Foto: Barbara Pálffy/Volksoper Wien
Vídeňská Volksoper je stále Mekkou operetních fanoušků, na svém repertoáru má celou řadu titulů lehkonohého žánru. Inscenovány jsou v různých pojetích. Vidět tu můžete například v současném hávu inscenovaný Heubergerův Ples v opeře, na konci sezóny měl premiéru Gasparone, v originální a rovněž moderní podobě. A na repertoáru má Volksoper stále ryze klasické, takřka učebnicové představení Netopýra Johanna Strausse. Spolehlivě plnil hlediště i v uplynulé sezóně.
Výpravná, velkoryse pojatá inscenace režiséra Roberta Herzla se drží na repertoáru Volksoper už pěknou řadu let. Poprvé Herzl režíroval a inscenoval Netopýra na scéně Volksoper v roce 1993, znovu v roce 1999 a nyní tuto inscenaci nově inscenoval podle původního konceptu Heinz Zednik, premiéru měla, samozřejmě v novém nastudování, 29.12. 2006. Ovšem výprava, kulisy a celkové pojetí zůstalo zachováno. Netopýr má tedy všechno, co potřebuje, aby jeho vtip, šarm, elegance, noblesa a geniální humor vynikl. Inscenace má švih, žádný hluchý bod či ustrnutí ve vývoje děje.
Působivá výprava (scéna Pantelis Dessyllas, kostýmy Doris Engl podle originálních návrhů Evelyn Frank) dává ději odpovídající rámec, vytváří působivou atmosféru od prvních okamžiků. Realistická je scéna, elegantní jsou kostýmy, které odpovídají charakteru a typu jednotlivých postav. Na tomto půdorysu se rozehrává nesmrtelný příběh o žertu, lásce, flirtu a kouzelné lehkomyslnosti plný převleků, který začíná v noblesním domě rentiéra Eisensteina, rozvíjí se na plese rozmařilého Prince Orlofského a končí ve vězení všeobecným smířením s holdem šampaňskému.
Režie je vypracována do nejmenšího detailu, nejde na úkor hudebního provedení. A i když vezeme v úvahu fakt, že se všichni se svými rolemi nepochybně zcela sžili, je zřejmé, že vedení herců je zcela promyšlené, každá herecká akce je pečlivě vypracována a vždy plně odpovídá hudbě. Nikdo z pěvců nepřehrává a stejně tak nezůstává své roli nic dlužen.
Foto: Barbara Pálffy/Volksoper Wien
První dějství je skvěle rozehráno perfektně promyšlenými komediálními scénami s Eisensteinem a Alfrédem. Okamžitě uvede publikum do správné nálady. Ruku v ruce jde s režií choreografie (Lili Clemente, Susanne Kirnbauer), což je již v prvním dějství zcela zřejmé. V dějství druhém skvěle vyniká velká plesová scéna u Prince Orlofského. Plynulou proměnou se jeviště mění ze salónu na prostorný, vzdušný taneční sál, kde plně vyniká elegantní taneční kreace. Originálním způsobem se do choreografie ale posléze zapojují ústřední páry, tím nepůsobí balet jako prvek ´navíc´ či jen pro efekt připravený baletní výstup. Potřebnou atmosféru vytváří i zdařilé pojetí role Prince Orlofského, jenž má skutečně charakter velkého zpovykaného dítěte, které je zvyklé přezíravě vévodit společnosti a bavit se jejími výstřednostmi. Snad jen Rosalindinu čardáši chybí jeho charakteristická sebevědomá jistota a dravý temperament. Rosalindu totiž nechává režie během zpěvu omdlévat a znovu se vzchopit. Výstup tak ztrácí na své živelnosti, byť je čardáš zazpíván sebelépe. Neméně excelentní je třetí dějství ve věznici. A bezkonkurenční je výstup Froschův, který si plně vychutná vzhledem k četným politickým narážkám a slangovým výrazům domácí publikum. Ale v podání Borise Edera je především Froschova scéna hereckým koncertem, který ocení i zahraniční divák, i když nemusí textu vždy porozumět. Jeho herecká kreace je totiž sdělná a vtipná sama o sobě. Vynikající herecké a pěvecké výkony mají být na scéně Volksoper samozřejmostí. A v Netopýrovi také byly. Orchestr pod taktovkou Alfreda Eschwé přinesl skutečného vídeňského Strausse, s příkladnou dynamikou, tempy a lehkostí. Výborní byli všichni sólisté – výrazný Thomas Sigwald jako Gabriel von Eisenstein, Marco Di Sapia jako poťouchlý manipulátor Dr. Falke, elegantní Ulrike Steinsky v roli Gabrielovy ženy Rosalinde či Elisabeth Schwarz jako Adéle, služebná mnoha tváří. Szabolcs Brickner dal Alfrédovi nejen hlas, ale i potřebnou dávku komiky, a výborná byla Martina Mikelić jako charismatický Princ Orlofsky. O skvělém Borisi Ederovi jako Froschovi už byla řeč. Výborně dotvořili celek další umělci. Martin Winkler jako ředitel věznice Frank, Stefan Tanzer jako Iwan a K. M. Ebner jako Dr. Blind a Idu ztvárnila půvabně Klaudia Nagy. Kvalitní byly též sbory nastudované Thomasem Böttcherem.
Tento Netopýr jasně dokazuje, že kvalita nestárne, a to ve smyslu titulu i jeho provedení. Že pečlivě vypracované herecké akce a správně načasované a vyvážené gagy jsou nezbytné k vyznění díla, v tomto případě elegantní, noblesní komiky. A že klasicky koncipovaná inscenace není nic, co by patřilo do starého železa. Nadšený ohlas publika je toho nejlepším důkazem. Rozhodně stojí za to se za tímto Netopýrem i v příští sezóně do Vídně vypravit.
Foto: Barbara Pálffy/Volksoper Wien
