrdlík, Jakub Zicha

Režie: Martin Otava

Scéna: Lukáš Kuchinka

Kostýmy: Dana Haklová

Light design: Antonín Pfleger

Choreografie: Jiří Pokorný

Sbormistr: Jakub Zicha

Dramaturgie: Vojtěch Frank