Little Shop of Horrors
Recenze: Little Shop of Horrors na letním festivalu v Německu
Určitě sami sledujete, jak po každoroční letní přestávce začínají společně se začátkem školního roku divadla opět ožívat. Zveřejňují se obsazení prvních premiér, objevují se fota ze zahajovacích zkoušek a všechno nasvědčuje tomu, že nebude dlouho trvat a divadelníci zase vklouznou do svého pravidelného pracovního rytmu. Ale než se tak stane a než opravdu nastane ten večer, kdy na letních scénách spadne poslední opona, chci se ještě jednou (a letos naposledy) vrátit na Festspiele do Bad Vilblu. Tentokrát se vydáme do zpočátku ne příliš prosperujícího květinářství pana Mushnicka, jež od krachu zachránila podivná, ale ne až tak úplně neškodná rostlinka, Audrey II. Druhým muzikálovým dílem, které měli možnost diváci letošních Burgfestspiele v Bad Vilblu zhlédnout, byl totiž nesmrtelný muzikál Howarda Ashmana a Alana Menkena Little Shop of Horrors (do němčiny přeložen jako Der kleine Horrorladen, u nás uváděn před pár lety v Městském divadle Brno pod názvem Kvítek z Horroru). Aneb příběh o tom, jak může pouhá rostlinka manipulovat s lidmi a přivodit světovou zkázu.
Onu rostlinku totiž přinese do květinářství zaměstnanec Seymour, mladý naivní kluk, bezhlavě zamilovaný do své hloupoučké, trošku koketní kolegyně Audrey. Ta se ovšem schází se sadistickým zubařem Orinem, protože si myslí, že na nikoho lepšího nemá. A pak začne rostlinka, kterou Seymour láskyplně pojmenoval Audrey II. (v Bad Vilbelu vyslovováno v dialektu Audrey zwo) růst a žádat víc a víc potravy. V jejím chřtánu nakonec skončí nejen zubař Orin a pan Mushnick, Audrey II. si dělá zálusk i na svou jmenovkyni a na Seymoura samotného. A vůbec, je to kytka, toužící ovládnout svět, takže je otázka, jestli nějaký happy end lze vůbec očekávat.
Tento trošku hororový a trošku parodický muzikál slaví už od roku 1982 úspěchy jak na divadelních prknech, tak ve své filmové verzi, i když v tomto případě s alternativním koncem. Výborná groteskní komedie o masožravé kytce plná černého humoru totiž funguje ve všech jazycích a v každé kultuře dnes, stejně dobře jako před deseti nebo třiceti lety. Pokud se najde dobrý režisér, který dokáže odhadnout míru vtipu a má cit pro hororovou parodii, čeká vás bolavá bránice od smíchu a příběh plný uříznutých hlav, rukou, sežraných lidí, ale taky romantických vyznání lásky a chytlavých melodií.
Režisér Christian H. Voss je rozhodně tím, který dílo uchopil za ten správný konec. Der kleine Horrorladen je jeho již osmou inscenací v rámci tohoto festivalu a podle německých médií se řadí mezi ty nejpovedenější. Já nemůžu srovnávat s předchozími, nicméně výrok o kvalitě tohoto díla můžu jen potvrdit. Režisér udržuje tu správnou hranici, aby rozlišil, co je ještě vtipné a co už ne, umí zlehčit i vážná témata (např. násilnického dentistu), pomáhá si pomocí slovních hříček. Když například Audrey nakráčí do práce s modřinou na tváři, německy řečenou Veilchen (stejné slovo označuje i květinu, fialku), a je na to důrazně upozorněna, drží před obličejem slunečnici a tupě konstatuje, že „tohle přece fialka není.“ Označení Audrey II. jako „hlávky zelí“ nebo „obřího avokáda“ se objevuje ve více zpracováních, tohle asi nebude přímo iniciativa tvůrců, úspěch tyto vtípky ale neustále mají. A když na pokyn „najdi všechno zelené“ začnou Audrey se Seymourem do květiny vázat i několik kusů pórku, publikum téměř slzí od smíchu.
