Divá Bára MDB (Dušan Vitázek, Andrea Březinová)
V sobotu 30. července patřil po celý večer hlavní vysílací čas stanice ČT Art spisovateli, dramatikovi a politikovi Milanu Uhdemu, který oslavil dva dny před tím své 80. narozeniny. Zazněl i muzikál Divá Bára v provedení Městského divadla Brno.
Uhdeho životopis je dostatečně známý. Proto připomeňme jen základní data. Milan Uhde se narodil v právnické rodině 28. července 1936 v Brně. Po maturitě na střední škole studoval na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity (později Jana Evangelisty Purkyně, dnes opět Masarykova univerzita) češtinu a ruštinu s literárněvědnou specializací. Doktorát získal v roce 1970 disertací o české poezii 20. století. V letech 1958 – 1970, s přerušením vojenskou základní službou, pracoval Milan Uhde v redakci významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu. Souběžně přednášel externě na Janáčkově akademii múzických umění. Po zákazu časopisu se živil jako spisovatel. Následně podepsal Chartu 77 a nesměl až do roku 1989 publikovat. Několik her. mimo jiné i slavnou Baladu pro banditu či Pohádku máje, napsal jménem Zdeňka Pospíšila. Po listopadu 1989 řídil brněnské nakladatelství Atlantis a přednášel na Masarykově univerzitě v Brně. V letech 1990 – 92 byl ministrem kultury ČR, 1992 – 96 předsedou České národní rady, poté Poslanecké sněmovny Parlamentu a nadále pak poslancem až do roku 1998.
Po celé řadě rozhlasových a divadelních her začal inklinovat k hudebnímu divadlu. Skvělého spolupracovníka našel v hudebním skladateli Milošovi Štědroňovi. Společně napsali nejen již zmíněnou kultovní Baladu pro banditu, ale následně přímo pro Městské divadlo Brno, vedené Stanislavem Mošou, muzikály Nana, Červený a černý a Divá Bára. V současnosti pracují na hudební komedii ze současnosti s názvem Viki kráčí za štěstím, která bude mít premiéru 22. dubna příštího roku. Velkou pozornost vyvolala i jejich velmi úspěšná inscenace Leoš aneb Tvá nejvěrnější, uvedená v Divadle Husa na provázku. Skvěle napsaný a vypointovaný muzikál Divá Bára se hrál nejen v Brně, ale také v Divadle J.K. Tyla v Plzni. V televizi se k výročí Milana Uhdeho objevila původní inscenace Městského divadla Brno v režii Juraje Nvoty. Oba zkušení autoři, ještě společně s dalším hudebním skladatelem Leošem Kubou, dokázali, že se i dnes dá napsat dobrý a divácky vděčný muzikál, a zároveň se vyhnout vyslovené komerci.
Bára je jiná, než ostatní vesnické dívky, konvencemi svázané společnosti poloviny 19. století. Je nejen krásná, ale hlavně svobodomyslná, chytrá, vzpurná, divoká, tedy vlastně „divá“. Xenofobní vesnický lid ji nenávidí, muži jí milují… Tak vylíčila Divou Báru už Božena Němcové ve své povídce, Uhde starý příběh poněkud odromantizoval a učinil jej dramatičtějším a hutnějším. A také uvěřitelnějším. Ve svém zpracování domyslel řadu situací, připsal několik postav. Ta titulní získala punc jakési nadčasové rebelky, jež bojuje nejen s prostoduchostí svého okolí, ale se zlem všeobecně. Muzikál rozkrývá mnohá společenská tabu a spíš morálně apeluje, než romanticky baví. Hudba naopak příběh odlehčuje, na podkladě quasi-folklorních nápěvů slyšíme inspiraci jazzem, rockem i folkem, zazní i dobře poslouchatelné popové melodie. Bára, údajný levoboček starosty a z čarodějnictví obviněné matky, až neomaleně útočí na tmářské předsudky. Fanatická nenávist vesničanů graduje v okamžiku, kdy ve scénáři připsaná figura Pavla, který po Báře touží, ze msty prozrazuje, že má prsty v „očarování“ nemilovaného nápadník své kamarádky Elišky, bohatého správce Slámy. Schyluje se k lynči, od něhož Báru zachrání otcovská láska starosty, tolerance faráře a zejména pak odvaha myslivce, jenž Báru miluje stejně, jako až dětsky oddaný mládenec Ondřej.
Divá Bára DJKT Plzeň (Žofie Dařbujánová)
Bára musí být uhrančivě krásná, vždyť se do ní bláznivě zamilují hned tři muži. Juraj Nvota (premiéra na Hudební scéně se uskutečnila 24. března 2012) zariskoval a do titulní role obsadil tehdy nepříliš známou mladou herečku Andreu Březinovou (nyní Zelovou). Ta dokázala publikum okouzlit a postupně se vypracovala mezi nejoblíbenější a nejobsazovanější sólistky herecky exponovaného souboru MDB. Veškerou pozornost na sebe strhla i během televizního záznamu. Snad právě proto, že není prototypovou kráskou, je její herecký výkon natolik autentický a uvěřitelný. Báru musí každý buď milovat, nebo nenávidět, nic mezi tím. Tmavovlasá a okatá Březinová má charisma, dobře zpívá i tančí. Ale především hraje. Výbornou figuru vytvořil z negativní postavy věčně odmítaného Pavla tehdy rovněž začínající Aleš Slanina, pěkně vypracovaná i zahraná byla úloha do Báry platonicky zamilovaného Ondřeje (Vojtěch Blahuta), jenž by se pro svou milou kdykoli rád obětoval. Role trochu tajemného Myslivce byla jako stvořená pro energického Dušana Vitázka. Menším sopránem odzpívala čistě a půvabně Bářinu nerozlučnou kamarádku Elišku Marta Prokopová (nyní Matějová). Nepříliš rozhodného starostu sehrál naprosto skvěle Igor Ondříček, nabubřelého správce Slámu Viktor Skála, smířlivého faráře Jan Mazák a charismatického pastýře Jakuba Ladislav Kolář.
Vynikající scénografie Tomáše Rusína, kdy se jednoduchá dřevěná šikma s minimem prostředků působivě proměňuje z rázovité krajiny plynule do interiérů, bohužel nemohla na televizních obrazovkách zapůsobit tak, jako v divadle, kde navíc mimořádně korespondovala s kostýmy Zuzany Štefunkové. V televizi působila inscenace trochu temně a podsvíceně, magický ráz však rozhodně neztratila. Budu se jen opakovat, pokud napíši, že šlo o jeden z nejzdařilejších autorských počinů posledních let. Kdo Divou Báru neviděl v Brně ani Plzni, mohl se s ní seznámit alespoň prostřednictvím televizního záznamu. Tvorbu jubilanta Milana Uhdeho reprezentovala víc než důstojně a rozhodně vynalézavěji, než často reprízovaná Balada pro banditu.
Milan Uhde
Ilustrační foto: jef a Tino Kratochvilové, Pavel Křivánek, archiv redakce
