Netradiční pohled na fenomén operety a její vrcholné období, tedy druhou polovinu 19. století, přinesl pořad Zlatý věk operety v Plzni, který se konal v rámci jubilejního 35. ročníku kulturního festivalu Smetanovské dny. Mapoval hudebními čísly a mluvenými vstupy osudy ´lehkonohé múzy´ v Čechách a zejména v západočeské metropoli. Plzeň totiž byla prvním městem po Praze, kde vznikla stálá česká scéna. U publika se setkal koncert se srdečným přijetím, diváci nešetřili potleskem. Přední členové opery Divadla J. K. Tyla v Plzni sopranistka Radka Sehnoutková a barytonista Dalibor Tolaš spolu se sólistou opery pražského Národního divadla tenoristou Jaroslavem Březinou si publikum získali výbornými pěveckými i hereckými výkony. Bylo jasné, že si s operetou rozumějí, však už na svém kontě řadu operetních rolí mají. Celý koncert oslovil publikum svou profesionalitou, optimismem a bezprostředností.
Pořad připravila tentokrát autorská dvojice. Dirigent Ivan Pařík (jeden ze zakladatelů Smetanovských dnů), který hudební čísla s pěvci nastudoval a celý večer je doprovázel na klavír. A publicistka Gabriela Špalková, která fundovaně uváděla kuplety a duety krátkými vstupy, z nichž se publikum dozvědělo zajímavosti o počátcích operety vůbec, ale i o jejím pronikání na české scény. Především pražskou a plzeňskou. Fakta střídal odlehčující humor, citace z dobového tisku zdařile dokreslovaly kolorit doby. Mluvilo se i o tom, jak oficiální kulturní kruhy nevítaly operetu právě s otevřenou náručí, neboť ji vnímaly jako něco nedůstojného. Ale publikum operetu chtělo. A francouzští, rakouští, němečtí i čeští autoři skládali nová a nová díla tohoto žánru. Jaká je jejich pestrost, melodické bohatství a jak živé jsou, ukázala všechna čísla koncertu, jehož dramaturgie byla velmi nápaditá. Ve Studiu plzeňského rozhlasu zněly melodie z operet známých, ale i z těch, s nimiž se vzhledem ke skomírající operetní produkci v našich zeměpisných šířkách má divák šanci setkat na jevišti jen zřídkakdy.
Výstupy byly řazeny chronologicky a přibližovaly operetní produkci uváděnou v obou plzeňských divadlech, v českém i německém. Jacques Offenbach kraloval našim scénám zcela jednoznačně až do Straussovy éry, a proto koncert zahájil pekelný kvapík, na nějž se tančí proslulý kankán z Offenbachova Orfea v podsvětí. Diváky potěšil následně slavný Paridův soud z Offenbachovy Krásné Heleny v podání Jaroslava Březiny. Koncert však nebyl ´obyčejným´ koncertem, ale i trochu divadlem, a jak se postupně ukázalo, divadlem velmi zábavným. Nápadité a vtipné rekvizity dokreslovaly jednotlivá hudební čísla, uměřené, přirozené herecké akce všech účinkujících jen podtrhly celkový efekt. Radka Sehnoutková přišla jako půvabná pošťačka Kristl z Zellerova Ptáčníka s trumpetkou a pošťáckou taškou přes rameno, z níž k potěšení publika vytáhla dopisy a přítomným je rozdávala. A v Rosalindu ze Straussova Netopýra se proměnila díky masce a rudému boa. V jejím podání si diváci vychutnali i Aleluja z Hervého Mamzelle Nitouche a několik duetů. Jaroslav Březina dokázal být nejen výborným Paridem, ale i Caramellem z Noci v Benátkách, když zapíval krásný Lagunový valčík a také námořním kadetem Henrim z Heubergerova Plesu v opeře ve slavném duetu s Hortenzií. Velmi atraktivní byl rovněž duet Mia bella Fiorentina ze Suppého operety Boccaccio. Také Dalibor Tolaš opět prokázal, že je nejen výborný zpěvák, ale i herec. Ať to bylo v kupletu Dona Boléra z Lecocqovy operety Giroflé-Girofla, nebo ve vstupní písni Ollendorfa z Millöckerova Žebravého studenta.
Koncert uzavřel blok melodií z operet Oskara Nedbala Polská krev a Vinobraní. Po duetu Heleny a Zaremby zazněla píseň Bogdana z Vinobraní a celý výlet do světa operety uzavřel proslulý ´kavalírský valčík´ Heleny a Bola opět z Polské krve, která měla v Plzni svoji českou premiéru. Koncert s potřebnou dávkou elegance potěšil krásnou hudbou, pobavil a přinesl dobrou náladu i radost. A také ukázal, jak pestrý svět operety je. Je přece tolik atraktivních operet, kterým by publikum rádo tleskalo a které by mohly opět ožít na našich jevištích!
Foto: Archiv Plzeňské filharmonie