Mimořádný Podzimní koncert Plzeňského orchestrálního sdružení, který se konal 27. listopadu ve společenském sále Vodárny Plzeň za účasti radní pro kulturu města Plzně Elišky Bartákové, přivedl na jedno pódium významné osobnosti plzeňského kulturního života. Dlouholetou sólistku opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, sopranistku Lilku Ročákovou a porevolučního šéfa plzeňské opery a jejího dlouholetého šéfdirigenta, zakladatele festivalu Smetanovské dny, Ivana Paříka. Koncert se konal i u příležitosti půlkulatého životního jubilea pěvkyně, která na koncertě také s velkým úspěchem vystoupila.
Dramaturgicky zajímavý program Podzimního koncertu přinesl v působivém podání členů tohoto komorního smyčcového orchestru skladby světových i českých skladatelů od baroka po 20.století. Ivan Pařík o každé z nich fundovaně a poutavě promlouval k publiku, jež zaplnilo prostorný sál do posledního místa. Přítomné čekal skutečný hudební zážitek – členové orchestru, vesměs hráči, kteří se hře na hudební nástroj věnují ve volném čase vedle vlastního občanského povolání, podali pod taktovkou renomovaného dirigenta obdivuhodný výkon. Hráli s maximálním nasazením, skladby v tomto hudebním nastudování podali v působivě vypracované plasticitě zvuku a výrazu, která vyzdvihla jejich někdy i skrytou melodičnost.
Večer zahájila raná hravá Sinfonia II D dur Felixe Mendelssohna – Bartholdyho (1809-1847) a následovalo Adagio a fuga c moll, KV 546 Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791). Atraktivní byl přístup k provedení tohoto hudebně komplikovaného Mozartova díla. Ivan Pařík nejen o fuze pohovořil, ale zahrál s orchestrem nejprve fugové téma ve všech podobách, aby posluchačům tuto hudební formu ještě lépe představil. Jeho přístup měl u publika velký ohlas. Při vlastním provedení už pak stačilo jen číst v hudbě jak v otevřené knize. Po dílech světových komponistů zazněla v podání Lilky Ročákové česká hudba. A to duchovní kantáta vynikajícího českého skladatele Josefa Antonína Plánického (1691-1732) z jeho dvanáctidílného souboru Opella ecclesiastica z roku 1723. Lilka Ročáková působivě přednesla za doprovodu orchestru a Ivana Paříka, který dirigoval od cembala, opellu primu „De amore erga Deum“ (O lásce k Bohu) a publikum nešetřilo srdečným potleskem. Pogratulovat přišla Lilce Ročákové Eliška Bartáková a další posluchači z řad publika. Pěvkyně všechny odměnila přídavkem, za klavírního doprovodu Ivana Paříka zazněla v jejím procítěném podání árie Rusalky ze stejnojmenné opery Antonína Dvořáka.
Plzeňské orchestrální sdružení, Ivan Pařík 
Eliška Bartáková, Ivan Pařík, Lilka Ročáková
Druhou polovinu koncertu uvedlo éterické Adagio pro smyčce z roku 1938 Američana Samuela Barbera (1910-1981), jedno z jeho nejznámějších děl. A koncert vygradoval Simple Symphony, op. 4 – Jednoduchou symfonií čelného britského skladatele, jedné z nejvýraznějších světových skladatelských osobností 20.století Benjamina Brittena (1913-1976). Publikum ocenilo výkon orchestru dalším neutuchajícím nadšeným aplausem, který nezůstal ani tentokrát neoslyšen – na závěr jako přídavek zaznělo znovu atraktivní Playful Pizzicato (Hravé pizzicato) ze Simple Symphony. Podzimní koncert byl vzácným setkáním se skutečnou hudbou. Hudbou, která je při takovém nastudování čitelná, působivá ve své síle a která se hluboce dotýká lidských srdcí.
