Muzikál Grand Hotel, foto: Městské divadlo Brno
Slavný broadwayský muzikál autorů scenáristy Luthera Davise a hudebníků a textařů Roberta Wrighta, Georga Forresta a Maury Yestona se až do 5. září 2020 u nás nikdy nehrál. Koneckonců i jeho cesta na brněnské jeviště byla značně klikatá. Dvakrát byla premiéra odložena kvůli změně dramaturgického plánu, potřetí ji zhatila „takzvaná pandemie“ koronaviru, která v polovině března zavřela všechna česká divadla. Ovšem napotřetí už to vyšlo s opravdovou pompou!
Grand Hotel je jedním z nejúspěšnějších amerických muzikálů konce 80. let. Jeho premiéra na Broadwayi (podle původního románu Vicky Baumové vznikl i oscarový film) v prosinci 1989 byla senzací – po několika letech se objevilo dílo, které zaznamenalo víc jak tisícovku repríz originální produkce a zároveň získalo 12 nominací na prestižní Ceny Tony, z nichž pět proměnilo! Zatímco sousední Slovensko objevilo Grand Hotel už v roce 1993 (v režii Jozefa Bednárika), v Česku jsme si museli počkat dalších sedmadvacet let.
Libreto Grand Hotelu je velmi rafinované a divácky atraktivní. Luxusní berlínský hotel je doslova panoptikem podivných figurek. Koneckonců, každé hotelové zdi, lhostejno, zda v New Yorku, Berlíně, Budapešti nebo na Pálavě by mohly vyprávět… Zde se v určitý čas setkávají běžní, ale i velmi bizarní hosté… Stárnoucí tanečnice, cynický frontový lékař, zadlužený šlechtic, ambiciózní sekretářka či na smrt nemocný židovský účetní, který si chce užít posledních pár dní života v luxusu. A zažít dobrodružství, o nichž ve skromné kanceláři po celý život jen snil… Nádherná míchanina. Svým cynismem a hudebním stylem muzikál v mnohém připomíná neméně slavné Chicago, příběhem stárnoucí umělkyně a životního outsidera zas Sunset Boulevard.
Mám-li hovořit o režii Stanislava Slovák nebo o výtvarné koncepci scénografa Jaroslava Milfajta a kostýmních návrhářek Andrey a Adély Kučerových, lze vše říci jedním slovem: RAFINOVANOST. Děj plyne v dráždivé atmosféře meziválečného Berlína, šlechta má v celé Evropě na kahánku, bohatí lidé jsou bez peněz a z lupičů se stávají boháči… Jak příznačné i pro dnešní dobu. Ale za fasádou s nápisem Grand Hotel Berlin je pořád vše v pořádku. Ale jen… jakoby, použiji-li dnes módní výraz. To vše na pozadí secese a art deco, v době skomírající operety a nastupujícího období swingu, jazzu a shimmy. Slovákova režie je příkladně přímočará, s jednotlivými postavami si skvěle pohrává, podobně stylově čisté jsou kostýmy. Scénické přestavby probíhají rychle, během představení se ani vteřinu nenudíte… Ideální muzikál? Brňané jsou mu tentokrát hodně blízko.
V Grand Hotelu neexistuje hlavní role, ani tu nenajdete ústřední mileneckou dvojici. I když… možná? Každopádně velkých rolí je tu minimálně sedm, osm. Pro mě osobně je tou největší postava smrtelně nemocného židovského účetního Otto Kringeleina v podání naprosto ohromujícího Oldřicha Smysla. Jeho herectví je střídmě strhující, dokáže vyvolat pochopení i soucit se člověkem, který tak nějak celý život mamonil penízky, aby si v jeho závěru uvědomil, jak jsou k ničemu. Finále si chce užít ve velkém stylu. Narozdíl od většiny z nás k tomu má odvahu. I proto nachází přátelství, pochopení… a lásku. Oldřich Smysl ani ve vteřině nepřehrává, je autentický, stejně jako jeho líčení – tak trochu vyhublý a žlutý… Snadno uvěříte, že má rakovinu, anebo aspoň tuberkulózu. Protikladem k této v podstatě civilního postavě stojí role stárnoucí tanečnice Jelizavety, jež se stala hereckým koncertem Markéty Sedláčkové. Jde o figuru extrémně stylizovanou, náladovou, v mnohém směšnou… Umělkyni, která neumí v pravý čas z jeviště odejít, pomáhá tvořit iluzi celé její panoptikum, ať už se jedná o impresária (Zdeněk Junák), manažera (Karel Mišurec) nebo extrémně věrnou společnici Raffaelu (Pavla Vitázková). Markéta Sedláčková je ikonou Grand Hotelu, podobně jako Liliana Montevecchi. Bezchybně hraje, zpívá i tančí. A pak je tu okouzlující baron bez peněz, charismatický bídák Felix Von Gaigern. Hraje-li ho Kristian Pekar, nejspíš vám bude tenhle zchudlý šlechtic, lhář a zlodějíček dokonce sympatický. Podobně jako Frieda Flamm, pohledná sekretářka a zapisovatelka, toužící jako každé pěkné děvče po kariéře v Hollywoodu. Marta Matějové touží nádherně naivně, má krásnou tvář, skvěle tančí a uvěříte jí každou repliku. Pěvecky je náročný part na hranici jejích možností. Dokonale cynickým doktorem Otternschlagem se znetvořenou tváří, který komentuje a posouvá děj, byl Lukáš Janota. V dalších rolích uspěli Ondřej Biravský, Jonáš Florián, Patrick Földeši, Milan Němec, Marek Kolář, Martina Severová a další.
Muzikál Grand Hotel, foto: Městské divadlo Brno
Každý velký muzikál (i opereta) má své speciální baletní číslo: Zde excelují Barbora Remišová a Michal Matěj jako dokonale sehraný taneční pár v atraktivní choreografii Hany Kratochvilové. Hraje a zpívá se v libozvučném překladu Zuzany Čtveráčkové za přispění dramaturgyně Kláry Latzkové. A samozřejmě – co by byl muzikál bez kvalitního živého orchestru. Ten brněnský vedený dirigentem Františkem Šterbákem nenechá nohy diváků v klidu, ať už se hraje give, chacha, shimmy nebo swing.
Grand Hotel v nastudování Městského divadla v Brně je skvělou podívanou. Muzikálem, který zase hraje, tančí a zpívá. Top muzikálem, který stojí za to vidět a slyšet.
Muzikál Grand Hotel, foto: Městské divadlo Brno
