Když jsem se vydával na reprízu muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť do ostravského divadla, vzpomněl jsem si na známou „pravdu“ – že z Prahy do Ostravy je to dál, než opačně, proto prý pražští novináři navštěvují zdejší scény spíš sporadicky. Pro svojí cestu jsem si nemohl vybrat ‘lepší’ termín, než 11. leden letošního roku – zatímco v Čechách příjemně svítilo sluníčko, na severu Moravy byla inverze, deset centimetrů sněhu a navíc nabírala na síle chřipková epidemie. Nu což, alespoň budou herci pořádně zahřátí…
Označit Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť za muzikálovou prvotinu hudebního skladatele Andrewa Lloyda Webbera a textaře Tima Rice je jistě pravdivé, leč trochu ošidné. Ano, svedl oba geniální tvůrce dohromady, ovšem původně jej napsali jen jako patnáctiminutové školní představení. Jeho delší jevištní verze byla uvedena až po triumfálním úspěchu dalšího biblického příběhu v rockovém hávu, jímž byl slavný muzikál Jesus Christ Superstar. Lloyd Webber s Ricem nejprve Josefa „natáhli“ na čtyřicet minut a odpremiérovali v rámci Edinburského festivalu v září roku 1972, odkud se inscenace přestěhovala do Londýna. Nejprve do divadélka Young Vic, následně do Roundhousu na severu Londýna a pak do divadla Albery na West Endu. Zde už se Josef hrál jako celovečerní představení prodloužené o další písně a výstupy komiků z televizních sitkomů. Odtud muzikál zamířil za oceán. V Americe i Británii se hrál v několika verzích a se střídavým úspěchem, až přišla v roce 1991 hvězdná inscenace s Jasonem Donovanem v titulní roli, která vyprodávala londýnské Palladium celou řadu měsíců. Zrodil se nový Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat, muzikál superlativů, který se pak rozletěl do celého světa. Jak uvádí Michael Prostějovský ve své knize Muzikál expres, měl celkově Josef šest podob. Příběh, který začal jako jednoduchá pop kantáta pro děti, se stal počátkem devadesátých let dvouhodinovým divadelním megahitem s okázalou výpravou. V Čechách muzikál uvedlo v české premiéře a v překladu Michaela Prostějovského v roce 2006 Městské divadlo Brno, o šest let později zavítal do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, které jej na scéně Jiřího Myrona uvedlo poprvé 4. října 2012.
Operetně muzikálový soubor NDM prošel v uplynulých letech po příchodu Jiřího Nekvasila do čela divadla a pod vedením Gabriely Petrákové nelehkou, avšak jak vidno prospěšnou cestou. Ostravští diváci vždy milovali operetu a klasický muzikál, ovšem nové tváře se publikum od počátku snaží přivést i k náročnějším titulům (nejen v žánru muzikálu), tak jak se o to už delší dobu úspěšně snaží v Brně Stanislav Moša a v Plzni Roman Meluzín. A právě v tomto ohledu byl Josef se svým magickým pláštěm skvělou volbou: Nabízí nefalšované rockenrollové pecky, velkolepou podívanou, svěží komediální scénář a především dává příležitost k uplatnění velkému dětskému sboru, který se ukazuje přes rodiče a dědečky s babičkami jako nenahraditelný most ke střední a starší generaci publika, jež by možná na jiný muzikálový titul nešlo. A skvěle se nakonec baví všichni, od školních dětí až po důchodce.
Starozákonní příběh z knihy Genesis o charismatickém snílkovi jménem Josef, kterého bratři prodají do egyptského otroctví a který se nakonec vyšvihne až na samé výsluní společnosti, když se stane faraónovým „náměstkem“, servírují autoři i inscenátoři s humorným nadhledem a bez jakéhokoli patosu, jenž je naopak logickou součástí „superstar Ježíše.“ Josef je výborně napsanou muzikálovou komedií (někdy až s prvky parodie) pro celou rodinu, show, kterou zinscenovali v Ostravě více než profesionálně a prakticky bez hluchého místa.
