Jak už jsme v našem magazínu psali, hudební vydavatelství EMI Czech Republic rozšířilo nabídku nosičů o novou řadu „Muzikál a film.“ Zatím v ní vyšla profilová alba Petra Muka a Jiřího Korna. Pojďme se nyní podívat na druhý z jmenovaných nosičů podrobněji.
Pokud se divadelní kritici v něčem shodnou, pak je to většinou pochvalné hodnocení výkonů Jiřího Korna, a to v rolích napříč naším muzikálovým spektrem. Obvykle dokáže naprosto osobitým pojetím své postavy nejen zaujmout publikum v rolích větších i epizodních, ale doslova pozvednout úroveň té které produkce. Ve všeobecném povědomí převažuje domněnka, že Jiří Korn vstoupil na muzikálovou scénu s prvním pražským uvedením Les Misérables v Divadle na Vinohradech. Vystupoval ale už v roce 1986 v muzikálu Hans Andersen Franka Loessera v Reimund Theatru ve Vídni. Rakouská produkce si jej vybrala v době, kdy hostování českých umělců v zahraničí nebylo až tak běžné. To už měl ovšem za sebou také filmové role v hudebních snímcích Honze málem králem a Anděl s ďáblem v těle /1984/, kde hrál barového tanečníka a zpěváka. Často vystupoval s Helenou Vondráčkovou v řadě televizních revue s hudebními čísly z různých broadwayských muzikálů. Pak následovali teprve slavní pražští Bídníci z roku 1992. Ano, hovořilo se často o výborných výkonech Heleny Vondráčkové, Karla Černocha, Petry Janů, Tomáše Trapla či Lucie Bílé, ale bylo to představení zejména dvou mužů – Jana Ježka /Jean Valjean/ a Jiřího Korna, který v postavě hostinského Thénardiera dokonale vystihl nejen hereckou polohu klauna, ale i pokryteckého prospěcháře a převlékače kabátů. Není bez zajímavosti, že na základě této role mu čeští muzikáloví autoři „šili na tělo“ úlohy velmi podobné. Většinou využívali nejen Kornovu muzikálnost, ale i zcela ojedinělé dispozice taneční.
Album JIŘÍ KORN – MUZIKÁL A FILM mapuje zdařile umělcovu divadelní dráhu. Začíná sice nikoli slavnými Bídníky, jak by se možná slušelo, ale písní Vůle boží z Romea a Julie na ledě /B.Urbánek, J.Nohavica/. Pak už dostává značný prostor Dracula Karla Svobody, kde zpěvák ztvárnil jednu ze svých životních úloh – trojroli Šaška, Sluhy a Profesora. Ze zmíněného muzikálu je na CD hned šest písní, dvě sólové /Smrt a Sluha a čas/ a čtyři duety /Šašek a Adriana, Džber a kord, Dehybernace, Schůzka v zahradě/, kde jsou pěveckými partnery Jiřího Korna postupně Leona Machálková, Daniel Hůlka a Lucie Bílá. Hned za Draculou najdeme ukázku z Mrazíka, kde Korn dokazuje, že umí nejen padouchy a postavy s poněkud hořkou filozofií, ale rovněž i vysloveně komické /Baba Jaga/. Čtyři následující skladby patří dalšímu megaprojektu z pera Karla Svobody, kterým byl Hrabě Monte Cristo a jeho parádní postavě intrikána Danglarse. Píseň Megapolis připomíná trochu pozapomenutou show Mise a skladba Koupím, směním prodám pak Golema a jeho postavu Mordechaje. Až číslo patnáct patří Hlavě mazané z Les Misérables, jenž mají v jeho kariéře postavení zcela výsadní. Duet s Petrou Janů pochází z prvního uvedení Bídníků. Za svůj thénardiérovský návrat v roce 2003 dokonce obdržel Jiří Korn Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon /v roce 1992 se ještě neudělovaly/.
Další dvě ukázky již patří dílům zcela současným – Touze Daniela Landy a Carmen Franka Wildhorna, z níž zazní kvartet Taková ženská, který patří k nejlepším hudebním číslům muzikálu. Až dvě poslední písně mají původ ve filmovém archivu, „Charleston o bohatství a slávě“ a rozloučení symbolicky pohádkové v podobě melodie „Svítí slunce nad hlavou.“
Výběr ukázek na CD Jiří Korn – Muzikál a film je dostatečně reprezentativní a nabízí v devatenácti skladbách připomínku minulého i současného Kornova mistrovství. Chybí jen dvě významné produkce, Miss Saigon, kde hrál Engineera a Bernsteinův Candide, v němž zazářil jako Pangloss na scéně Státní opery v Praze. Výběr potěší nejen obdivovatele tohoto svérázného muzikanta, herce a tanečníka, ale i milovníky muzikálové tvorby jako takové. Ač je Jiří Korn, jenž právě oslavil šedesátiny, umělcem navýsost moderním a tanečníkem nevídaně vitálním, můžeme si jen postesknout, že muzikálový boom do Čech nepřišel alespoň o deset let dříve. Jsem si jistý, že v takovém případě by se právě tento zpěvák stal vyhledávaným muzikálovým umělcem minimálně evropského formátu.
Foto: Michal Škvor /Les Misérables a projectWings/ a přebal CD
