Česká muzikálová zpěvačka, herečka a tanečnice Karolina Gudasová se narodila do sportovní rodiny 12. srpna 1992 v bavorském Mnichově. Původně chtěla být krasobruslařkou, což jí znemožnila skoliosa páteře. Zkusila zpěv a udělala dobře – ve třiadvaceti letech je nominovaná za roli Wendly Bergmanové z inscenace Divadla J.K. Tyla v Plzni Probuzení jara na Cenu Thálie. Studuje muzikálové herectví na Konzervatoři Jaroslava Ježka a hraje krom plzeňského divadla také v Semaforu či v pražských divadlech Broadway a Hybernia. Dost důvodů, abychom talentovanou a krásnou herečku požádali o rozhovor.
Karolíno, pocházíte ze sportovní rodiny. Věnovala jste se krasobruslení i gymnastice. Jak jste se vlastně dostala ke zpěvu a k muzikálu?
K.G: “Ke zpěvu mě dostala náhoda a zdravotní problémy. Od malička jsem sportovala, krasobruslila, hrála na piano…. Ve třinácti letech mi zjistili skoliosu a musela jsem přestat. A tak jsem hledala něco, co by mi zaplnilo volný čas – a zpěv se zdál jako dobrá varianta. Musím, ale říct, že mě to v základní umělecké škole vůbec nebavilo, ani ne po roce jsem toho nechala a začala opět tančit. Až náhoda, že jsem pošla konkurzem do divadla Semafor, mě dostala zpět ke zpěvu a tím pádem i k hudebnímu divadlu. Musím říci, že tam jsem si to teprve zamilovala.”
Říká se, že vás objevil sám Jiří Suchý. Ostatně v Semaforu dodnes hodně vystupujete. Kdy jste se s Mistrem setkala poprvé?
K.G.: “To je pravda. S Jiřím jsem se poprvé potkala v roce 2010, kdy jsem přišla do divadla Semafor na konkurz do sboru operety Mamzelle Nitouche. Obsadil mne jako jednu ze sboristek a v další hře, kterou napsal, mi už dal menší roli. Tím začalo mé působení v divadle.”
Jak došlo k vašemu častému hostování v Plzni a kdy jste zde hrála poprvé?
K.G.: “Když jsem byla v prvním ročníku na Konzervatoři Jaroslava Ježka, napsala jsem email Romanovi Meluzínovi. Poté se na mě byl podívat v Semaforu, pozval mě do Plzně na předzpívání, a pak se rok neozval. Až mi najednou zvonil telefon s nabídkou hrát v company v muzikálu NINE. S radostí jsem to přijala.”
Máte už k Plzni nějaký osobní vztah? Myslím třeba oblíbené místo nebo kavárnu…
K.G.: “V Plzni sice trávím hodně času, ale na prozkoumávání okolí to úplně není. Jednu kavárnu jsem si ale velmi oblíbila, poblíž Velkého divadla, jmenuje se Le Frenchie. Dělají tam výbornou horkou čokoládu a fantastické dezerty. Na oběd občas zajdu přímo v divadle do restaurace Za oponou nebo do PI.JEZ.PI.”
Vaše hvězda stále stoupá. Kde vás mohou diváci momentálně všude vidět?
K.G.: “Určitě nejčastěji v Plzni. Po Nine přišla menší role v muzikálu Footloose, a pak ty větší – teď hraju v Kočkách, Hello, Dolly!, Probuzení Jara, Děj se co děj a začínáme zkoušet krásný muzikál Bonnie a Clyde, kde budu hrát Bonnie. V Semaforu stále hrai v oblíbených titulech, jako Kytice, Divotvorný hrnec, Prsten Pana Nibelunga a Nejveselejší tragédie. Pak také účinkuji v divadle Broadway v Mýdlovém princi a v Hybernii teď zkoušíme muzikál Sibyla. Nejnověji jsem dostala nabídku na roli Markétky v chystaném muzikálu Mefisto.”
Narodila jste se v Mnichově, s rodiči bydlela v Berouně, teď žijete v Praze. Vystupujete v Plzni, Praze, něco se prý rýsuje i v Bratislavě. Vaším druhým domovem musí být dálnice… Řídíte a cestujete ráda?
K.G.: “Je dost pravděpodobné, že rozšířím své působení o další město a to o Bratislavu, ale ještě není vše dohodnuté. Cestuji ráda, řízení si ale nijak zvlášť neužívám. Je to zkrátka rychlý způsob přesunu mezi divadly. Když si ale chci odpočinout, raději využiji vlak nebo autobus.”
Ve třiadvaceti letech jste nominovaná na Cenu Thálie. Jde o cenu milovanou všemi nominovanými, a zatracovanou těmi, kteří ji nikdy nezískali. Co pro vás prestižní nominace znamená?
K.G.: “Byla jsem z nominace opravdu mile překvapená. Znamená to pro mne, že si mě na jevišti někdo všimnul a řekl mi, že jdu správnou cestou. O to víc teď na sobě budu pracovat a učit se další věci.”
