Na Malé scéně uvedl v premiéře soubor opery Divadla J. K. Tyla inscenaci soudobé dětské opery Jiřího Temla Kocour v botách. Bylo to poprvé, co byla uvedena jevištně a její původně koncertní verzi autor pro plzeňské provedení výrazně přepracoval. Svěží a posluchačsky přístupné dílko o kocourovi, jenž se učí francouzsky místo toho, aby chytal myši, režírovala Lilka Ročáková Rybářová. Hudebně dílo připravil a na klavír výborně doprovází Martin Marek. Řekněme rovnou, že vzniklo atraktivní optimistické rodinné představení, které má široké publikum rádo.
Lilka Ročáková Rybářová byla také iniciátorkou dramaturgických změn a úprav původní partitury. A tyto úpravy dílu nesmírně prospěly. Dodaly mu švih, pestrost a spád. Vznikla nová postava Vypravěče, který komentuje děj spolu s dětským sborem, dětské party byly upraveny pro dospělé sólisty, byla dokomponována baletní hudba pro tančící myšky, které se prolínají celým dějem.
Celková režijní koncepce s přitažlivým výtvarným rámcem (scéna a kostýmy Ivana Ševčík Miklošková) vtiskla inscenaci neodolatelné kouzlo. A sólisté spolu s dětským sborem a malými tanečníky v myších kožíšcích (choreografie Petra Parvoničová) dodali Kocourovi v botách kouzlo nakažlivé bezprostřednosti. Byť se hraje na Malé scéně, směle můžeme jevištní provedení charakterizovat jako výpravné. Hraje se na víceúrovňové scéně, dětský sbor v civilním oblečení z pavlače pozoruje a komentuje pohádkový příběh odehrávající se na scéně. Jednoduchý příběh o Kocourovi, jenž se vydává s ševcem Frantíkem do světa hledat štěstí, je vyprávěn s humorem a lehkou nadsázkou, která se nevtíravě odráží i v efektních kostýmech s originálními rokokovými parukami a v řadě hravých detailů – klepadlo na koberce se mění jednoduchým trikem v řeku, obr představuje v jedné chvíli současně sebe samého i hrad. Atmosféru podtrhuje i citlivé nasvícení (Antonín Pfleger).
Režisérka měla šťastnou ruku také v obsazení sólových rolí. Publikum se v nich setká se svými oblíbenými zpěváky, které zná z předchozích režisérčiných inscenací. A ocenit může nejen pěvecké provedení, ale i výborné herecké výkony. Pěvecké party celkově jednoduššího charakteru jsou kombinovány s prózou a tyto přechody nečinily zpěvákům žádné obtíže. Dbali na artikulaci, takže bylo všem výborně rozumět. Role jsou pečlivě vypracovány po hudební i herecké stránce. Lilka Ročáková Rybářová dokáže zpěváky výtečně vést a vtisknout každé postavě její vlastní charakter. Pohybově výborná Ivana Klimentová je neodolatelným Kocourem. Mimikou i gesty vytváří skutečného zvířecího hrdinu, ze kterého nemůže dětské publikum spustit oči. Bezprostřednost a snadné navazování kontaktu s diváky bohatě zúročil v postavě Vypravěče Miro Bartoš, který je v tomto typu rolí jako doma. Martin Švimberský získal v roli Frantíka další výraznou příležitost a dokázal jí jak se patří využít. Ve svém jevištním projevu je zcela přirozený, zahraje rozčileného mládence, který doma se vším praští, aby se vydal za štěstím. Ale na svém putování bývá náhle nerozhodný a nebýt Kocoura, kdo ví, zda by to štěstí našel. Nefalšovaný francouzský šarm vtiskla lehce koketní půvabné princezničce Petra Šintáková. Roman Dušek k nepoznání ukryt v nápaditém kostýmu dal svému Obrovi žádoucí monumentalitu a vážnost, Královi pak potřebnou míru odlehčení Jiří Langmajer. Razantní hospodyni honící plácačkou na koberce kocoura odmítajícího lovit myši si s chutí zahrála a zazpívala Andrea Frídová. Inscenace Kocour v botách je určena pro dětského diváka. Ale potěší i dospělé, kteří hledají v divadle radost, krásu, ocení nápaditost a originalitu. Lilka Ročáková promítla do této inscenace své zkušenosti z předchozích diváky oblíbených inscenací – Mozartova Bastiena a Bastienky, O Rusalce (úprava Dvořákovy Rusalky) a Žvanivého Slimejše J. Pauera, který se stále hraje za neutuchajícího zájmu malého i velkého publika na Malé scéně. Novou inscenaci další dětské opery si proto rozhodně nenechte ujít. Je příjemným pohlazením po duši.
Foto: Pavel Křivánek
