Letošní divadelní sezona se pomalu stává minulostí. Nepočítáme – li stále oblíbenější open air produkce, čeká nás poslední premiéra v rámci žánru muzikálu a operety. Tou bude slavný Cikánský baron Johanna Strausse ml. na scéně Slezského divadla v Opavě v neděli 25. června 2017.
Světovou premiéru měl měl Cikánský baron 24. října 1885 v Divadle na Vídeňce. Libreto napsal Ignatz Schnitzer podle povídky Saffi od Móra Jókaie. Libretista Schnitzer upravil příběh, zvýraznil hlavní mužskou postavu, posílil cikánské a vojenské prvky. Opereta poukazovala na boj za habsburský panovnický rod, na vítězství a také odměnu bojovníkům. Tato témata byla žhavá i v době premiéry. Rakousko zavedlo všeobecnou vojenskou povinnost a docházelo k semknutí vládnoucích tříd Rakouska a Uherska. Strauss cítil při psaní tohoto díla také jakousi politickou odpovědnost. V dopise libretistovi napsal: „Vstupní pochod musí být velkolepý, vždyť tu zobrazujeme rakouské vojsko a lid v radostné náladě nad dobytým vítězstvím!“ Příznivci operety především oceňují pestrost situací, výrazovou škálu hudebních témat, lyrické emoce. Operetní hity Cikánský baron jsem já!, Kdo nás oddal?, kvalitní libreto a skvělá kompozice valčíkových melodií zaručily ohromný úspěch díla až do dnešní doby.
V Praze se Cikánský baron objevil poprvé 2. května 1886 v rámci měsíčního hostování souboru Divadla Na Vídeňce v tzv. Německém prozatímním divadle, což bylo karlínské Theater Variété, dnešní Hudební divadlo v Karlíně. Hosté přivezli kromě novinky od Strausse ještě jeho Netopýra a Noc v Benátkách a Millöckerova Žebravého studenta. Nejvíc se ovšem hrál ovšem Cikánský baron, který byl uveden devatenáctkrát: „Není významnější než ostatní operety téhož skladatele, nabízí však obměnu v tom, že kromě valčíkových a polkových rytmů, v nichž je, jak známo, Strauss nevyčerpatelný, je také hojně zastoupena maďarská národní hudba a kromě veselých prvků je zde také víc vážnějších a lyrických,“ psal Prager Tagblatt 3. května 1886.
Hlavním hrdinou operetního příběhu Cikánský baron je mladý šlechtic Šándor Bárinkay, který po létech vyhnanství přichází převzít majetek a pozemky po svých předcích. Bohatý prasečkář Koloman Župan se Šándorovi vysmívá, protože pozemky jsou bezcenné a součástí dědictví je cikánská vesnice. Bárinkay požádá Župana o ruku jeho dcery Arseny, ale i ta se mu vysměje – takového chudáka nechce, její nastávající musí nejméně baron! Cikáni ze vsi si zvolí Šándora za svého vůdce. Šándor se zamiluje do cikánské dívky Žofky (Saffi), se kterou se po cikánském způsobu ožení. Na starém hradě spolu najdou starý turecký poklad po předcích Šándora. Župan požaduje, aby poklad byl úředně zabaven. Mezitím však vypukne válka a do vesnice přijíždí verbovat vojáky plukovník husarského pluku hrabě Homonay. Čipra, stará cikánka, oznámí a dokumentem doloží skutečný původ Žofky – je tureckou princeznou a dědičkou pokladu! Šándor je zmatený, protože Žofku miloval jako prostou a chudou dívku. Nechá se v čele svých věrných cikánů naverbovat k husarům. Po válce je Šándor za své bojové zásluhy jmenován baronem. Tím se stal pro Žofku rovnocenným partnerem a jejich láska nemá překážky.
V Opavě se těší Straussovy operety velké oblibě. Před pěti lety tu nastudovali oblíbeného Netopýra, nyní se na scénu vrací Cikánský baron. Hudebního nastudování se ujal dirigent Petr Šumník, režie a choreografie Dana Dinková. V hlavních rolích vystoupí J. Nociar, D. Růžička, T. Kavecká, B. Sabella, L. Pavlovič, B. Čechová, M. Kubečka, J. Tolaš, Š. Maršálová, I. Tichá, R. Medňanský, V. Maliňák, Z. Kapl, A. Vovk, V. Morys, L. Olma a další.
Foto ze zkoušek: Slezské divadlo Opava