Porotu jste zaujala jako Wendla Bergmanová v muzikálu Probuzení jara. Nejde o žádný oddychový titul. Hrajete čtrnáctiletou dívku, která nemá na konci 19. století žádné informace o životě ani o sexu, zamiluje se, otěhotní a při potratu zemře… Nacházela jste těžko klíč k této postavě?
K.G.: “Měla jsem štěstí, že jsem tento titul docela dobře znala. I když hledání klíče k postavě bylo i tak těžké, mám pocit, že i teď, pokaždé když hraji, objevím něco nového a neprozkoumaného. Moc mi pomohla i má alternace Petra Vraspírová a můj kolega Pavel Režný. Myslím, že společně jsme našli dobrou cestu k Probuzení Jara.”
Probuzení jara také skvěle souzní s prostorem Malé scény v Novém divadle. Jak se Vám hraje, tváří v tvář divákům?
K.G.: “Je to něco úplně nového, být tak blízko k divákům. Musíme být o to pravdivější a uvěřitelnější. Ale myslím, že právě to se divákům líbí, být blízko v centru dění, kdy vidíte každý pohyb tváře. Zároveň je ale těžké tento prostor umluvit, protože hrajeme v aréně, kde máme diváky jak před sebou tak za zády. Tato skutečnost je myslím mnohem těžší, než samotná blízkost lidí.”
Představení režíruje šéf souboru Roman Meluzín a mladí herci si titul prý vybrali sami. Jak se vám spolupracovalo s režisérem, dirigentem a ostatními herci?
K.G.: “Ano, ale tento titul si herci vybrali v době, kdy jsem já ještě nehostovala v plzeňském divadle. Jsem ale moc šťastná, že mne tento muzikál neminul. Spolupráce na tomto díle byla krásná, zkoušení však bylo velmi rychlé, měli jsme jen pět týdnů od první čtené zkoušky do premiéry. Myslím, že všem a všemu nejvíc prospěla připravenost a nadšení režiséra, choreografa, dirigenta a celého vlastně souboru. Všichni toto dílo milujeme a hrajeme ho moc rádi.”
Jak jste reagovala, když vám zazvonil telefon a dozvěděla jste se o své nominaci?
K.G.: “Zrovna jsem řídila, málem nabourala při parkování, protože mi tekly slzy štěstí a nic jsem neviděla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem z toho neskutečně překvapená a šťastná zároveň, což jsem vlastně pořád. Je to krásný pocit. Jsem připravená si velikonoční sobotu v Národním divadla pořádně užít, ať už to dopadne jakkoli.”
Vrátím se k vaší rodině. Váš bratr Radko Gudas hraje za Philadelphii v NHL. Jak často se navštěvujete a jak na vás zapůsobila Amerika?
K.G.: “Rok a půl jsem tam nebyla, divadelní a školní povinnosti mi to nedovolovaly. Zato letos jsem tam byla hned na začátku nového roku, a teď po Tháliích jedu na týden znovu. Bráchovi se nedávno narodila dcera Leontýnka, takže mám vlastně už další roli i v Americe, tedy roli tety.”
Viděla jste za „velkou louží“ nějaký muzikál?
K.G.: “Protože jsem byla i v New Yorku, nemohla jsem si nechat ujít divadlo. Viděla jsem právě Spring Awakening – tedy Probuzení Jara. Nebyla to ale klasická verze, ale napůl hluchoněmá. Například postavy Wendly a Moritze byly opravdu hluchoněmé a místo nich mluvili a zpívali členové kapely. Bylo to velmi emotivně silné, už se těším, až se tam opět půjdu na nějaký další muzikál podívat.”
Chodí se na vás vaše sportovní rodina dívat do divadla?
K.G.: “Chodí naprosto pravidelně. Za celou dobu si mamka nechala ujít jen jednu mou premiéru, taťka to má složitější, ale zatím mě ve všech muzikálech viděl. Zato brácha, právě kvůli tomu, že se mu loni narodila dcera, přijel až na konci června a nestihl skoro nic z loňské sezóny. Takže až se letos vrátí, čeká ho velký divadelní marathon. Divadlo má moc rád a těší se na to.”
Co na Probuzení jara rodiče říkali?
K.G.: “Naprosto je tento muzikál okouzlil. Mamka už ho viděla třikrát, a pokaždé ji tam něco překvapí. Taťka byl velmi překvapený a nadšený, nic takového předtím neviděl. I brácha se moc těší, protože viděl brněnskou verzi a je zvědavý, jaké je to u nás v Plzni.”
Co baví Karolinu Gudasovou, když zrovna nestojí na jevišti, nezpívá, netančí, nebo netráví čas za volantem?
K.G.: “Nejradši trávím volný čas s rodinou a u jídla, relaxuju tím, že vařím a peču. Ráda chodím na procházky a miluji spánek. Mám – li volný večer, samozřejmě jako každá mladá holka ráda vyrazím někam posedět s přáteli.”
Děkuji za rozhovor i za Váš čas.
Foto: Pavel Křivánek (DJKT Plzeň a archiv Karoliny Gudasové)
