Tenorista vystoupí v titulní roli Bernsteinova Candida v Divadle J. K. Tyla v Plzni.
Mladý tenorista Michal Bragagnolo ztvárnil během své dosavadní umělecké dráhy role operní, operetní a rovněž muzikálové. Role komediální i dramatičtější; v Plzni, Liberci i pražském Národním divadle a na muzikálových scénách. Jeho rodinné kořeny sahají do slunné Itálie, maminčina rodina pocházela z Terstu a její rodiče měli k divadlu a hudbě blízko. „Babička hrála na klavír, dědeček se věnoval ochotnickému divadlu,“ vzpomíná Michal Bragagnolo, který se ovšem už stejně jako jeho maminka narodil v Čechách. O svém putování mezi operou, operetou i muzikálem vypráví s humorem, nadšením a zaujetím. Nyní se představí v titulní roli operety Leonarda Bernsteina Candide, kterou nově uvádí Divadlo J. K. Tyla v Plzni na velké scéně Nového divadla. Bernstein napsal svého Candida podle satirické povídky francouzského osvícenského filozofa Voltaira z roku 1759 Candide, čili Optimismus operetu. Poprvé byl Candide uveden na Broadway na konci roku 1956, později prošel celou řadou úprav. Poslední, definitivní verze Candida jako komické operety o dvou dějstvích, kterou společně s Leonardem Bernsteinem vytvořil dirigent John Mauceri, měla premiéru roku 1988 ve Skotské opeře v Glasgow. S působivou Bernsteinovou hudbou se tedy nyní setkají i návštěvníci Nového divadla v Plzni.
Jak se cítíte jako Bernsteinův naivní mladík Candide?
Teď už skvěle! Bernsteinovo dílo vnímám jako směs operety, muzikálu i opery, proto je i po pěvecké stránce těžko uchopitelné. Přemýšlíte, jestli zpívat více operně, nebo muzikálově, musíte si k interpretaci najít cestu a způsob. V tom to bylo těžké. Dirigent Jiří Štrunc nám naznačil způsoby interpretace, odkázal i na řadu nahrávek a správně nás na cestě ke Candidovi navedl.
V operetách vystupujete často, jak vnímáte operetu jako žánr?
Mám ji rád! Kupodivu poměrně dost operních zpěváků operetu zatracuje, bere ji jako podřadný žánr. Ale přitom opak je pravdou – po pěvecké stránce jsou operety mnohdy těžší než operní díla, stačí připomenout Johanna Strausse, Emmericha Kálmána, Franze Lehára a tak bychom mohli pokračovat dál. Ke zpěvu tu také v hojné míře vždy přistupuje próza, plynulý přechod mezi zpěvem a jevištní řečí také není samozřejmostí. Operetní role vyžadují velkou dávku herectví, musíte se umět hýbat, tančit… Je to vlastně takový balíček dovedností, které je potřeba k úspěšnému účinkování v operetních produkcích splnit. Všechno musí navíc působit odlehčeně. Mě opereta baví, mám ji rád a přál bych si, aby bavila i publikum.
V Divadle J. K. Tyla jste ztvárnil operetních rolí celou řadu, aktuální je tenorista Alfréd v Netopýrovi Johanna Strausse. Které operetní tituly máte nejraději?
K mým nejoblíbenějším patří právě Straussův Netopýr, Alfréda je výborná komediální role, jako tenorista zabředává do různých operních rolí, takže zpívá při svých výstupech části známých tenorových árií z oper i jiných operet, a to mě hodně baví. Zpíval jsem v Plzni velmi rád Danila ve Veselé vdově, miluju Čardášovou princeznu, kde jsem zpíval Hraběte Boniho. Byl bych moc rád, kdyby se operety hrály víc, než je dnes zvykem, a mohli k nim tak najít cestu i mladí diváci. Mám proto vždycky radost, když na Netopýrovi vídávám v publiku i studenty a mladší generaci. Myslím si, že lidé se potřebují bavit, odreagovat se, a to přesně jim přináší opereta. Je to takový výlet do jiného, zábavného světa. V zahraničí se opereta hraje běžně, nebere se jako nějaká rarita, kterou uvedeme jen jednou za čas. Líbilo by se mi, kdyby to tak bylo i u nás.
