V sobotu 13.7. po 19 hodině se areál lednického zámku začal nebývale zaplňovat. Lidmi z blízka i z daleka. Těmi, kteří v Lednicko-valtickém areálu trávili svou dovolenou a chtěli si zpříjemnit dlouhé večery, i těmi, kteří do malebného městečka na jihu Moravy zavítali za konkrétním účelem – návštěvou muzikálu Zorro. Ten do Lednice (po loňském úspěchu s dílem Jesus Christ Superstar) přivezlo Městské divadlo Brno ve spolupráci s agenturami S Promotion a Rag Time. Už z dálky bylo slyšet z reproduktorů hudbu hudební skupiny Gipsy Kings, která měla za úkol dopředu navodit atmosféru večera. Při vstupu do prostranství zahrady, ten večer vyhrazené pro diváky představení, bylo k vidění mnoho skupinek lidí různého věku, postávajících s pivem v jedné ruce a repelentem v druhé, kterak se pohupují do rytmu španělské hudby.
Něco po půl deváté, když už se lidé na židlích začali ošívat – otázkou je, zdali to bylo nedočkavostí na představení či marným bojem proti všudypřítomným komárům – vylezli na vyvýšené posedy po boku jeviště dva trumpetisté a na scéně se objevil kytarista. Tři muzikanti, kteří originální nahrávku Gipsy Kings obohacovali živou hudbou. Chvíli na to se ze stran začali na louce hemžit roztančení cikáni, kterým ten večer patřil, a kteří chtěli vyprávět příběh o jednom, zprvu lehkomyslném chlapci, jenž se díky své odvaze a odhodlanosti stal hrdinou. Celé představení bylo venkovním podmínkám přizpůsobeno velice dobře. Objevuje se v něm spousta triků, jako například efektní mizení Zorra, i ty ale po technické stránce fungovaly. To, že scéna nebyla kompletní, inscenaci rozhodně neubralo. Naopak, venkovní atmosféra ještě umocnila její kouzlo. Malou výtku ale zmínit musím. Hlediště bylo uspořádané ve čtyřiceti řadách, vstupenky nepatřily mezi nejlevnější, pohybovaly se v cenových kategoriích mezi pěti až osmi sty za lístek. Proto byla docela škoda, že se značná část představení odehrávala pod jevištěm, tudíž zážitek z ní mohlo mít maximálně prvních pár řad. Pro mě, která jsem představení viděla i v divadle, to problém nebyl, chvíli jsem prostě jen poslouchala, ale pokud bych produkci navštívila jako regulérní platící divák, asi bych odcházela malinko zklamaná. Nepomohla ani plazmová obrazovka, která byla umístěná na boku jeviště. Její obraz se nedal považovat za dobrý, a když jej člověk chvíli detailně pozoroval, byl i zpomalený oproti dění na jevišti. Není příjemné se dívat na rozmazaný detail obličeje dívky, která otvírá pusu úplně jinak, než do textu, jenž se právě dostává k divákovým uším. Tohle jsou ale jen detaily, které se dají vyřešit téměř okamžitě, pokud je na ně člověk upozorněný. Doufám tedy, že se příští rok organizátoři poučí a vizuální dojem z představení bude stejně dobrý jako ten akustický. Zvukaři totiž odvedli výbornou práci, bylo rozumět i textům sborových písniček, což někdy bývá problém.
Při open air produkcích je vždy největším strašákem počasí. Nutno podotknout, že jak meteorologické předpovědi, tak skutečnost všem hrála do karet. Žádný tropický pařák se sice nekonal, zároveň ale nebyla potřeba pláštěnek. A pokud bylo někomu trochu chladněji, deka to spolehlivě vyřešila. Jediné, co bylo trochu nepříjemné, byly v první půlce téměř atentátní nálety komárů od blízkého jezírka. Repelenty nepomáhaly a otravný hmyz poletoval nad diváky celou první půlku představení. Asi i zástupce fauny chtěli zadarmo vidět představení. Nicméně herci se tím nenechali v žádném případě rozhodit, dokonce představitel Zorra, Lukáš Janota, využil jejich přítomnosti pro svůj vtípek o „nemoci z Panamy, která se přenáší uštknutím velkého krvežíznivého komára,“ a sklidil nevídaný úspěch. Již zmíněnému Janotovi zdařile sekundovali Dušan Vitázek jako jeho bratr Ramón, Ivana Vaňková v roli cikánky Inéz, Viktória Matušovová jako Diegova osudová láska Luisa či Milan Němec – nemotorný a nešťastně zamilovaný seržant García.
Kousek Španělska na jihu Moravy. I tak by se dal označit velice povedený sobotní večer. Představení bylo velice úspěšné. Téměř plné hlediště nadšených diváků Zorra přijalo s obrovskými ovacemi. Může za to jistě i dobrá reklama a skvělý výběr představení, které je svým tématem i zpracováním pro veřejnost přitažlivé. A co si budeme namlouvat, značka MdB má ve zdejších poměrech také punc jisté kvality. Není proto divu, že tahle spolupráce zámku Lednice, brněnského divadla a agentur Rag Time a S Promotion bude pokračovat i nadále. Zatím je vše ve fázi jednání, ale snad můžu prozradit, že příští léto se diváci mohou v zahradě lednického zámku s největší pravděpodobností těšit na muzikálové zpracování francouzského románu Viktora Huga – Les Misérables. Bídníci se jistě už těší a doufejme, že Jean Valjean sklidí stejné ovace jako tajemný Diego de la Vega, jenž si tajemně nechává říkat el Zorro.
Ilustrační foto: Jef a Tino Kratochvilové, produkce muzikálu Zorro a archiv redakce