Nelze popřít, že dramatická linka muzikálu není nijak oslnivá, je poznat, jak bylo dílo postupně natahováno. Jedná se tak trochu o kostýmovaný koncert, v díle je víc skvělých písniček, než příběhu, čímž mi trochu připomnělo Smetanovu Prodanou nevěstu (vím, je to zvláštní přirovnání, ale opravdu mně během představení proběhlo hlavou), koneckonců celý děj se vejde do dvou hodin i s pauzou. Základem ostravské inscenace je výborný dětský sbor z Operního studia NDM vedeného Lenkou Živockou. Jeho účastí se provedení nejvíce odlišuje od brněnské verze, která použila předtočené videozáběry dětských zpěváčků z brněnské Kantilény. Právě děti dávají představení na jevišti Divadla Jiřího Myrona obrovský náboj a šmrnc. Obě jednání otevírají přidané němé výstupy trochu afektované učitelky, jež zve děti na jeviště a následně je umravňuje. Zejména na začátku prvního dílu je tato skeč snad až příliš dlouhá, ale rytmus představení naštěstí nenarušuje zásadně. Pak už je dětský chór excelentní, dodává dílu již zmíněnou jiskru, energii a především žádoucí hravost. V závěrečné směsi melodií některé z dětí zpívají stěžejní hity dospělých představitelů hlavních rolí, což je trik, který se nemůže setkat s diváckým neúspěchem.
Jeviště, na kterém se doslova hemží množství postav a postaviček, ovládnou zejména tři postavy: Josef, Vypravěčka a Faraon. Všechny mají v Ostravě dokonalé představitele. V titulní roli jsem viděl Romana Haroka, herce jakých není na české muzikálové scéně mnoho – mužného, pohybově zdatného a navíc vybaveného znělým hlasem velmi příjemné barvy ve všech polohách. S nadhledem zahrál Josefa coby morálně čistého sympaťáka, kladného pohádkového hrdinu, jemuž celý sál fandí. Nejnáročnější pěvecký part celého muzikálu zvládla poměrně bravurně Hana Fialová v úloze Vypravěčky, hlavní hybatelky děje, jež zároveň herecky usměrňuje dění na jevišti. Pokud nevěříte, že se ve starém Egyptě zpíval rock´n´roll, zcela jistě vás o opaku přesvědčí „černý kůň“ inscenace, charismatický Faraon stylizovaný do podoby božského Elvise v podání excelentního Igora Orozoviče. I bez znalosti místního prostředí pochopíte, že tohle je playboy ostravského divadla, kterého publikum zkrátka zbožňuje. Ovšem po právu – jeho epizodní výstupy jsou dokonale vygradované a dobře zazpívané.
Velký podíl na úspěchu českých „Josefů“ má překladatel Michael Prostějovský, kterému se povedlo muzikál přebásnit v takové kvalitě, jakou jsme obdivovali u Zdeňka Borovce v případě legendárních Bídníků. A u komedie je to možná ještě těžší – Prostějovskému se geniálně zdařilo zachovat jiskrnou nadsázku originálu, jeho zpěvnost i rytmus, aniž by se musel uchylovat k složitým popisnostem nebo naopak k triviálním rýmům ve stylu „láska – páska“. Za pomoci dramaturga Patricka Fridrichovského vzniklo jazykově čisté představení, které patří vůbec k nejzdařilejším českým verzím zahraničních muzikálů.
Představení dává švih a přesně dávkovaný humor dynamická a přehledná režie Gabriely Petrákové, tradičně skvěle provedená efektní taneční čísla v nastudování choreografa Pavla Strouhala a náležitě opulentní výprava, která prostě k tomuhle titulu patří (scénu navrhl Ondřej Zicha, kostýmy Lucie Loosová). A přidáte-li brilantně hrající orchestr vedený dirigentem Jakubem Žídkem a citlivé nazvučení sálu, které netahá za uši, je jasné, že ostravský Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v současné době na české muzikálové scéně vidět.
Psáno z reprízy 11. ledna 2013 od 18:30h.
Obsazení hlavních rolí:
Josef: Roman Harok
Vypravěčka: Hana Fialová
Faraón: Igor Orozovič
Jákob: Jan Drahovzal
Rúben: Peter Svetlík
Šimeón: Juraj Čiernik
Lévy: Robert Finta
Neftali: Lukáš Moravec
Isachar: Roman Žiška
Ašer: Jan Kaštovský
Dan: Ivan Dejmal
Zebulón: Martin Tomsa
Gád: Josef Lekeš
Juda: Marcel Školout
Benjamin: Robert Urban
Putifar: Petr Miller
Madam Putifarová: Veronika Forejtová
Čišník: Robert Urban
Pekař: Josef Lekeš
Rúbenova žena: Eva Villámová
Apačská tanečnice: Jana Tabrea
Učitelka: Janka Hošťáková
Ilustrační foto: Radovan Šťastný, NDM Ostrava
