Textař, libretista a rozhlasový novinář Michael Prostějovský je autorem písňových textů pro celou plejádu našich zpěváků. V 60. a 70. letech jich napsal na 400, z nichž některé znějí z rádií dodnes – Nářek převozníka, Šípková Růženka, Pět havranů, Do re mi la, Podej mi ruku a projdem Václavák, Když písně lžou, Agáta… Studoval divadelní a filmovou vědu se zaměřením na hudební divadlo a po své emigraci do Německa počátkem 80. let měl možnost důkladně poznat muzikálové produkce jak v této zemi, tak i v Londýně a New Yorku. Osmnáct let působil jako redaktor německých rozhlasových stanic Deutschlandfunk a Deutsche Welle. Pro českou muzikálovou scénu přebásnil řadu světových titulů – Jesus Christ Superstar, Evitu, Josefa, Cats, Carousel a nyní pracuje na překladu muzikálu Mozart!, který uvede v září Městské divadlo v Brně. Řadu let jej mohou slyšet posluchači Čro2 Praha v jeho pořadu Muzikál expres a je i autorem stejnojmenné encyklopedie.
Využili jsme možnosti, že se pan Prostějovský podílel na vzniku inscenace Vévodkyně z Chicaga v plzeňském divadle a během slavnostní premiéry jsme jej požádali o rozhovor.
Pane Prostějovský, jste známý především jako textař a překladatel libret světoznámých muzikálů. Ovšem opereta je tak trochu jiným světem. Váhal jste dlouho, když vám šéf plzeňského souboru nabídl přebásnit texty písní Vévodkyně z Chicaga?
M.P.: „Když přišel Roman s termínem opereta, přiznávám, že jsem trošičku zaváhal. Přišlo mi to, že od rockové opery k operetě je jako „od Šumavy k Tatrám.“ Rozhodl jsem se ale hned v okamžiku, kdy jsem si dílo přečetl. Zjistil jsem, že to není taková ta opelichaná opereta, čímž nechci nijak urazit její milovníky, ale z mého pohledu se Vévodkyně nachází na pomezí muzikálu a operety. Taky jí Kálmán psal v době, když už se první muzikály hrály. Celé to dílo je o střetu kultur, o střetu různých dob a tehdejší mentalitě. V hudbě narážíme na boj mezi charlestonem, foxtrotem a klasickým čardášem – a to dokonce často v jednom hudebním čísle. Takže jsem si uvědomil, že v době, kdy tato opereta vznikla, řešila jakýsi aktuální problém. To přináší riziko, že jakmile tento problém ztratí aktuálnost, obehraje se. Proto byla Vévodkyně po čase vyčichlá a nezajímavá. My se na ní ale dnes díváme jako na retro a její nádherná muzika a humorný příběh si zaslouží renovaci. Takže jsme si plácli celkem rychle – já na Divadle J.K.Tyla oceňuji, že má tendenci uvádět české premiéry a tituly, které se u nás nehrály několik desetiletí.“
Máte pravdu – loni to byl Carousel, který jste mimochodem také přebásnil…
M.P.: „Já si dokonce myslím, že Carousel je možná v uvozovkách více operetou, než Vévodkyně z Chicaga. Jde o klasický muzikál ze čtyřicátých let, který bohužel doplácí na to, že je u nás naprosto neznámý, na rozdíl od ostatního světa. Viděl jsem nedávno nové uvedení v Londýně, které je nesmírně populární. Navíc je to velmi vážný příběh o setkání dvou lidí, kteří se nikdy neměli potkat. Což mám obavy, že nepřipraveného diváka mohlo zaskočit, že prostě čekal něco jiného, možná zábavnějšího.“
V minulosti jste většinou pracoval na překladu samostatně, v Ježíšovi a Evitě koneckonců ani dialogy nejsou. Nebyl to pro vás trochu nezvyk – pracovat ve dvojici s dalším překladatelem? To vyžaduje jistě rozsáhlou komunikaci mezi oběma tvůrci…
M.P.: „Bylo to trochu zvláštní, ale já dostal zakázku pouze na písňové texty a spolupráce s režisérem Meluzínem byla naprosto v pohodě. Neříkám, že bych si to nechtěl přeložit celé, už proto, že mou v podstatě druhou mateřštinou je němčina, protože žiji pětadvacet let v Německu. Ale pokud se takto pracuje na libretu ve dvojici, nemusí ti dva lidé někde spolu sedět – já většinou dodával Romanovi texty dřív a on si k tomu mohl dialogy dolaďovat.“
Konfrontovali jste nové libreto s původním překladem z roku 1928?
M.P.: “Měli jsme ho k dispozici, ale ten byl naprosto nepoužitelný – nejen archaický, ale i nezpěvný. I proto jsme dostali od majitele práv souhlas k nové úpravě.“
Vy rád používáte různé opisy i slangové výrazy, podobně jako kdysi Zdeněk Borovec. Považujete se za pokračovatele této textařské školy?
M.P.: “Pokud jsem s touto osobností srovnáván, mohu být jedině potěšen. Je to dáno tím, že jak já, tak Zdeněk Borovec, jsme měli dlouholetou praxi v textování písniček, než jsme začali dělat na muzikálech. Oba jsme, myslím, vycházeli ze stejné školy, jejíž základní kámen položili Voskovec s Werichem. Už v jednom rozhovoru jsem uvedl, že s librety to je jako s manželkami: Buď jsou věrné nebo pěkné. Velice přesný překlad bývá většinou hůře zpívatelný a méně poetický.“
V Městkém divadle v Brně se právě chystá premiéra Evity v překladu, který jste napsal už pro pražské uvedení v roce 1998. Tehdejší produkce jej nakonec nepoužila a tak posloužil k titulkům ve filmu s Madonnou. Čeká vás však ale další „velká“ práce – přebásnit muzikál Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye Mozart!, který rovněž MdB uvede v české premiéře v září. Bude to vůbec první dílo této skvělé autorské dvojice na českém jevišti…
M.P.: “Já jsem se mnoha ředitelům českých divadel snažil nabídnout Elisabeth nebo Ples upírů, ale zatím se toho trochu báli. Myslím, že je jen otázkou času, kdy se u nás tyto muzikály výrazně prosadí. Sám považuji Michaela Kunzeho vedla Tima Ricea za nejlepšího evropského muzikálového libretistu a jsem nesmírně rád, že se s oběma znám osobně. Momentálně jsem u Mozarta ve stadiu pracovních překladů, řeším nejrůznější jazykové rébusy a moc se na jeho premiéru těším.“
Děkuji Vám za rozhovor.
Foto: Pavel Křivánek /Vévodkyně z Chicaga/ a MdB
