Ptáte se, proč podruhé? Protože redakční kolega Vítězslav Sladký na reprezentačním webu www.musical-opereta.cz již o připravované inscenaci napsal dopředu téměř vše – prozradil režisérovy záměry, popsal obsazení i připravované triky, a opakovat vše by nemělo smysl. Takže se budu věnovat jenom dvěma faktům:
1. Proč je vlastně Mary Poppins stále tak populární
2. Jak vyzněla první premiéra na Hudební scéně Městského divadla v Brně
Bod první: Pamela Lyndon Travers (vlastním jménem Helen Lyndon Goffová) napsala první díl svého půvabného a humorem nabitého příběhu o zázračné vychovatelce v roce 1934. Potom vydala do roku 1952 ještě trojí pokračování (další díly nebyly již tak povedené, jako první příběh, ale komerční úspěch byl nepopiratelný). Když potom v roce 1964 vyšel z Disneyho dílny stejnojmenný film, sláva populární vychovatelky doslova obletěla svět.
Možná první nápad převést příběh do divadelní podoby vzešel z bratislavského divadla Nová scéna v roce 1980. Ovšem dramaturgické plány se tehdy schvalovaly na ministerstvu kultury a na ústředním výboru komunistické strany, a tam se jim nápad nezdál ideologicky dost dobrý. Jenže v roce 1983 vyrobil Mosfilm svou hudební komedii o Mary Poppins a autor těchto řádků vyrukoval jako divadelní dramaturg s návrhem znovu. Tentokrát nápad zamítla literární a divadelní agentura LITA. Zjistilo se totiž, že v Sovětském Svazu si s autorskými právy nelámali hlavu a udělali film bez svolení. Na řádný nákup práv od autorky, dlící v té době v Británii, nebyly valuty. První divadelní provedení si tedy muselo počkat až na rok 2004, kdy po složitých jednáních s dědici (autorka zemřela v roce 1996) dostal svolení k divadelní adaptaci známý producentský dům Camerona Mackintoshe.
Bod druhý: Sobota 21. listopadu, první premiéra, tak jako v Brně často, s přívlastkem „česká“. Dívám se na obsazení u vchodu do Hudební scény MDB. Většina rolí je dvakrát až třikrát alternována. Budu tedy psát jen o obsazení, které jsem viděl. Snad někdo, někdy příště (kolegové se chystají na některou z repríz), popíše i výkony dalších protagonistů. Ten muzikál stojí za to opsat třeba třikrát jinak. Čímž vlastně naznačuji, jak premiéra dopadla a předem prozrazuji: Dopadla výborně!
Režisér představení Petr Gazdík je znám především jako výborný činoherní i muzikálový herec, nositel Ceny Thálie, dlouholetý provozovatel divadelní scény „G“ a častý asistent ředitele divadla Stanislava Moši. Kromě toho MDB často zastupoval na různých zájezdech a jednáních po světě, hojně se pohyboval po londýnských scénách. A zřejmě se učil a učil… Dnes už má všechny předpoklady, aby zvládl náročný part velkého muzikálového fláku, jakým Mary Poppins je. A skutečně nezklamal. V produkcích, nad kterými má supervizi Cameron Mackintosh, není obyčejně moc prostoru k vymýšlení nového. Autoři původní londýnské inscenace jsou svázáni s producentským domem a vyžadují u všech povolených produkcí detailní dodržení všech forem výrazu. Od plakátu přes kostým a scénu po hudební nastudování. Jak známo, Městské divadlo v Brně má v mnoha ohledech udělenou výjimku. Dokázalo již v jiných inscenacích, které převzalo od tohoto prestižního producentského domu, že výsledné kvalitě nijak neublíží odchylky v inscenaci, ba naopak, často byla produkce MDB v některých ohledech nejméně tak kvalitní, a přitom trochu jiná, jako originál (říká se to o muzikálech Oliver! a Bídníci). Režisér Gazdík však rád přiznává, že se snažil realizovat příběh co nejjednodušeji, čitelně a s důrazem na scénickou akci. Šlo o taneční výstupy, stejně, jako o herecké kreace. A to se mu skutečně povedlo. Scéna představení byla daná – tak jak ji vymyslel Bob Crowley v Londýnské inscenaci. Ovšem scénograf Petr Hloušek výborně využil technické možnosti moderně vybavené Hudební scény a tak režisér mohl s projekčním zařízením skutečně čarovat a vytvořit dokonalé iluze v příběhu.
