Michael Prostějovský za posledních patnáct let do češtiny přebásnil celou řadu významných světových muzikálů. Tedy především Jesus Christ Superstar, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evita, Cats, Mozart!, Carousel a další. Dvacet let nepřetržitě pro Český rozhlas připravuje pořady Muzikál expres, které informují o historii i o aktualitách ze světa muzikálu. Pod stejným názvem vyšla před dvěma lety jeho encyklopedická kniha, jež mapuje světový muzikál od jeho vzniku do současnosti. Posledních šest let také vyučuje tento obor na katedře divadelní vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1983 žije střídavě mezi Kolínem nad Rýnem a Prahou, zúčastňuje se muzikálových symposií a udržuje kontakty s řadou předních světových muzikálových tvůrců i produkcí. Jeho zatím poslední velkou prací jsou české texty muzikálu Marguerite, který uvedlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě na začátku prosince.
V čem se zásadně lišila tvoje práce na předešlých přebásněních muzikálů a na Marguerite?
V případě Evity a Josefa jsem měl přímý kontakt na autora původního libreta Tima Rice a u muzikálu Mozart! jsem díky dlouholeté osobní vazbě k Michaelu Kunzeovi měl dokonce přímý pokyn „Napiš to tak, jak bych to napsal já, kdybych uměl česky“. Jinými slovy, možnost osobní konzultace v průběhu psaní. V případě Marguerite byl však autor Alain Boublil v přímém epicentru jeho příprav. Přesněji řečeno, za jeho osobní účasti vzniká světová premiéra zcela nové verze. Oproti té původní londýnské je kratší, akcentuje více osobní vztahy hlavních hrdinů, dochází k posunu jejich charakterů. Do pozadí ustupují reálie okupované Paříže, v níž se vše odehrává. Alain si tedy počíná tak, jak je zvyklý z New Yorku či Londýna. Vše zkouší a prověřuje na workshopech a dokonce i při zkouškách. A já musím na všechny jeho změny reagovat. A to není snadné, protože jazyková struktura češtiny je zcela jiná, než u angličtiny. V textech písní máme poněkud jinou poetiku, jsme méně přímočaří. U dialogů platí, že z těch původních musím přesně vyvodit pocity a motivace jednání jednotlivých postav a vyjádřit je v češtině. Je to dřina, ale zároveň zážitek, který mi mohou kolegové jen závidět. Podobně, jako před dvěma lety v Hudebním divadle Karlín vznikala světová premiéra amerického muzikálu Franka Wildhorna Carmen, tak vniká v Národním divadle moravskoslezském nyní světová premiéra muzikálu Marguerite, kterou by v dohledné době měli mít možnost spatřit i diváci v několika zemích kontinentální Evropy.
Jak jsi vlastně přišel k nabídce vytvořit české libreto k Marguerite?
Začínám věřit na určitou osudovost. Před více než dvěma lety jsem viděl v Londýně předpremiéru té první verze. Muzikál mě neobyčejně oslovil. Mám totiž rád vážná témata v hudebním divadle. Navíc jsem o přestávce měl možnost s Alainem Boublilem prohodit pár slov. Už tenkrát jsem si říkal, že bych rád muzikál přebásnil do češtiny. Když jsem se na počátku letošního roku dočetl, že v Ostravě připravují konkurzy na tento muzikál, posteskl jsem si, že mě tato šance minula. Pár dní na to se mi však mailem ozvala režisérka a vedoucí muzikálového souboru NDM Gabriela Haukvicová a scénograf Aleš Valášek s nabídkou spolupráce. Samozřejmě jsem neváhal a vstoupil do tohoto rozjetého vlaku.
Podle čeho si vlastně nabídky vybíráš?
Na prvním místě stojí to, aby šlo o dílo, které mám rád a které mě oslovuje. Na druhém místě je záruka, či spíše předpoklady, že inscenace bude kvalitní. Tedy, že bude divadlo spolupracovat s dobrým kreativním týmem a že pro obsazení rolí bude rozhodující kvalita pěveckého a hereckého výkonu a nikoliv to, zda interprety znají diváci z televizních estrád. Tyto předpoklady splňují v současnosti kupříkladu Městské divadlo Brno, Hudební divadlo Karlín v Praze, Divadlo J. K. Tyla v Plzni a také Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. Dříve to byly i některé soukromé pražské produkce. To v případě Ježíše a Cats. Problém však spočívá v tom, že doba lámání návštěvnických rekordů pominula a při ekonomické rozvaze počítající se stovkou či dvěma stovkami repríz soukromé produkce dnes nejsou schopné vyprodukovat muzikál superlativů s velkým živým orchestrem a jejich muzikály dostávají podobu komornějších produkcí s hudbou na playback. Tedy nejde o kvalitu srovnatelnou s Broadwayí či londýnským West Endem. Zkrátka jsme příliš malý trh. Takže dnes opět nastala doba subvencovaných divadel. U velkého muzikálu jsou totiž finance a dokonalost v přímé úměře. Platí, že samy velké peníze ještě kvalitu nezaručují, avšak bez velkých peněz se skutečná kvalita dělat nedá.
U nás existuje několik dobrých hudebních skladatelů, kteří dokážou napsat muzikál. Avšak počet libretistů a překladatelů by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Jaké vlastně musí mít člověk předpoklady, aby dokázal přebásnit nebo napsat libreto?
Je pravda, že překladatelů či nás „přebásníků“ je velmi málo. Je to možná proto, že každý chce raději objevovat vlastní témata a přicházet s vlastními nápady. „Přebásník“ je však sluhou tří pánů. Tedy autora původního libreta, hudby a češtiny, která je pán ze všech nejkrutější. V angličtině kupříkladu příliš nerozlišujeme dlouhé a krátké slabiky. Jednou „never“ zazpíváš jako „never“, jindy „nééévr“, či „nééévrrrr“ a vždy je to v pořádku. V češtině ne. Třeba slova „láska“ a „laská“ mají zcela jiný význam. A to nemluvím o přízvucích. První slabika slova na první notě v taktu je kánon. Z toho vyplývá, že „přebásník“ musí ovládat textařské řemeslo, umět zacházet s překladem a mít určité hudební vzdělání, aby se dokázal orientovat v notách. Tedy samozřejmě s partiturou umět zacházet nemusí, ale v klavírním výtahu se vyznat musí. Dalším předpokladem je bezmezná trpělivost. Já říkám, že má mozoly nejen na mozku, ale i na zadku. To vše se ale dá za pár desítek let naučit.
Jak dlouho tedy trvá přebásnění muzikálového libreta?
Jak kdy, ale řekl bych, že zpravidla pět až šest měsíců. Mohu říci, že každá muzikálová árie mi zabere asi tak týden práce.
Foto: Radovan Šťastný, NDM Ostrava (snímky laskavě poskytl dramaturg Patrick Fridrichovský)
1) Michael Prostějovský, Marie Zamora, Alain Boublil a Jiří Nekvasil
2) Sborová scéna z muzikálu Marguerite
3) Tomáš Novotný jako Armand
4) Eva Zbrožková (Marguerite) a Petr Houska (Doktor)
5) Michael Prostějovský, Patrick Fridrichovský, Marie Zamora, Alain Boublil a Jiří Nekvasil s chotí
6) Závěrečná děkovačka