Vy jste nejen ´opereťák´, ale také muzikálový zpěvák. Namátkou – Balada pro banditu, Les Miserables – Bídníci a Fantom opery…
Ano, tak trochu střídám žánry a těší mě to. Účinkuji ale v klasických muzikálech, které vyžadují školený hlas, i Ples upírů je v zásadě klasický muzikál. Přece jen nejsou moje výlety do muzikálového světa úplně bezhlavé.
Na začátku vaší umělecké dráhy stálo Divadlo J. K. Tyla v Plzni. Tady jste poprvé vystoupil ještě jako student pražské konzervatoře v Ženitbě Bohuslava Martinů, kterou tehdy soubor opery uváděl společně s Giannim Schicchim Giacoma Pucciniho. Oba tituly byly tehdy nastudovány ve spolupráci se studenty pražské konzervatoře.
Plzeň tehdy nabídla pražské konzervatoři spolupráci, oslovila studenty vyšších ročníků pěveckého oddělení, kteří už mohli nároky rolí splnit. Na Ženitbu hrozně rád vzpomínám. Bylo to výborné představení a nás, jako studenty, skvěle motivovalo. Dostali jsme se na profesionální scénu, naučili jsme se pracovat s dirigentem, zpívat s orchestrem. Velmi mi tehdy pomohla z hlediska vystupování na jevišti a herectví spolupráce s režisérem Josefem Novákem, moc mě naučil. Díky němu jsem se ještě jako student dostal do Švýcarska, za to jsem mu moc vděčný. Teprve s ním mě vlastně začala opera bavit. Všem nám to hrozně moc dalo. Mám pocit, že jsme byli snad jediní, kterým se taková věc za posledních dvacet let podařila. Je škoda, že něco podobného nefunguje systematicky na bázi operních studií, jak je obvyklé v zahraničí. Kdyby divadla měla taková studia, vychovala by si mladou generaci, s níž by mohly soubory přímo spolupracovat a začleňovat podle možností průběžně do představení.
Plzeň tedy vlastně byla vaším odrazovým můstkem! Jaké role a scény považujete za významné mezníky vašeho dalšího uměleckého vývoje?
Určitě pražské Národní divadlo a inscenaci opery Leoše Janáčka Z mrtvého domu, kde jsem byl obsazen do role Aljeji. Bylo mi dvacet dva let a zpíval jsem poprvé v Národním divadle – bylo to pro mě po všech stránkách mimořádné.
Cítíte se v některém z žánrů lépe, než v jiném? Je vám některý bližší?
Není. Mám je všechny rád! Zjišťuji navíc, že se samy zvláštně propojují, například právě v Candidovi. A obecněji – když chce člověk dobře zpívat muzikál, musí mít klasickou průpravu. Rovněž pozoruji, že se některé prvky z muzikálových produkcí objevují v těch operních.
Quo Vadis 
Veselá vdova
Sezóna už se chýlí ke konci, co vás ještě čeká do konce června a na co se těšíte v sezóně příští?
Budu zpívat Abdalla v Nabuccovi ve Státní opeře v Praze a v Liberci, Abdallo je malá role, ale v Plzni se chystám na Lukáše ve Smetanově Hubičce, na to se moc těším – je to krásná hudba a Lukáš jako postava je velmi svérázný lidský typ. Bude to moje první velká smetanovská role, je náročná a vím, že je to pro mě velká příležitost. Vnímám ji jako výzvu. Takové výzvy nás posouvají dál a jsem moc rád, že v roli Lukáše přišla.