Little Shop of Horrors
Možná si vzpomínáte na nastudování v Brně, které před pár lety slavilo v Městském divadle velké úspěchy. Scéna na točně byla u obou zpracování velice podobná, tím ale veškerá podobnost končí. Snad jste si taky zamilovali šíleného pacienta Dušana Vitázka či rostlinku, zpívající jeho hlasem. V Bad Vilblu se tohoto skvělého vtipu sice nedočkáte a když Audrey II. poprvé otevře pusu, budete trošku překvapení z jejího ženského hlasu, ve finále ale zjistíte, že vám vlastně strašně vyhovuje, když Audrey II. ukazuje svou něžnou stránku. Ale na Vitázka stejně nezapomenete.
Nicméně objevíte spoustu nových tváří. A to především Krishu Dalkeho jako Seymoura. Fanouškům německého muzikálu jeho jméno asi nebude neznámé, objevil se ve dvou kultovních dílech německé scény, a to jako Lucheni a Rudolf v Elisabeth a jako Alfred v Tanz der Vampire. Role Seymoura je ovšem jak psaná pro něj. Naivní moula, trošku nešikovný a hodně zamilovaný. Kluk, jehož vnitřní krása a dobrota zpočátku vyhrává nad tou vnější, když se na něj ale déle zadíváte a strávíte s ním pár minut, nemůžete se do něj nezamilovat. Věříte mu každé slovo, každý pohled, a nejradši byste mu nafackovali, když vidíte, jak zaslepeně se stará o Audrey – první i druhou – a zapomíná přitom sám na sebe. K tomu přidejte naprosto jistý a velice příjemný hlasový projev a máte romantického hrdinu, jako když vyšije. Velmi zdařile mu sekundovala také Julia Elena Heinrich v roli květinářky Audrey, především při jejích sólových pěveckých číslech běhal mráz po zádech. Jediná drobnost trošku překážela, a to ta, že by Audrey mohla působit ještě naivněji. I když to byla blondýna na vysokých podpatcích, co se nechá mlátit přítelem, nepůsobila dostatečně hloupoučce. Pozornost a přízeň diváků si získal také Raphael Koeb jako dentista Orin Skrivelo, a to především díky svým fenomenálním pohybům ala „pavoučí muž.“ Janice Rudelsberger, Stefanie Smailes a Anja Backus ztvárnily tři děvčata, Chrystal, Chiffon a Ronette, které s nadsázkou celým příběhem provázejí. A nutno říct, že jim nechyběl ani vtip a ani pěvecká jistota. Byly výborně sehrané a všechny pěvecké party jim neskutečně ladily. Rozhodně bych je zařadila mezi zlaté hřeby večera. A vedle nich pak Sonju Herrman, která propůjčila hlas masožravé rostlince. Sledujete květináč s obrovskou kytkou s našpulenými rtíky, která to rozjíždí, jak na rockovém koncertě. A když na konci vyleze společně se všemi obětmi z rostlinky ven, aby předvedli velký zombie závěr, můžete obdivovat nejen její hlas ale i nepřehlédnutelný pohybový talent.
Stejně jako u Evity, musím i tady vyseknout poklonu zvukařům, protože, jak už jsem zmínila minule, na letních slavnostech toto není naprostou samozřejmostí. A pokud příští rok nebudete vědět, co s načatými letními večery, výlet do Německa znovu s čistým svědomím doporučuji. Der kleine Horrorladen hlásil téměř všechny reprízy beznadějně vyprodané. Jak by taky ne! Velmi brzo se rozšířilo, že pokud se na člověka usměje štěstí, bude si moct svou Audrey II. dokonce odnést domů. A je to tak! Na každé z repríz se připravilo kolem dvaceti malých květináčků a ty se rozdávaly v publiku. Takže, až budete v novinách znovu číst o katastrofách v Německu, a bude to specifikováno na okolí Bad Vilblu, vězte, že je to možná jen díky malé rostlince, která opět vycítila svou šanci!
Little Shop of Horrors
Foto: Eugen Sommer
