V úterý 26. března 2024 oslavila své osmdesáté narozeniny dlouholetá legendární dramaturgyně činohry DJKT Plzeň Marie Caltová. Zároveň pokřtila svou vzpomínkovou knihu Máša bez opony.
Mezi křtu hosty nechyběla radní pro oblast kultury a památkové péče města Plzeň Eliška Bartáková, člen rady Plzeňského kraje Libor Picka, obchodní ředitel Vodárny Plzeň Jan Taušl a bývalý ředitel DJKT a současný ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian. Programem provedli Květuše Sokolová, vedoucí Odboru kultury Plzeň, a ředitel DJKT Martin Otava, průvodní slovo patřilo vydavateli knihy Pavlu Hejdukovi. Podvečer svým uměním zpestřili Stáňa Topinková Fořtová, Monika Švábová, Pavel Pavlovský, Antonín Procházka, rozhovor s Mášou byl v režii Hany Šikové a Jiřího Šantory. Přišlo neskutečných 350 gratulantů, neboť Marie Caltová je nejen vynikající dramaturgyní, ale také výraznou plzeňskou osobností.
Marie Caltová spojila celý svůj život s plzeňským divadlem – je dcerou legendární divadelní fotografky Věry Caltové a scénografa Antonína Calty. Po studiích na FFUK v Praze a krátkém působení ve Scénografickém ústavu nastoupila Marie Caltová v říjnu 1968 jako lektorka do činoherního souboru DJKT. Od února 1971 zastávala pozici dramaturgyně činohry. Až do konce června roku 2019 je jako dramaturgyně podepsána pod více než 180 inscenacemi plzeňské činohry. Desítky let byla zároveň lektorkou a porotkyní na přehlídkách amatérského divadla. Přátelila se a spolupracovala s Miroslavem Horníčkem, Ladislavem Smočkem, Pavlem Kohoutem a dalšími významnými osobnostmi naší kultury, podílela se na vzniku všech komedií Antonína Procházky. Marie Caltová obdržela v roce 2010 Cenu Vendelína Budila za významný umělecký přínos v oblasti činoherního divadla, je držitelkou Umělecké ceny města Plzně za rok 2017 v kategorii Cena za celoživotní dílo.
Cenné jsou i její vzpomínky na manželství s Miroslavem Doutlíkem, režisérem a šéfem operety vyhozeným z divadla po nástupu normalizace. Do čela plzeňského souboru se Miroslav Doutlík vrátil ihned po politických změnách v roce 1989. Režisérský návrat na domácí scéně pak prožil hned 10. března 1990, kdy znovu uvedl emocionální Filosofskou historii. Posléze následovala celá řada titulů. K některým se vracel, ale objevoval i zcela nové. Tak k osvědčeným operetám jako Cikánský baron či Veselá vdova zařadil na repertoár například u nás nepříliš známou Pepinu Roberta Stolze, Lecocqovu Giroflé-Girofla, Madame Favart J. Offenbacha, skvělý muzikál Sweet Charity a také v zahraničí velmi oblíbenou Gigi. Od svého nástupu k souboru věnoval mnoho sil vyhledávání nových talentů i moderních forem hudebního divadla. V roce 1997 předal šéfovské žezlo Janu Ježkovi. Zemřel 10. srpna 2016.
Vzpomínkovou knihu Máša bez opony doplňuje řada unikátních fotografií a je k zakoupení v pokladně předprodeje ve Velkém divadle a ve večerních pokladnách Nového divadla.
