Foto: Archiv Plzeňské filharmonie
Hobojista Vilém Veverka vystoupí ve čtvrtek 25.dubna s Plzeňskou filharmonií v Měšťanské besedě. V jeho provedení se publikum může těšit na koncert pro hoboj a malý orchestr Bohuslava Martinů, filharmonici budou hrát pod taktovkou svého šéfdirigenta Ronalda Zollmana. Koncert začíná v Měšťanské besedě v obvyklých 19 hodin .
Koncert zahájí předehra k opeře Donna Diana dirigenta a skladatele Emila Nikolause von Reznicek (1860 – 1945), rakousko-německého hudebníka s českými kořeny. „Jako dirigent působil také v Praze, kde si jeho nadání všiml ředitel Nového německého divadla Angelo Neumann a poskytl mu šanci. V Praze byly premiérovány čtyři Reznicekovy opery. Největší úspěch sklidila právě Donna Diana (premiéra 16. prosince 1894 v Novém německém
divadle), která se záhy zařadila mezi nejpopulárnější scénické kompozice uváděné v Německu a Rakousku. Instrumentačně barvitá Předehra přináší hladce plynoucí melodiku podbarvenou lehkostí a vídeňským šarmem,“ uvádí muzikoložka Lenka Bočanová. Následovat bud Martinů Koncert pro hoboj a orchestr. „Vznikl mezi dubnem a květnem roku 1955 v jihofrancouzské Nizze jako zajímavý protiklad k dílům stejné doby – lidové kantátě
Otvírání studánek, duchovnímu oratoriu Epos o Gilgamešovi a neoimpresionistickým Freskám Piera della Francesca. Martinů koncert věnoval mladému česko-australskému hobojistovi a někdejšímu členu České filharmonie Jiřímu Tancibudkovi. Skladatel byl motivován především snahou pomoci krajanovi a čerstvému exulantovi začít novou uměleckou kariéru, což se opravdu podařilo,“ připomíná Lenka Bočanová. Premiéra se uskutečnila v Sydney v srpnu 1956 a od té doby se koncert stal standardním repertoárovým dílem hobojistů celého světa.
Po přestávce provedou filharmonici slavnou Slováckou suitu Vítězslava Nováka. V pěti obrazech líčí dojmy z jednoho svátečního dne stráveného ve Veliké nad Veličkou a Javorníku na úpatí Bílých Karpat. „V první části po krátkém úvodu navozujícím sváteční náladu nechává autor zaznít chorál, který slyšel před javornickým evangelickým kostelem. K posílení atmosféry přispívá užití zvuku varhan i archaicky znějící mixolydický modus, v němž se citovaná melodie pohybuje. Druhá scherzózní věta zachycuje dětské hry a hašteření. Novák proti sobě staví svět kluků v 6/8 a svět děvčat ve 2/4 taktu. Veselou atmosféru podtrhuje hravé užití disonancí. K části Zamilovaní skladatel napsal: „Dva milenci jdou spolu ruku v ruce, na chvilku se pozlobí a zase je dobře. Z blízka z hospody již zaznívá drnkot cimbálu, celá dědina uvidí, jak jim to bude slušet.“ Čtvrtá věta U muziky začíná shonem, veselím i typickým kvintovým ladění nástrojů. Poté následuje dle valašských zvyků scéna před cimbálem, kdy šohaj, který platí hudbu, zanotuje svou oblíbenou píseň a muzikanti ji zachytí. „Pak je tanec stále ohnivější. Náhle zavýsknou dudy, proniknou novou notou a již se tančí po valašsku od země. Nakonec zas jiný šohaj vpadne se svou písní a vše se točí v tom neodolatelném víru.“ Pátá část zobrazuje mladíka, vracejícího se z muziky, vzpomínajícího na svou milou a zpívajícího v měsíční noci táhlou píseň. Svět lidských pocitů se zde pojí s impresionistickým obrazem přírody. ´A znovu se ozývá píseň vždy vzdálenější – slavík i vánek, jenž chladí
šohajovo rozpálené čelo, zpívají ji s sebou´,“ charakterizuje dílo Lenka Bočanová.