A pak herectví: Manželský pár rodičů, George Banks, bankovní úředník (Martin Havelka) a jeho manželka Winifred Banksová (Jana Musilová) byli tak obyčejně tuctoví, ve své kreativitě přesvědčiví, že se v nich mohl shlédnout kdokoliv z diváků. Je až obdivuhodné, jak se popsaná anglikánská strohost a neschopnost „myslet srdcem“ promítla i do naší zeměpisné šířky. Despotický a nevšímavý taťka a ušlápnutá mamina se vším všudy! Je potom hezké sledovat jejich postupnou proměnu až k pohádkovému prozření (škoda že se to ve skutečnosti téměř nestává – ale jsme přece v pohádce).
Že je to pohádka komplikovaná a napínavá, dokazuje příchod přísné „druhé“ opatrovatelky dětí, paní Andrewsové (Zuzana Maurery). Je zahraná s takovou energií, tak všechny vyvede z konceptu, že místo hrůzy vytváří vlastně komično a to se v těch chvílích cení. Počítejme totiž s tím, že častým návštěvníkem tohoto muzikálu budou rodiny s dětmi.
Hezké a mile komické byly role služky Brillové (Zdena Herfortová) a sluhy Robertsona (Tomáš Sagher), s přesně načasovanými gagy, vždy neodolatelní a stále v pohybu. Partnerem a tak trochu kouzelníkem byl “všudybyl” Bert (Dušan Vitázek), typická muzikálová figura pohledného mladíka, přitahujícího hereckým výrazem i pohybem. Jeho taneční kreace lze označit bez nadsázky za příkladné.
Jako zjevení se určitě všem divákům zdály děti manželů Banksových. Netuším, kolik jim je let, ale byli to opravdu mladičtí představitelé. Jane v sobotu hrála Kristýna Kučerová, Michaela Andrej Antonín Holoubek (ejhle, jaké to umělecké jméno, a jaký se za ním skrývá talent). Je skutečně obdivuhodné, kolik se toho díky režii, všem asistentům a korepetitorům tyto děti naučily (…dětské role jsou obsazeny čtyřikrát, to musela být fuška) – přirozeně hrály, zpívaly, držely krok v tanečních kreacích s celým ansámblem. Klobouk dolů.
Není malých rolí, říkával Stanislavskij, což se zde opravdu ukázalo, protože třeba i žebravá Ptáčnice (Jana Gazdíková) nebo Admirál (Ladislav Kolář) se stali výraznými postavami v koláži celého příběhu.
Nakonec jsem si nechal Mary Poppins, kterou bravurně zahrála Alena Antalová. Zkušená herečka v divadle nějakou dobu pauzovala, protože je matkou tří dětí. A snad právě ta role matky dodala jejímu vystupování neuvěřitelný klid, pochopení, schopnost krásného vcítění. Byla to OPRAVDOVÁ a krásně pohádková chůva. Inscenátoři jí ještě přidali kouzla, běžná jenom v trikovém filmu, a tak ta Mary létala v závěru vysoko nad hlavami diváků, kterým se z toho tajil dech.
Režisér si dal záležet na tom, aby klíčové taneční scény vyšly opravdu „ve velkém stylu.“ Mohl si to dovolit, protože ansámbl Městského divadla v Brně je na takové úkoly skvěle připraven, a navíc mu pomohli choreografka Lucie Holánková a skvělý stepař Denny Ratajský. A tak taneční kreace „Skládání písmenek“ a zejména pak „Kominická scéna“ téměř v závěru inscenace patřily k tomu nejlepšímu, co lze v muzikálových domech vidět, a to nejen u nás. Těžko si lze představit, v čem by Mary Poppins mohla být na Broadwayi lepší…
Zdá se, že až příliš chválím, že používám nadměrné superlativy. Ale to opravdu k této inscenaci patří. Včetně takové “samozřejmosti”, jakou je brilantní zvládnutí hudební složky představení, od hudebního nastudování přes dirigenta (Dan Kalousek) až po jednotlivé muzikanty.
Muzikál Mary Poppins se zkrátka povedl. Věřím, že i ostatní alternace budou stejně kvalitní. Tak šťastnou cestu, Mary Poppins – na cestě k nadšeným divákům!
Foto: Jef Kratochvil
1) Andrej Antonín Holoubek, Alena Antalová, Kristýna Kučerová a company
2) Bert a Mary – Dušan Vitázek s Alenou Antalovou
3) Andrej Antonín Holoubek a Kristýna Kučerová
4) Scéna z muzikálu Mary Poppins
5) Dušan Vitázek a Martin Havelka
