Rocková opera Jesus Christ Superstar Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice je pokládána za přelomové dílo světové muzikálové literatury. Autoři zvolili celozpívanou formu příběhu, bez dialogů, kde veškerá poselství známého biblického příběhu tlumočí prostřednictvím hudby. Pár líbivých popových písní často střídá burácivý rock, do té doby v muzikálu ne až tak obvyklý. Od počátku bylo zřejmé, že dílo může vyprovokovat k odsudku katolickou církev, takže bylo nejdřív vydáno na gramofonovém albu. Na divadelní pouť se “rocker” Ježíš vydal 12. října 1971 z newyorského Mark Hellinger Theatre, kde zaznamenal 711 repríz. Ještě daleko úspěšnější byl muzikál následně v Londýně, kde se v divadle Palace odehrál během osmi let celkem 3.537 krát! Až do roku 1994 byl Ježíš v Londýně nejdéle uváděným muzikálem, pak jej postupně předstihli Bídníci, Fantom Opery a Cats. V dalších letech se dílo stalo jedním z nejúspěšnějších muzikálů po celém světě, a to nejen v Evropě a Americe, ale také v Asii. Muzikál byl rovněž dvakrát zfilmován – poprvé se dostal na sříbrné plátno v roce 1973 v režii Normana Jewisona, podruhé jej natočili v roce 2000 Nick Norris a Gale Edwards.
V Čechách měl Ježíš premiéru v pražském Divadle Spirála, kde se stal dosud nejúspěšnějším zahraničním muzikálem, později jej nastudovalo ještě Městské divadlo v Brně a Hudební divadlo Karlín. Jednadvacet let po premiéře JCS v pražské Spirále se dočkal tento legendární muzikál i svého slovenského uvedení v Bratislavě. A to na scéně komorního Divadla Tower Stage. Režisérem a choreografem inscenace je našemu publiku důvěrně známý Ján Ďurovčík, který tento projekt nejen zaštítil, nýbrž si jeho prostřednictvím splnil svůj mnohaletý sen.
“Nutno říci, že bratislavský Ježíš je přes skromné technologické možnosti divadla velmi moderním a profesně vybroušeným nastudováním. Po hudební stránce znamená vlastně návrat ke kořenům, tedy k syrové rockové podobě díla, jak jej pamětníci znají z původní gramofonové nahrávky. Tentokrát ovšem s technickými možnostmi sound designu současnosti. Sólisty doprovází pouze šestičlenný orchestr, který však interpretuje malou autorizovanou partituru skladatele Lloyda Webbera,” vysvětluje muzikálový dramaturg a publicista Pavel Bár.
“Celý příběh je představován nadčasovým posunem do současnosti a v soudobých kostýmech. Scéna je minimalistická. Tvoří ji jakési kovové lešení o několika patrech. V tom nejvyšším jsou umístění hudebníci, na nižších úrovních se samozřejmě hraje a zpívá. Hlavním scénickým efektem jsou početné variace světelných křížů, které symbolizují vlastní příběh a umocňují dojem z celého představení. Občasné oslňování diváků v amfiteátrovém hledišti je pak efektem záměrným a sugestivním. Kostýmní zcivilnění hlavních postav umocňuje nadčasovost. Ponský Pilát coby vášnivý hráč kulečníku, Král Herodes coby kabaretiér, to jsou velmi vtipné případy jmenované za mnohé další. Rovněž taneční scéna symbolizující bičování, při kterém Ježíš svoji bolest prožívá nikoliv na forbíně jeviště, nýbrž na zmíněném lešení v jeho pozadí, dokazuje, jak odhistorizování výpravy a režijního pojetí nemusí být vlastnímu dílu na škodu,” míní autor českého přebásnění, textař a muzikálový historik Michael Prostějovský.
Autorem slovenského libreta je pak zkušený bard slovenských textařů Ján Štrasser. Slovenština je patrně ještě větším oříškem pro překladatele muzikálů než čeština a Štrasser se se svým úkolem vypořádal více než se ctí. Libreto je zpěvné a přesně dodržuje myšlenky originálu. Ján Ďurovčík, režisér a choreograf slovenské premiéry JCS obsadil do hlavních rolí současnou slovenskou pěvecko-hereckou špičku. Ježíše alternují Patrick Vyskočil a Roman Tomeš, Jidáše hraje Ján Slezák. V roli Máří Magdaleny se střídají Nela Pocisková a Katarína Hasprová. Jmenovat bychom mohli i další, u nás však takřka neznámé interprety. Představení působí velmi kompaktně a ani omezené množství company neubírá na diváckém zážitku.
ČLÁNEK VZNIKL VE SPOLUPRÁCI S AGENTUROU MUSICAL MEDIA
Foto: Martin Kováč
