Můj otec patřil k dlouhé řadě přátel Jiřího Muchy. Ač velký přítel výtvarného umění a divadla, sám publicista a spisovatel, s Jiřím Muchou se seznámil velkou náhodou. V Železné Rudě, kde měl Mucha stylovou chalupu, začátkem 80. let 20. století, prostřednictvím automobilů značky SAAB, jichž tenkrát u nás jezdilo poskrovnu. Oba patřili ke skalním příznivcům značky. Otec měl slavnou 99, Jiří Mucha o něco novější typ 900. Z přátelství zbylo několik dopisů, včetně jednoho, který otci poslal Jiří nedlouho před svou smrtí z nemocnice v Montpellier. Po jeho úmrtí v Praze 5. dubna 1991 ještě mnohokrát rodiče navštívili Muchovu druhou manželku Geraldinu (první byla slavná česká skladatelka Vítězslava Kaprálová, která zemřela pouhé dva měsíce po jejich svatbě na miliární tuberkulózu) v jejím bytě v paláci na Hradčanském náměstí v Praze.
O to víc se těším na novou hru na pomezí činohry, muzikálu a pohybového divadla s názvem JIŘÍ MUCHA: CARPE DIEM, kterou uvede v premiéře 23. října 2015 činohra Divadla F.X. Šaldy v Liberci. Jejími autory jsou Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, hudbu zkomponoval Daniel Čámský. Autoři nenapsali životopisnou hru, byť se v ní objevují postavy odkazující na skutečné muže a ženy procházející a více či méně setrvávající v životě Jiřího Muchy, muže, který dokázal užívat života a současně na svých bedrech nesl tíhu, ambivalenci a krutost zásadních událostí, zvratů, paradoxů i stereotypů, které zrodilo 20. století nejen v Československé republice. Nelze ani napsat, že jde o hru v klasickém slova smyslu. Oba autoři vytvořili spíše scénář, z něhož vznikla inscenace, autorské divadlo založené na hudbě, pohybu, scénických obrazech, písničkách. Zvláštní kabaret o jednom zvláštním životě.
„…..a pak jsem nějak narazil na Jiřího Muchu, nejspíš přes ten jeho slavný byt… Začal jsem si o něm něco hledat a čím víc jsem se o něm dozvídal, tím mi jeho životní příběh přišel neuvěřitelnější. To všudybylství, ta rozporuplnost, neuchopitelnost, velkorysost i temná zákoutí, ta nejasná hranice mezi mýtem a skutečností… Navíc jsem si uvědomil, že je tu řeč o spisovateli a vlastně nevím skoro nic o jeho literatuře, protože mýtus jeho života přežil jeho dílo. Carpe diem“, napsal Tomáš Jarkovský.
Jiří Mucha (1915-1991) byl český spisovatel, novinář, překladatel a filmový scénárista. Syn jednoho z nejslavnějších českých umělců – malíře, sochaře, dekoratéra, grafika Alfonse Muchy. Život Jiřího Muchy je sám příběhem, který má zcela neobyčejnou podobu a podivuhodně kopíruje historii naší země během 20. století se všemi jejími zvraty, krutostmi a paradoxy. Příběh člověka pevně spjatého s již neexistující Československou republikou, muže, který měl obrovský akční rádius. Uměl perfektně několik jazyků a pohyboval se po celém světě. Dospíval za první republiky, v roce 1939 odešel do Paříže, kde se poprvé oženil a záhy ovdověl, zúčastnil se II. světové války jako válečný zpravodaj BBC v uniformě britského vojáka, podruhé se oženil a se svojí skotskou manželkou se vrátil po osvobození do Prahy, začal psát, v padesátých letech byl uvězněn a obviněn ze špionáže, sám se pak zřejmě stal agentem, v šedesátých letech úspěšným spisovatelem, překladatelem, scénáristou, v sedmdesátých a osmdesátých pak velice známým propagátorem a organizátorem výstav díla svého otce, majitelem a provozovatelem slavného Bytu na Hradčanském náměstí, místa, kde se potkávali krásné dívky, disidenti, lidé loajální režimu, herci, spisovatelé, filmaři, jehož věhlas dolétl až k hvězdám světové literatury, byt kde vznikla pověst a mýtus člověka s libertinskými sklony uprostřed totalitního režimu, člověka, který byl milován i nenáviděn ženami i muži, šarmantního a tajemného, neuchopitelného, který se na krátkou dobu po roce 89 stal předsedou české pobočky PEN klubu a jenž krátce nato zemřel a na něhož se záhy skoro zapomnělo. Příběh Jiřího Muchy je sám o sobě mýtem.
Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček:
Jiří Mucha: CARPE DIEM!
Režie: Jakub Vašíček
Hudba: Daniel Čámský
Dramaturgie: Martin Urban
Scéna: Kamil Bělohlávek
Kostýmy: Tereza Vašíčková
Pohybová spolupráce: Petra Brabcová
Projekce: Matěj Pospíšil.
Živá hudba: Daniel Čámský – klavír, Jan Basista Novotný – kontrabas, Blanka Vrbová – viola, Marcela Kaudelová – housle, Petr Vašek a Miroslav Tipek – saxofon.
Osoby a obsazení:
Jiří Mucha – Martin Stránský
Marta – Markéta Tallerová
Geraldine – Veronika Korytářová
Vitka, Viktorka – Anna Schmidtmajerová
Trampka, Roth – Karolína Baranová
Slávka – Michaela Fotiová
Magda – Markéta Coufalová
Alfons Mucha – Václav Helšus
Estébák – Ladislav Dušek
Bohuslav Martinů – Daniel Čámský
Premiéra 23. října 2015 v Divadle F.X. Šaldy v Liberci
Ilustrační foto: Archiv autora (Jiří Mucha)
